K Morasku

Velmi výstižné

DALŠÍ ČLÁNEK

Vydejte se na prohlídku blízkého meteorického kráteru.

Impaktní krátery zřetelně viditelné na zemském povrchu jsou poměrně vzácné geologické útvary -- na celé Zemi jich totiž bylo nalezeno přibližně 160, ve střední Evropě pak jen několik. Je to pochopitelné, neboť valy kráterů bývají velmi rychle erodovány a během několika miliónů let po vzniku jsou zahlazeny a splynou s okolním terénem. Samozřejmě i poté můžeme impakt odhalit díky šokově přeměněným horninám. Dnes dokonce existuje radarové zobrazování nebo gravimetrické a magnetometrické metody, které umožňují odhalit i velmi staré impaktní struktury ukryté pod písčitými nebo jílovitými sedimenty bez nutnosti provádět vrty (takto byl objeven např. Chicxulub v Mexickém zálivu, velký impakt starý asi 65 milionů let, jenž pravděpodobně způsobil vyhynutí 75 procent druhů na rozhraní druhohor a třetihor).

Nejbližší krátery, které lze bez obtíží navštívit, se nacházejí v Německu (Ries a Steinheim s průměrem 24 resp. 3,8 km a věkem 15 milionů let) a v polském Morasku (52° 29' s. š., 16° 54' v. d.). A právě na druhý z nich si můžete někdy zajet podívat. Morasko je dnes částí Poznaně, hlavního města Wielkopolska, takže cesta sem není vůbec obtížná.

Historie výzkumu kráterů v obci Morasko začíná v roce 1914, když se tu během první světové války kopaly zákopy. V hloubce pět metrů byl totiž objeven železný meteorit vážící 77,5 kg. Do dnešního dne bylo nakonec nalezeno celkem 300 kilogramů větších či menších meteoritů, které lze shlédnout v okolních obcích (Suchy Las) a muzeích nebo univerzitách (Poznań, Warszawa, Pulsnitz, Moskva, Dresden, Greifswald). Meteority byly ve 20. letech klasifikovány jako oktaedrity, tj. železné meteority s příměsí niklu.

Kuriózní je, že samotné krátery, které se poblíž míst nálezů nacházejí, upoutaly pozornost až v roce 1955. Dnes se zdá nepochybné, že krátery mají impaktní původ, ale do roku 1976 se uvažovalo i o glaciální hypotéze vzniku nebo umělém vytvoření člověkem.

Krátery se nalézají 1 km západně od vesnice, na úbočí hory Morasko; dovede nás k nim ulice s přiléhavým jménem "Meteorytowa". Na kraji lesa nalezneme dohromady sedm kráterů s průměrem 15 až 100 metrů a hloubkou 0,9 až 13 metrů (viz mapa s vrstevnicemi). Některé (číslo 1, 3, 4) jsou celoročně vyplněné vodou, jiné jen během zimního období (5, 6, 7), ostatní jsou suché. V 70. letech byl v poli, asi kilometr severoseverovýchodně od největšího kráteru, objeven ještě osmý kráter s průměrem 35 m, hluboký 4,5 m, ale ten byl později zničen při zemědělských pracích.

Co se morfologických vlastností týká, střední poměr průměru a hloubky pro 7 kráterů je 8,2:1, což je normální hodnota pro meteorické krátery této velikosti. Valy kráterů jsou vždy na jedné straně (J, JZ) vyvýšené až o několik metrů, jejich půdorysy jsou mírně eliptické s velkými osami převážně ve směru SV - JZ. Z těchto skutečností lze odvodit přibližnou polohu radiantu na azimut 30° (SSV) a výšku 30 - 40 stupňů, což je v dobrém souhlasu i s polohou osmého kráteru. Dopadová elipsa by pak měla velkou osu dlouhou více než jeden kilometr a znamenalo by to také, že v polích mohlo dříve existovat mnohem více kráterů.

Věk kráterů se odhaduje z paleontologického studia sedimentů v jezerech na 5000 až 5500 let. Stejná analýza u jiných depresí v okolí Moraska, které impaktní původ nemají, dává hodnotu 10 tisíc roků, což odpovídá konci poslední doby ledové.

Cenné údaje poskytla též analýza niklo-železného meteoritického a meteorického prachu, který byl získán z širšího okolí kráterů pomocí silného elektromagnetu. Na zvětšené fotografii jsou dobře rozpoznatelné dva druhy materiálu -- nepravidelné částice jsou oxidované fragmenty meteoritu a kulové částice (sferule), které vznikly ještě ve vzduchu vypařováním meteoritu. Nejvyšší koncentrace prachu je přímo v kráterech, což potvrzuje jejich impaktní původ.

Z rozložení prachu na povrchu vyplývá pro trajektorii letu meteoritu přibližná hodnota azimutu 20 stupňů a také lze odvodit dvě exploze, které se odehrály ve výškách 120 a 220 m. Celková hmotnost původního meteoroidu se odhaduje na 100 000 tun, při dopadu rychlostí 5 km/s se hmotnost snížila díky ablaci až na 100 tun. Energie uvolněná při celém pádu je řádu 10^12 J, což odpovídá 0,2 kt TNT.

Celá oblast je od roku 1976 vyhlášena za přírodní rezervaci "Meteoryt Morasko" s rozlohou 54 hektarů. Předmětem ochrany je kromě vlastní skupiny sedmi meteorických kráterů také typická ukázka čelní morény ledovce z poslední doby ledové v podobě hory Morasko (154 m n. m.), zachovaný porost dubo-habrového lužního lesa, ve Wielkopolsku vzácné druhy rostlin (lilie zlatohlávek, kopytník evropský) a jezírko v jižní části rezervace, které zarůstá bohatou bahenní flórou a je obývané vzácnými druhy plazů.

Pokud budete chtít místo osobně navštívit, z Hradce Králové nebo z Prahy lze do Poznaně dojet vlakem (tam HK 20:28-2:41 Ostrów Wlkp. 3:27--5:20 Poznań Glowna, zpět 22:05-0:03 Wroclaw 0:36-4:57 HK), cena zpáteční jízdenky je asi tisíc korun. Z hlavního nádraží v Poznani do Moraska se pak dostanete městskou hromadnou dopravou (linka č. 51 a přestup na 88). Nezapomeňte si však prohlédnout i další pozoruhodnosti Poznaně, historické památky a okolní přírodní rezervace -- např. Stary Rynek, Ostrów Tumski s katedrálou, univerzitní astronomickou observatoř v Sloneczne ulici, městské parky, jezero Maltańskie, ZOO, 20 km jižně od města se nachází Wielkopolski Park Narodowy.

Přeji šťastnou cestu.

Morasko