Jeden z milionů

Příběh "ne"obyčejného vojáka.

Čest,odvaha,skromnost,obětavost.

Vlastnosti lidí,které se v dnešní době vytracejí. Nezapomínejme na naše hrdiny i ty nejmenší. Jejich odkaz stále žije v nás.

Drazí kolegové snad vás tento příběh odprostí od dnešních starostí aspoň na malou chvíli.

Ladislav Kadlec

6. července 1941 se wellington P-Ponny 311. československé bombardovací peruti, vrací z náletu na seřaďovací nádraží v Münsteru, když v tom se v mracích mihne temný stín. Messerschmitt Bf-110. „Pozor, stíhač vpravo dole,“ křikne zadní střelec, 24 letý Ladislav Kadlec a pouští se do boje. Ale stíhač je zkušený. Kryje se pod wellingtonem a odtud střílí z obou kanonů. Z pravého křídla bombardéru létají cáry plátna, je proražena nádrž a poškozen podvozek. Při druhém náletu stodesítka zasahuje zadní střeleckou věž. Kadlec je těžce zraněn. Z proraženého krytu věže se valí kouř. Německý pilot, přesvědčený, že se zadním střelcem je konec, vylétá nahoru, aby letadlo dorazil. Jenže tam čeká Kadlec, napůl v bezvědomí ze ztráty krve, ale nevzdávající se… Ze zničené věže Ponnyho posílá vstříc pronásledovateli jednu dlouhou kulometnou dávku. Levý motor messerschmittu vzplane a stroj se propadá do hlubin.

Ladislav Kadlec, jen 164 centimetry vysoký holič z Brankovic na Vyškovsku byl možná malý vzrůstem, ale odvaha mu nechyběla. V létě 1939 zavřel svou oficínu a přes Polsko utekl do Francie a odtud do Alžíru, kde prošel tvrdou zkouškou cizinecké legie. Po vypuknutí války se vrátil do Francie, do Agde, kde se utvářela 1. československá divize. V březnu 1940 byl v hodnosti desátníka zařazen do jejího 3. pluku jako velitel kulometného družstva. Mimochodem, jeho četě velel Jozef Gabčík, pozdější účastník atentátu na Reinharda Heydricha. Po pádu Francie se Kadlec přeplavil do Anglie, přihlásil k letectvu, prodělal kurs palubních střelců a 1. března 1941 odstartoval ke svému prvnímu bojovému letu jako zadní střelec wellingtonu při útoku na francouzský přístav Boulogne-sur-Mer.

Po setkání se stodesítkou nad Münsterem musela být Kadlecovi amputována pravá noha pod kolenem. Dostal druhý válečný kříž, medaili za chrabrost a nabídku práce instruktora. On ale chtěl bojovat. Psal do všech stran. „Půjdu třeba za samotným králem,“ prohlásil, „a řeknu mu, že s dřevěnou nohou se můžu při střelbě opřít ještě lépe než se živou, protože ji nikdy nechytne křeč. A když se mi do ní nácek strefí, můžu na něj ještě vypláznout jazyk, no ne?“ Nakonec byl uznán bojeschopným a vrátil se k jednotce, která byla mezitím převelena k Pobřežnímu letectvu (Coastal Command).

25. září 1942 nastoupil k první hlídce nad Biskajským zálivem. I zásluhou 311. československé perutě se plavba lodí a konvojů v Atlantiku stala bezpečnější. A Ladislav Kadlec vytrvale usedal do své zadní věže, pozorně sledoval obzor a ocelové moře a podílel se na pátrání po německých ponorkách a válečných lodích. Až do 13.března 1944, kdy se vydal na svou 48. operační misi.

V to osudné pondělí ve vlnách Atlantského oceánu po těžkém boji s německými stíhači beze stopy zmizela celá osmičlenná posádka liberátoru a na dně oceánu tak skončil i „český Maresjev“, „český Douglas Bader“, jednonohý zadní střelec Ladislav Kadlec.

Ladislav Kadlec

vickers wellington

311.bombardovací peruť

Kniha 5 neobyčejných příběhů