Kdo byli Hoffovi

Příběh jednoho rodu, jedné vsi a jednoho návratu.

Gručovice, malá ves mezi Fulnekem a Opavou. Mnoho lidí ji při cestování ani nepostřehne. Právě v této vsi kdysi dávno i nedávno žil rod rodiny Hoffů.

Nejstarší zmínky, které jsem sám o této rodině dopátral, sahají do počátku roku 1800. Žili zde na největším statku v okolí s výměrou hospodářských pozemků (k roku 1945) kolem 52 hA. Ke statku připadal také jeden z mnoha dřevěnných větrných mlýnů, tzv. Hoffův větrák, který se však bohužel nedochoval.

Kolem roku 1800 zde žil fojt (starosta) Franz Hoff se ženou Beatou, jenž fojtství prodal svému synu Adalbertovi roku 1817. Později se, jak bývávalo zvykem, přesunuli pan Franz s manželkou na výminek, avšak větrný mlýn si ponechali.

Bratr Adalberta Hoffa, Carl Hoff, žil o kousek dále a jistě by příběh jeho rodiny vydal též zajímavé poznatky. Z dobových matrik se mi podařilo pouze zjistit, že jeho rodina ztratila mnoho dětí ve velmi útlém věku (cca do jednoho roku).

Jak tato rodina prožila 2. světovou válku se mi zjistit nepodařilo, jelikož obecní kroniku z těchto let se mi nepodařilo nikde najít (ani když jsem oslovil OÚ). Nicméně po roce 1945 je potkal téměř stejný osud, jako všechny jiné Němce v té době. 

O statek i polnosti Hoffovi, navzdory svému tehdejšímu postavení v obci přišli a na statek se přistěhovali noví majitelé. Nicméně, Hoffovi v Gručovicích přesto zůstali a odsunuti nebyli. Jejich domovem se stal výminek naproti statku. Statek spolu s hospodářskými budovami, se stal součástí tehdejšího JZD. Pro někoho s tak velkým společenským statusem to musela být obrovská rána.

S pamětníky rodiny Hoffových jsem měl příležitost se osobně setkat. Když jsem toto příjmení zmínil, paní, jež si Hoffovi pamatuje, mi velmi vážným a důrazným tónem řekla: ,,Rodina Hoffových se k nám vždy chovala VELMI, VELMI slušně". Přestože o statek jako takový a polnosti přišli, velice si jich vážím proto, že nezahořkli a zachovali si svoji důstojnost.

Ale proč tohle vše píšu... Krom toho, že se zajímám o historii, zajímám se též o energie a duchovno. 
Plně chápu, že někomu se to může zdát "postavené na hlavu" a nemám v úmyslu to nikomu rozmlouvat. Každopádně s koncem rodiny Hoffových a jejich statku se váže můj život. Před pěti lety jsem se na tento statek nastěhoval. S mým nastěhováním se začaly dít, pro mnohé, neskutečné věci. Na statku se tvrdě podepsal zub času, avšak energie lidí, kteří statek obývali zde stále je. Zvuk chůze v patře, které není obydlené se stalo denním chlebem a to samé poruchovost spotřebičů (iPhone mi nefungoval 14 dní a po domluvě Hoffovým se z čista jasna rozběhl, atd.)

Když jsem se o energie začal zajímat více, začaly také vyplývat na povrch jisté informace. Známá, kterou jsem krátce po nastěhování poznal a která s energiemi pracovala z ničeho nic sdělila: ,,Ty ses vrátil zpátky domů´´. Duše přebývající s námi na statku byly čím dál tím víc hlučnější, citelnější. Ať už se je snažil odvést ke světlu kdokoliv, nikdy neodešli. Když jsem žádal jedno médium o pomoc, zda by bylo možné je odvést, zjišťovali jsme jména, kdo s námi na statku vlastně je. Při tomto zkoumání jsme společně přišli k jednomu závěru.

Na statek jsem se nenastěhoval pro nic za nic. Duše, které se začaly ozývat nedělaly paseku jen tak. A ani věta, kterou jsem z úst známé slyšel nebyla zcestná. Na statek jsem se nastěhoval, protože jsem zde již žil. Duše se začaly ozývat, protože jsou mojí rodinou. Vrátil jsem se, protože je potřeba něco dokončit, něco završit, co jsem tehdy neudělal.

Dnes osobně pracuji s kyvadlem, tak s výkladovými kartami, tak s Reiki. Hoffovi, má tehdejší rodina, je mi neustále na blízku a jsem rád, že dnes vím co vím. A vím jednu věc naprosto jistě. Chci se dozvědět co nejvíce to jde o minulosti své, této rodiny a této vesnice a věřím, že i s detíkem jistě časem naleznu jisté předměty, které rodině po dlouhou dobu sloužily. Jistě, nelze očekávat, že detík vezmu do ruky a po 10 minutách vytáhnu zlatý poklad. Radost se skládá i z maličkostí a tyto maličkosti časem dají celek, který na srdci potěší.

PS: Omlouvám se za obsáhlost tohoto příspěvku i za to, že není přímo o hmotných nálezech. Chtěl jsem se s Vámi o svůj příběh podělit, jelikož vím, že hledání není jen o předmětech, ale také o historii, vědomostech a informacích. Přeji všem ať to hezky pípá!

Dnešní podoba statku (fojtství) v Gručovicích