Malý pokládek po předcích.

Běhám po polích a lesích a doma to leží

"To si ze mě děláš snad srandu né ? byla moje první reakce na manželčino oznámení, že se sesypala zeď, co je v naší zahradě přilepená k sousedovu domku."A máš tam poklad - je tam nějaký džbánek ve zbytku zdi!" Málem jsem se přerazil, jak jsem vystartoval na zahradu. V polovině cesty k oné zdi jsem zmírnil a hlavou mi proběhlo hned několik myšlenek-za prvé-že si manželka dělá ze mne opravdu srandu.Za druhé-asi je tam něco jiného - nějaké nářadí,které jsem neuklidil někam pod přístřešek. Za třetí - co když má pravdu. A tak jsem nejistě přicházel k místu, které mi manželka ukazovala. " Tak co, mám pravdu ?" a ze dvoumetrové vzdálenosti mě pozorovala, jak chvějícíma se rukama odlamuji kousky hliněných cihel, abych se k čouhajícímu džbánečku lépe dostal. Tep jsem měl snad 180, ale pomalu jsem se uklidňoval a vrátil se pro foťák, abych to zdokumentoval také pro vás ostatní. Po vyjmutí džbánku ze zdi jsem odkryl víčko, kterým byl džbánek zakrytý a pak přišlo to zklamání. Místo zlaťáků či stříbrňáků, jak jsem si v prvních okamžicích představoval, jen nějaké papíry, kousek hadříku - vše trochu zvlhlé, tak jsem to odnesl domů, nechal vysušit, ale nakonec na dně přece jen nějaké mincičky a medailka s křížkem byly. Sice nic moc, ale nakonec jsem byl rád i za to, co džbáneček obsahoval.Zápis se týká založení- či opravy domku, který stával vedle toho, co teď bydlím.Číslo popisné 164 má v dnešní době přiděleno můj domek. A tak alespoň ten adrenalinek. Tož tak.

Džbáneček po odpadnutí hliněné části zdiva.

Ještě jednou zblízka.

Zápis z r. 1871.

Plátěný obrázek.

Asi nějaký škapulíř-se sv. Janem - mým patronem.

Křížek a medailka - nezapadá časově k mincím.

Z druhé strany.

A konečně i tři mincičky z obd. F.J.I.