Mlýn a pivovar v Unhošti.

Emanuel Urban.

Historie Měšťanského pivovaru v Unhošti (Unhoscht) se dá vysledovat až do 16. století.

Roku 1876 postavil Emanuel Urban nový pivovar v Unhošti a připojil tak ke svému parostrojnímu mlýnu pivovarnickou činnost. Začátkem dvacátého století v tomto nově vzniklém pivovaru rozšířil varnu na cca sto padesát hektolitrů piva a v roce 1901 přistavěl budovu sladovny. Další generace majitelů pivovar spravovala do dvacátých let dvacátého století.

Poslední z nich svůj majetek odkázal svým třem synovcům. Prostřední z nich, jménem František, přerušil studia práv, aby se ujal zadluženého a chátrajícího majetku, majetek konsolidoval (prodejem mlýna apod.), a po mnoha letech usilovné práce, úvěrů a rozvoje distribuční sítě, mezi kterou patřilo i několik vlastních pohostinství, dosáhl na vybavení pivovaru moderní technologií vč. nové varny. Svou kapacitou a vybavením konkuroval pivovarům v Křivoklátě a Krušovicích. Během okupace v době 2. světové války úřady pro nedostatek surovin výrobu piva v Urbanově pivovaru zastavily.

Po válce se rodině podařilo provoz pivovaru znovu obnovit, ne však nadlouho. Pivovar v dobách největší slávy vařil m.j. 10° Medikament, 15° Athlet, 12° Světlý ležák a 12° Tmavý Granát; přičemž roční výstav dosahoval 23 000 hl. Pivovar byl zpětně ke dni 1.1.1948 znárodněn Vyhláškou ministryně výživy ze dne 21.6.1949 o znárodnění některých průmyslových a jiných výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském. V letech 1948–1949 byl podnik pod národní správou. Sláva unhošťského piva skončila v únoru 1949. Tehdy se v něm v souvislosti s centralizací znárodněné výroby přestalo pivo vařit.

Pivovar pak necelých deset let sloužil jen jako stáčírna smíchovského Staropramene, poté jako sklad obilí a sídlo státního statku Unhošť. Technologické zařízení včetně v té době moderní varny bylo převezeno na Smíchov a rozkradeno.

František Urban se z pozice poválečného náměstka generálního ředitele čs. pivovarů "propracoval" po roce 1948 na pozici traktoristy v JZD a vzápětí v průběhu další perzekuce na vymývače kotlů posunovacích lokomotiv v kladenských hutích. Toto spolu se starostmi typu zaplacení komunistické milionářské daně z majetku, který už nevlastnil, či úhrada pivovarských bankovních úvěrů v době, kdy už žádný pivovar nevlastnil, podlomily Františkovo zdraví natolik, že brzo zemřel.

V roce 1990 požádali potomci tří bratrů Urbanů o navrácení existujícího majetku dle restitučního zákona o nápravě některých křivd. Jelikož nebyli potomci ochotni uchýlit se k úplatkům za "hladký průběh" restituce, trvalo sedm let (proti půldruhé hodině aktu převzetí při znárodnění), než jim byl na podzim roku 1997 zbytek zdevastovaného majetku navrácen. Hlavním důvodem průtahů bylo, že byl pivovar "podstatně změněn" tím, že byl zbourán nevelký přístavek sudárny. "Díky historii a rodinné tradici se potomci původních vlastníků rozhodli tento majetek zachránit před totální zkázou. Jak je patrno z některých obrázků, rostly z fasády břízy a v prvním patře kapradí. Budova byla jen prázdná, rozkradená skořepina zbavená veškerých technologií. Z toho důvodu nebylo reálné obnovit původní funkci pivovaru. Na druhé straně by původní vlastníci rádi v budoucnu alespoň symbolicky tuto funkci obnovili.

Díky nasazení vnuka původního spolumajitele Františka Urbana (Ing. Jana Maštovského) a s pomocí bankovních a rodinných financí se podařilo zhruba po 6 letech postupných rekonstrukcí tuto nemovitost zachránit a opravit tak, jak vypadá nyní.

Pivovar je stále vlastněn pouze potomky původních spolumajitelů prostřednictvím účelové společnosti PUMAS, s.r.o. Jednatelkou společnosti je paní Marcela Maštovská, dcera Františka Urbana – původního spolumajitele a manažera Pivovaru Unhošť.

V současnosti má v objektu sídlo více než 15 firem mezi které patří například prodejna a sklad nábytku, autoopravny, výrobny oken, restaurace, prodejny krmiv, náhradních autodílů apod. V objektu se také nacházejí tisíce metrů skladovacích ploch, kde mezi nejzajímavější patří zrekonstruované původní ležácké sklepy.