Největší zlatinka, nikdy to nekončí.

Tak takhle tedy vypadá zlato!

Tak letos už končím. V roce 1984 jsem byl na srazu potápěčů v Ejpovicích a někdo tam přitáhl písek z Otavy. Vyrejžoval jsem si tam prvních 9 zlatinek. Letos jsem pro srandu přesvědčil kámoše abychom zkusili rejžovat zlato v Kašperkách, kam párkrát do roka jezdíme. Byli jsme vyndaný ze slídy co se všude na pánvi třpytila. Jíva a Lucky mi řekli jak zlato vypadá a já zjistil, že vlastně žádný zlato nemám. Nedalo mi to a našel jsem po 36 letech v šuplíku těch pár zlatinek zalepených v socialistický lepící pásce. Tak takhle tedy vypadá zlato! Po pokusech a omylech jsem konečně letos na podzim v Otavě na zlato narazil. Nikde nikdo. Svatej klid a pocit, když je zlata víc a víc, je parádní. Víš, že když se vypravíš k vodě, tak zlato přineseš. Pak začneš řešit jak veliká je ta největší zlatinka. 0,9 mm slavím, 1,6 mm jásám, 2,5 mm přestávám mluvit a 3,5 mm z poslední prospekce je pro mě z říše snů. Blbě vidím na blízko ale když se ve šlichu na pánvi válí zlatá ,,placka,, a já ji bez brejlí vidím, to mě fakt bere. Kde ta hranice končí, netuším. Doufám, že hned tak ne! Ale letos už opravdu končím. Zlatinka 3,5 mm, voda 7 st. vzduch 0 st. a mlha. Tak zase za rok Otavo.