Na radu hodného pána.

Asi tam vojenské ležení mohlo být.

Takhle k večeru, něco kolem 18. hodiny se jen tak bez cíle už po několikáté procházím po čerstvě zpodmítaném poli, když se ke mně štrachá o čagánku pán o něco starší než já. Mávám si detíkem a očekávám,jakou stařík spustí.. "Víte, já už vás po několikáté pozoruji támhle z toho svého bytu v paneláku a nedalo mi to, tak jsem se přišel zeptat, co to tady pořád děláte" řekl písklavým hlasem, až mně to přišlo tak trochu k smíchu.. " Pane, já tady hledám ten poklad, který zde zakopali ruští vojáci, když se schylovalo k té hrozné bitvě s Napoleonem." Chvíli se na mě nechápavě a nedůvěřivě díval a pak vyhrkl: " Dyť to přece nemohlo být tady !" Usmá jsem se a řekl mu, že to vím a že jsem to ani nemyslel vážně. Také jsem mu říkal, že žádné poklady nehledám, že je toto můj způsob relaxace.Že se rád spokojímtřeba jen s knoflíke, či měděným drobákem. "No tady ale né, to musíte támhle k tomu potoku, na tu terénní vlnu, to je strategické místo pro odpočinek vojáků. Tam prý nějací vojáci mívali ležení- to už mně říkával můj stařeček, ještě za svého života, kdy já jsem byl tehdá ještě malý usmrkanec". Rychle jsem zvážněl a poprosil jej, aby mi ještě jednou ukázal, kde to je. Velice ochotně mně to vysvětlil, já mu poděkoval,rozloučil se a vydal se na místo, které mi ukázal. No asi měl tak trochu pravdu, něco jsem tam opravdu našel, co by mohlo ležení vojsk připomínat, i když jsou to zejména mince z různých dob. Zde to je,vytříděno, kromě celé řady opravdového šrotu, který jsem sem nedal.

Vše v

Po zevrubné očistě.

Knofle a plamen.

Čepičák F.J.I.

2 x 3 kr. a 2 x 1 kr.

I zezadu.

Plomba a svátostka.

A také druhá strana.