jo to znám loni jsem narazil na poli na zakopanej obezděnej 200 litrovej sud ono to jednou vyjde
Jak tam nic nebylo.
… ah jo, nebyly tam!
V úterý jsem vyrazil o hodinku dřív z práce, abych stihl za světla les. Měl jsem vytipovanou starou , středověkou, úvozovku. Nad ní stráň a v ní jsem nad cestou mával. Přišel tón, barva ale ozývalo se slabě železo. Asi podkova, říkám si. Půda zmrzlá, mám takový cepínek a tak to šlo špatně. Najednou slyším takový jakoby dutý ťuk .Přejel jsem detektorem a pořád barva do železa. Hrábnu pazourama do výkopu a nahmatal jsem něco lehkého hladkého. Vytáhnu ruku a ! V ruce střep jako kráva! A bylo po mě. Místo zorniček se mě udělali stříbrňáci. Přejedu deťákem a furt ten tón. Šáhnu znova, a vytáhnu ucho džbánu. To už se mě dělalo šoufl. A další střepy. A furt ten tón. Jako pocit vohromnej. Už jsem přemýšlel jen nad tím jestli jsou to denáry nebo jen tolary. Leda tak Volary. Bylo tam jen železný kolečko. Asi středověká přezka. Prošmejdil jsem to kolem, a nic. Jedno velký nic. Ale i když tam nebyli, tak aspoň vím, jakej je to pocit, přiblížit se k pokladu. Kopat ho! Pocit je to neuvěřitelnej. :) Skákal jsem padákem, zkoušel Jumping, a jiný voloviny. Tohle je lepší. Tohle je adrenalín jako kráva!!!
6 hlasů
6 hlasů
Komentáře
sem to měl tenhle týden s tou gázmaskou,taky prd
loner jantarová komnata!
mnohdy člověk narazí spíš na nějakýho jantara
Přidat příspěvek
Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.