Koření života

Okořeňte si jídlo i život !

Už v neolitu lidé dochucovali maso různými bylinami, aby mělo lepší chuť. Nejstarší písemné zprávy o používání koření k dochucování jídel pocházejí z Číny, a to z první poloviny třetího tisíciletí před naším letopočtem. Další zprávy pramení ze starého Egypta, asi dva tisíce let před naším letopočtem. V té době patřily mezi hojně užívaná koření například anýz, skořice, kmín, koriandr, máta, pelyněk a šafrán. Obliba koření se rozšiřovala i v jiných částech světa, třeba Sumerové pěstovali v Mezopotámii fenykl, kmín, koriandr, šafrán a tymián. Staří Indové používali kardamom, kurkumu, hřebíček, muškátový květ, pepř a skořici. I staří Řekové zanechali důkazy o popularitě dochucovacích prostředků. Velký rozmach koření nastal ve středověku. V Evropě se s ním v té době hojně obchodovalo, ale protože pocházelo z dalekých a exotických zemí, patřilo mezi poměrně drahé zboží a nemohl si ho dovolit každý. Známý mořeplavec Marco Polo v letech 1298-99 popsal ve svém cestopise Milion indický pepřovník a tímto dílem celkově inspiroval mnoho dalších mořeplavců k objevným cestám, a to mimo jiné i za účelem dovozu koření do Evropy. Tím by se totiž zjednodušila jeho dostupnost a zároveň snížila cena. Postupem času se objevovala nová místa, ostrovy i kontinenty a s nimi přicházely i nové druhy koření. I dnes se dochucuje skoro každý pokrm. Koření vylepšuje chuť i vůni jídel, některá koření dokonce podporují apetit. Potraviny, které nemají příliš vábnou vůni, nebo dokonce žádnou, se kořením navoní a získají tak na větší atraktivitě. Mezi koření se řadí jak různé suché plody, listy různých rostlin, semínka, byliny, kořeny apod. Dokonce mívají i různou konzistenci, některá se používají v celku, jiná se melou, drtí, krájejí, některá se používají čerstvá, jiná zase sušená. Existuje zkrátka mnoho podob koření, nemluvě o široké škále všech možných chutí od kyselé přes pikantní, sladkou i hořkou. Většinou se koření kombinují, ale přitom je třeba dávat pozor, ne všechna koření se k sobě totiž hodí. Do české kuchyně neodmyslitelně patří kmín, majoránka a pepř. V italské se zase nejvíce setkáte s bazalkou a oreganem.