Májové stříbření I.

aneb k tomu není co dodat

Zdravím obec hledačskou!

Ve čtvrtek jsem se účastnil menší akce, při které se čtyři hledači a jeden archeolog věnovali určité lesní archeolokalitě. Sraz na místě byl ve tři odpoledne, neboť někteří kolegové byli přes den v práci. Po příjezdu na místo si mě jeden kolega dobíral, že mám detektor jako bych ho zrovna koupil. Bylo pravdou, že dva dny před akcí jsem detík po dlouhé době umyl a pěkně vypucoval. To se mi ovšem stalo málem osudným.

Po zapnutí detektoru nastal ten správněj cirkus. Detektor řval, prskal, chrchlal, vyl, skučel a vydával vůbec roztodivné zvuky a ne a ne naskočit. Došlo mi, že jsem to s tou očistou přehnal a že se asi voda dostala i do řídící jednotky a něco se tam nejspíš zkratovalo. Když nenaskočil přes veškerou snahu ani po hodině, byl jsem už tak vytočenej, že jsem myslel, že ho rozmlátím o nejbližší strom. Čas kvapil, blížil se večer, každý už měl nějaký nález a já ještě s hledáním ani nezačal.

Po hodině a půl si dal detík konečně říci a jakž takž se probral. Sice ještě občas ze sebe vydal nějaký ten podivný zvuk, ale hledat už se s ním dalo. A tak se mi podařilo najít ten laténský nůž (viz můj předchozí příspěvek), pak pravděpodobně torzo železné spony a ještě nějaké jiné drobnosti, ale bronz žádný.

Akce byla ukončena, archeolog spokojen a pomalu jsme se vraceli po lesním svahu zpět k autům. Kolegové mohou potvrdit, že to, co se pak stalo, bylo skutečně při oné, již mnohokrát téměř s úctou vyslovované, zpáteční cestě k autu.

Takže jsme šli po svahu dolů, každý mával svým klackem a najednou můj detektor vydal signál podobný tomu, když hlásí spodek brokové nábojnice. Moc se mi do toho kopu nechtělo, ale byla to barva a bylo to v archeolokalitě, takže jsem kopnul a on se vyvalil tenký plíšek s krustičkou. Stříbrňáček jak vyšitej a po něm další a další. Na jednom  místě, zhruba na ploše 30x30cm jich bylo sedm. Když jeden z mých kolegů viděl, jak kopu stříbrňáky jeden za druhým, začal kolem kroužit jak tygr, kterej čtrnáct dnů nežral a přibližně dva metry po svahu dolů od místa nálezu depůtku, našel stříbrňáček ještě jeden.

Přeji všem lovcům pokladů takové a ještě lepší pípance.

Tento příběh má volné pokračování, kterého aktérem jsem už já nebyl, ale mám svolení popsat i příběh druhý. Ale o tom až příště.

Inoboediens
 

Po nalezení

Po omytí mýdlovou vodou