Nález Keltské hlavy

V létech druhé světové války měl můj otec pronajatý od zdejší obce malý pozemek...

Nález Keltské hlavy
 
 V létech druhé světové války měl můj otec pronajatý od zdejší obce malý pozemek, asi necelý kilometr od naší obce za tehdy ještě neohrazenou částí lesa zvaného Libina o výměře asi 24 arů (č. kat. 321/1). Na východní straně tohoto pozemku byl malý pískový lom, jehož velmi jemný písek (dal se těžit bez kopání, jen lopatou) používali zdejší občané na štukovou omítku. Při každém takto poddolovaném písku se vždy ornice zabořila do vybrané prostory a tím se stalo, že výměra pozemku ubývala, ale nájem zůstával stejný. Z tohoto důvodu obecní úřad na tomto místě kopání zakázal. I přes tento zákaz se stávalo, že si občané písek nakopali.

V květnu r. 1943 byli jsme upozorněni, že v lomu někdo písek nakládá. Vydali jsme se tam ihned s otcem, abychom hříšníka chytli. Při příchodu na místo jsme shledali, že si písek skutečně někdo naložil a ujel.

Vytěžením písku byla pravděpodobně ornice do značné míry poddolována. Tím se také stalo, že těsně před naším příchodem propadla se ornice a podorniční půda do lomu. V půdě, která byla pádem jakoby roztržena, jsme zjistili, že písek pod ornicí v hloubce asi 60 cm byl do značné míry opálen, jakoby nějaké ohniště, a z této trhliny vyčníval oblý předmět. Po vyjmutí jsem shledal, že je to jakási hlava, která byla snad prudkým pádem rozštěpena na kusy. Opatrně jsem tyto části dal dohromady a tu se před námi objevila opuková hlava asi 25 cm vysoká s vlnitými vlasy, s jakýmisi vzhůru nakroucenými vousy, malou dírkou v ústech a uzlem na krku. Dobře si pamatuji poznámku mého otce: “Podívej, on to byl nějaký kuřák.” Zbývající část hlavy (pravé ucho) jsme nenašli.

Šli jsme domů přes neohrazenou část lesa a v této části jsme potkali tehdejšího polního hlídače p. Jeřábka, býv. cementáře ze Mš. Žehrovic, kterému jsme nález ukázali. Pečlivě nález prohlížel a otec při té příležitosti slabě nožem oškrabal část hlíny ze zakroucených vousů. Později byl otec pracovníky Národního muzea z Prahy pokárán s poznámkou, že právě tato šeď je u nálezu velmi důležitá.

Po rozchodu s p. Jeřábkem šli jsme s otcem domů. Doma vzal jsem motyku, lopatu, bramborový koš a na kole jel jsem na místo, kde jsme předtím sochu našli. Opatrně jsem přehazoval propadlou zeminu. Našel jsem tam známky po jakémsi ohništi, spoustu úlomků popelnic, nějaké kostičky a malá kolečka ze švartny (taková mezikruží) coby náramky a velký zvířecí zub. Chybějící část hlavy jsem však nenašel. Sesbíral jsem všechny nalezené věci do koše a vrátil jsem se domů. Později jsem se dozvěděl, že zbývající část hlavy našel p. Jeřábek.

Kamennou hlavu i ostatní nalezené věci jsem uložil do velké krabice a byl jsem rozhodnut o předání nálezu do muzea v N.Strašecí.

V té době jsem pracoval jako horník na dole Anna v Rynholci. Při debatě mezi kamarády, kde byl přítomen i provozní elektrikář p. Jar. Vondruška, jsem se o nálezu zmínil a on tuto zprávu oznámil p. Baumanovi (úředník ve skladu), který se už léta o archeologii zajímal.

Při odevzdávání lampy v lampárně po směně pojednou slyším, jak lampař říká: “To je on.” A tu ke mně přistoupil zmíněný pan Bauman. Tento, již postarší pán byl pro archeologii velmi zanícený. První jeho slova byla: “Vy prý jste našel nějakou sochu?” Odpověděl jsem, že ano. V dalším rozhovoru jsem mu všechno dopodrobna popsal. Poté mě p. Bauman požádal, zda by mohl zmíněný nález viděti. Přikývl jsem, že ano. Dohodli jsme se, že na mě počká v Rynholci u sokolovny, až pojedu na kole ze směny domů. Tak se také stalo. Čekal na mě před sokolovnou, kdy poblíž bydlel. Na rámu měl pověšenou aktovku, pro tento účel již speciálně vyrobenou lehkou špic s oboustranným ostřím, malou lopatku, obojí se šroubkem připevněné k násadám. Nasedli jsem na kola a jeli do Mšeckých Žehrovic.

Doma jsem přinesl kamennou hlavu i s ostatními věcmi, aby si je mohl p. Bauman prohlédnout. Poté mě p. Bauman požádal, zda by mohl vidět místo nálezu. Poobědval jsem a vydal jsem se s p. Baumanem do zmíněného pískového lomu. Pečlivě a velmi pomalu přehazoval hlínu svrženou do lomu a malou špachtličkou každou lopatu přehrabal. Našel tam ještě nějaké drobné věci a po prohlížení jednoho úlomku od popelnice sebevědomě prohlásil: “ Víte pane Šlajchrt, nechci předbíhat, ale podle mého názoru toto bude velmi vzácný nález.” Jak se později zjistilo, byla tato předpověď, kterou jsem se velmi dobře zapamatoval, správná.

Po příchodu k nám domů ptal se mě pan Bauman, co s tímto nálezem míním udělat. Odpověděl jsem, že snad by bylo správné, kdybychom to dali do novostrašeckého muzea. Pan Bauman se nabídl, že to odevzdá sám. Tento nález nahlásil p. Bauman do Národního muzea v Praze. Po nějakém čase se k nám dostavili pracovníci Národního muzea., poděkovali nám za záchranu tak vzácné památky, vysvětlili nám historickou hodnotu nálezu a požádali nás o souhlas, zda zmíněná socha by nemohla být předána z novostrašeckého muzea do Národního muzea v Praze. Souhlasili jsem s tímto požadavkem s podmínkou, že do novostrašeckého muzea bude dán sádrový odlitek této sochy, aby návštěvníci tohoto muzea mohli po letech zhlédnout alespoň kopii tohoto vzácného nálezu z jejich krajiny.

Kopie této sochy byly poslány jak do Strašecí, tak i do Slaného, který tehdy byl naším okresním městem. Jeden z pracovníků Národního muzea nás při této příležitosti požádal, abychom po dobu, pokud nebude přesně určeno stáří sochy, o nálezu pomlčeli. Jak jsme se později od pracovníků dozvěděli, bylo to proto, aby se o nálezu nedozvěděli Němci. Tak se také stalo a po celou dobu okupace nebylo o nálezu ani zmínky.

Avšak hned v červnu r. 1945 vyšel v tehdejší Národní politice článek a fotografie, pojednávající o tomto nálezu. Autorem článku byl pracovník Národního muzea p. Dr. Borkovský.

Mšecké Žehrovice 12.9.2004 Josef Šlajchrt, nar.1914

Nascarro