NEMÁTE PAS?

Nesmíte ani do vedlejší vesnice!!!! Aneb, jak to chodilo za Rakouska-Uherska.

Ahoj všichni lovci, lovkyně a lovčata.
S ohledem na toto požehnané období, kdy spousta z nás se věnuje mimo jiné i historii, jsem narazil na toto zajímavé téma a tozhodl se o něj s vámi podělit. Takže jak to tenkráte vlastně bylo?

Nemáte Pas? Nesmíte ani do vedlejší vesnice!

Na území habsburské monarchie ještě v 19. století platí tzv. pasový přímus, který nařizuje každému pocestnému pořídit si pas. I když třeba cestuje jen z jedné vesnice do druhé. Pokud někoho úředníci načapají bez pasu, nemůže dotyčný ani nastoupit do vlaku nebo dostavníku!

Habsburské správní orgány si své občany pečlivě střeží. To se má ale konečně změnit. Úlevu všem cestovatelům, tedy i těm českým, přináší rakouský císař František Josef I., který v roce 1857 vydává patřičné nařízení. Podle něj už netřeba zařizovat si pas jen kvůli cestě z vesnice do vesnice, tedy pokud obě místa leží na území monarchie. Další úleva přichází o osm let později.

 Bez peněz z domu nelez

„Aby konání cest v mém císařství více se usnadnilo“…prohlašuje FJI. V roce 1865. Tehdy totiž ruší pasové kontroly na všech hranicích své říše. Kdo se chce ale vydat do ciziny, pas sebou musí mít  pro případ, že by ho zahraniční orgány chtěly legitimovat.V rámci říše to ale není tak idilické, jak se na první pohled může zdát. Nikdo si v habsburské monarchii nesmí jen tak anonymně pobíhat nebo se dokonce potulovat bez peněz na cestu. „ Každý pocestný, zdejší i cizí, povinen bude, požádal-li by toho úřad, předložiti průkaz, co se týče jeho osoby i prostředků k jeho výživě“…., vyhlašuje František Josef I.. Lidé si proto musí přece jen pořídit nějaký doklad své totožnosti-„listy legitimační“, jak jim nařizuje další vyhláška z roku 1867.

Císař ovšem pamatuje i na možnost, že vypukne válka, a tak nařizuje ministrům, že ….“ Pakli by bezpečnosti říše nebo veřejnému pořádku válkou, vnitřními nepokoji nebo jinými příběhy nastávalo nebezpečenství, aby vidování pasů na čas zase zavedli“…

Sveze se celá rodina

A jak takový pas v 19.století vlastně vypadá? Vyhláška z roku 1867 ustanovuje, že kromě jména, příjmení, adresy, věku a zaměstnání pocestného  musí obsahovat také cíl cesty a věrný popis svého vlastníka. Pas platí jen pro jednoho člověka, avšak  „výjimkou může se pas vztahovati také k průvodu pocestného, kterýmž se pak rozumějí jenom jeho manželka, děti, schovanci nebo příbuzní nezletilí, komonstsvo a služebnictvo“. Pak stačí do pasu pocestného napsat jejich jména a příjmení a vztah k „vůdci skupiny“, s nímž cestují.

Převratné císařské nařízení také myslí na ty obyvatele, kteří žijí v těsné blízkosti hranic – ti přece nebudou běhat po úřadech a zařizovat si pas, jen aby se mohli projít. Takoví lidé proto „mají zapotřebí jen certifikátu od představeného příslušného politického úřadu okresního, aby za příčinou denního obchodu aneb krátkých výjižděk pro vyražení mohli bez překážky přes hranice rakouské někam jíti neb jeti“.

Je si podobenka podobná?

Do Evropy v roce 1914 však vtrhne první světová válka, která podobně volnému cestování nejen přes hranice nemilosrdně učiní přítrž. Následuje zákaz překročení říšské hranice bez pasu a novinkou je, že se člověk může za kopečky vydat jen na speciálně určených místech-hraničních přechodech, a ne kdekoli se mu zlíbí.

Vyhláška z 15.ledna 1915 pak pravidla cestování dále zpřísňuje. Nyní už nestačí pouhý popis pocestného-pas „opatří se podobenkou, podávající věrnou podobu cestujícího, a úředním  osvědčením, že majitel pasu skutečně jest osobou, jež podobenkou se znázorňuje,“ stojí v novém nařízení.. Podobenka musí navíc nést úřední pečeť a podpis dotyčného. Přísná pravidla pro překračování hranic a vydávání pasů, platící během války, jsou zrušena až v roce 1921.

                                                                                                                                 traxxas

Zdroje: Dominika Eliášová

              internet