Knoflíkovej depot

..hned pod první skalkou pěknej signál.Knoflík. Ale krásnej....

Je neděle. Neděle je od slova nedělat. Navíc je vedro. Sice je šest ráno, ale už je takový vedro, že se ani ptákům nechce po ránu řvát. Jsem na chalupě. Ležím a poslouchám odfukování zbytku famílie. Dcera odfukuje lehce. Manželka pochrupuje. A tchýně chrápe. Jen čuba už nespí a dívá se na mě. Tak co, dáš mě vyvenčit? čtu jí z očí. Vítězí pud hledače. Vstanu. Vyplížím se ze dveří. Do kapsy beru rohlík a jabko. U auta se navlíkám do hledačských hadrů. Smrdí potem. Vyrážím směr les. Po pár vejšovejch metrech jsem orosenej jak Bernard ze sedmýho schodu. Ten bude moje dnešní meta, můj nektar. A dočkám se ho možná brzo, protože jsem nedobil aku a svítí jen poslední dílek. Pod skalama potkávám pár lezců. Ještě jsou zakuklený ve spacákách a vyspávaj sobotní pitku. Ztlumím audio na minimum, abych je nebudil a hned pod první skalkou pěknej signál. Knoflík. Ale krásnej. Pro jistotu máchnu ještě jednou a znova signál. Kleknu do listí. Je pod ním písek s mourem. Jde to hrabat bez lopatky a pinpointer pořád vrní a vrní. Pátej knoflík dávám ještě do kapsy a pak už jen vrším hromádku. Nakonec jich je 48 stejnejch a jeden větší. Horolezci už cinkaj karabinama a na mě bliká displej ?no energy?. Dávám se na sestup do údolí. Cvičně ale pořád mávám a ejhle. Na pár metrech dva pěkný signály. Nejdřív pěkná brož či svátostka. Chybí jí kámen, ale je pěkně zdobená. A nakonec klíček. Určitě je do hodin. V těle má viditelnej závit. Tak minule jsem našel v týhle mojí domácí lokalitě depotík čehosi, co vypadalo jako polotovary na knoflíky a dnes už rovnou samotný knofle. Jen ty místa jsou vzdušnou čarou tak čtyři kiláky od sebe. Jestli to souvisí spolu už asi nezjistím. Tak hybaj pro nektar ? Dorážím na chalupu. Čuba už má nohy křížem. Báby ještě chrněj. Uvařím si kafe a Standovi Bernardů utrhnu z hrdla čepici. Sedím na zápraží a kochám se. Knoflema, vůní lesa i ranního kafe. Krásnej nedělní start.