Pěkné nádobíčko
Koření života
Okořeňte si jídlo i život !
Už v neolitu lidé dochucovali maso různými bylinami, aby mělo lepší chuť. Nejstarší písemné zprávy o používání koření k dochucování jídel pocházejí z Číny, a to z první poloviny třetího tisíciletí před naším letopočtem. Další zprávy pramení ze starého Egypta, asi dva tisíce let před naším letopočtem. V té době patřily mezi hojně užívaná koření například anýz, skořice, kmín, koriandr, máta, pelyněk a šafrán. Obliba koření se rozšiřovala i v jiných částech světa, třeba Sumerové pěstovali v Mezopotámii fenykl, kmín, koriandr, šafrán a tymián. Staří Indové používali kardamom, kurkumu, hřebíček, muškátový květ, pepř a skořici. I staří Řekové zanechali důkazy o popularitě dochucovacích prostředků. Velký rozmach koření nastal ve středověku. V Evropě se s ním v té době hojně obchodovalo, ale protože pocházelo z dalekých a exotických zemí, patřilo mezi poměrně drahé zboží a nemohl si ho dovolit každý. Známý mořeplavec Marco Polo v letech 1298-99 popsal ve svém cestopise Milion indický pepřovník a tímto dílem celkově inspiroval mnoho dalších mořeplavců k objevným cestám, a to mimo jiné i za účelem dovozu koření do Evropy. Tím by se totiž zjednodušila jeho dostupnost a zároveň snížila cena. Postupem času se objevovala nová místa, ostrovy i kontinenty a s nimi přicházely i nové druhy koření. I dnes se dochucuje skoro každý pokrm. Koření vylepšuje chuť i vůni jídel, některá koření dokonce podporují apetit. Potraviny, které nemají příliš vábnou vůni, nebo dokonce žádnou, se kořením navoní a získají tak na větší atraktivitě. Mezi koření se řadí jak různé suché plody, listy různých rostlin, semínka, byliny, kořeny apod. Dokonce mívají i různou konzistenci, některá se používají v celku, jiná se melou, drtí, krájejí, některá se používají čerstvá, jiná zase sušená. Existuje zkrátka mnoho podob koření, nemluvě o široké škále všech možných chutí od kyselé přes pikantní, sladkou i hořkou. Většinou se koření kombinují, ale přitom je třeba dávat pozor, ne všechna koření se k sobě totiž hodí. Do české kuchyně neodmyslitelně patří kmín, majoránka a pepř. V italské se zase nejvíce setkáte s bazalkou a oreganem.
19 hlasů
19 hlasů
Komentáře
Pěkný kousky.
Opravdu moc krásná souprava. Toto můžu.
Co ty všechno nesbíráš!
namor - tohle já nesbírám. Jedná se o pozůstalost a byla by škoda to vyhodit. Tak to je na horních dílech kuchyňské linky a sedá na to prach.
A ten kuchyňskej nejd sviňa dolů. taky to tak mám ale aby to vypadalo k světu tak to člověk musí občas umejt.Jinak moc pěkná sada.
Jednou jsem dal místo cukru sůl na chatě strejdovi a do toho byl ještě jar v šálku špatně umytém. Byla to káva turecká
někdy spletu i kroupy s moukou, nedávno benzín s naftou, a to bylo auto za milion
Takové krásné nádobky potřebuji průhledné, tyhle jsou extra pěkné
Přidat příspěvek
Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.