Nález meče - Ochránce Lamberka

Detektorářská pohádka, aneb trocha historie, trocha fikce a fantazie k nálezu středověkého meče nedaleko hradu Lamberka.Přesnější historická fakta až časem v dalším článku.

Jeden můj kamarád tramp a detektorář (nechce být jmenován) našel před časem klasický středověký meč asi kilometr od hradu Lamberka. Na mé naléhání ho odevzdal Víťovi Aldorfovi, starostovi nedalekého města Oslavany (taky je jeden z nás), který zajistil odpovídající odborníky k tomuto nálezu. Momentálně skočila fáze konzervace meče a bude následovat jeho historické zkoumání experty na dané období a zbroj (výsledky časem v dalším článku). Nicméně Víťa k tomu zatím sepsal moc hezký příběh okterý se s vámi chce podělit a který je směsí historie s fiktivním příběhem, proto ho prosím berte s rezervou, jako takovou poetickou pohádku o tom, jak to mohlo být:

Dnes je venku zima, nevlídno, proto si možná uděláte chvíli z vašeho času na jeden delší příběh....

Podzimní mlha se líně plazila nad řekou Oslavou, když náhodný nález zcela proměnil vnímání historie tohoto kraje. U stezky vedoucí k hradu Lamberku, kdesi v půdě lesa, byl objeven meč, jehož čepel i rukojeť byly poznamenány staletími. Na první pohled se zdál být jen jedním z mnoha zapomenutých artefaktů, ale každý, kdo na něj pohlédl, cítil, že v sobě skrývá něco víc. Rukojeť zakončená osmihrannou hlavicí nesla téměř nečitelný znak. Byl to snad sokol, symbol odvahy a moci? Nebo jen stín dávné heraldiky? Kdo ví. Téměř zastřené a věky vymazané detaily však otevřely bránu k příběhu, který se zdál být dávno ztracený v prachu dějin.  

Vypráví se, že tento meč snad kdysi mohl patřit samotnému Janu Sokolovi z Lamberka, loupeživému rytíři a pánovi, jehož jméno vzbuzovalo respekt i strach. Legenda praví, že tento meč, v mé mysli nazývaný "Ochránce Lamberka", byl ztělesněním jeho odvahy a síly. Není tedy divu, že jeho nalezení vzbudilo zájem, úctu i otázky. Jaký mohl být vlastně jeho příběh? A jak skončil pohřben u cesty vedoucí k hradu?  

V dobách, kdy se krajem proháněli rytíři a z lesů číhali lapkové, vládl nad hradem Lamberkem muž jménem Jan Sokol. Nezvyklý nejen svou bystrostí a odvahou, ale i schopností vést muže v boji. Jeho pověst sahala daleko za hranice kraje a každé obchodní karavaně, která se vydala po stezkách podél řeky Oslavy, se zatajoval dech, zda nebude muset čelit jeho družině. Jeho věrným společníkem však nebyli jen muži jeho družiny, ale především jeho meč- "Ochránce Lamberka" . Ten nebyl zdobený drahokamy, ani přehnaně bohatě vyvedený. Jeho čepel byla dokonale vyvážená, která mu dávala lehkost a pevnost. Osmihranná hlavice s vyrytým znakem sokola – nebo alespoň jeho symbolem – byla znamením jeho odvahy a síly. Dokonce se proslýchalo, že meč byl posvěcen a jeho nositeli poskytoval ochranu, dokud bojoval za spravedlnost. Ti, kdo by jej zneužili ke zlým úmyslům, pocítili by jeho tíhu tak, že jej už nikdy nezvedli.  

Podzim roku 1409 se stal osudným nejen pro Jana Sokola, ale i pro jeho věrnou zbraň. Když se vracel z jedné ze svých válečných výprav na svůj hrad Lamberk, byl přepaden nepřátelskými jezdci na úzké stezce nad řekou. Boj byl prudký, výkřiky mužů se mísily s třeskotem oceli a dusotem koní. Sokol, jak bylo jeho zvykem, stál v čele. "Ochránce Lamberka" zářil v jeho rukou jako prodloužení jeho paže, čepel tančila mezi nepřáteli a každý úder přinášel vítězství.   Avšak osud zasáhl. Sokolův kůň uklouzl na sypké půdě a Jan ztratil rovnováhu. Meč mu vyklouzl z ruky a zapadl mezi kameny cesty. Musel se obrátit na útěk. Přestože dokázal uprchnout, jeho družina byla rozprášena a "Ochránce Lamberka" zůstal ztracen. Bez svého meče, o kterém se říkalo, že je jeho talismanem, už nikdy nebyl bez svého věrného meče stejný. Ač úspěšně zvládl velení svých vojsk v bitvě u Grunwaldu, na podzim roku 1410 umírá, snad dokonce po hostině u polského krále Vladislava Jagella, – podle jedněch na otravu z jídla, podle jiných otráven "rukou" svých nepřátel, možná dokonce přičiněním svého naoko věrného družiníka Jana Žižky. Jak to skutečně bylo se z dobových pramenů nedozvídáme, snad tedy lze pouze spřádat nitky spekulací.  

Staletí plynula jak voda v stříbropěnné Oslavě a stezka, kde meč zmizel, zarostla trávou a stromy. Nikdo netušil, že pod vrstvou půdy zde stále leží" Ochránce Lamberka", dokud nebyl jednoho dne znovu nalezen. Čepel, ač pokrytá rzí, stále nesla sílu dávných bojů. Hlavice s osmihranem a nezřetelným znakem zůstala symbolem, který vyvolává tak jako samotný meč otázky a dává prostor naší fantazii a legendám.  

Tento meč není totiž jen kusem dávné oceli. Je odkazem na odvahu, spravedlnost a sílu, kterou Jan Sokol ztělesňoval. Nález tohoto artefaktu nás všechny vrací k zamyšlení nad historií a hodnotami, které přežívají staletí. Možná to tak bylo, možná ne, ale věřím, že i přes příběh s trochou fantazie, v nás tyto hodnoty v přetrvají.  

Na tomto místě bych rád s úctou poděkoval všem lidem a institucím, kdo se podíleli na cestě vedoucí k záchraně tohoto vzácného nálezu. Díky jejich úsilí ochotě a práci se tento meč nestal jen reliktem minulosti, ale připomínkou toho, co činí údolí Oslavy tak výjimečným. Tento kraj, plný krásy, historie a tajemství, si uchovává další odkaz, který překonává čas – odkaz odvahy, spravedlnosti a síly, který nás všechny inspiruje k tomu, abychom si vážili svého dědictví a věřili v lepší budoucnost.  

Toliko tedy k hezkému fiktivnímu příběhu, fakta si necháme až do dalšího článku.

Středověký meč nalezený detektorářem