Jak mi rudý bratr zavařil

Původně jsem si myslel, že sem napíšu něco o Hančovi a Vrbatovi, synech hor, ale nenapíšu. Protože od pondělí bude v rádiu jeden náš kolega, teda, spíš jeho táta byl asi kolega, neboť ten kolega co jeho táta byl kolega, je Syn lovce medvědů, změnil jsem vyznění příspěvku k tomuto motivu. To je jasný.

Lovcové,

Náš skvadraturní sejšnový kolektiv HHB se vydal na popud JendyM do pohraničí znojemských krajů, čili podle všeho dostatečně nadmořsky nízko. Akce se mimo mě podařilo zúčastnit Bobovi, Dejvovi, Henrymu, a také Duranovi a domácímu Hartmanovi. Aby tam nebylo sněhovo, mrazivo, a možná i větrno. No, právě tak tam bylo. Chvílema jsme byli jako Synové hor. (Hanč, Vrbata a Kernokošská repre, oddíl Harrach) Henry v autě cestou domů, když jsme zase jeli jinudy, než jsme chtěli, jako dycky, takže jako dycky jsme špatně odbočovali, že v lednu a za blbýho počasí se scházíme, teda jako HHB, ve větší sestavě, než když je prima počasí. No, takový jsme. Celkem se podařilo, teda ne mě, ale ostatním, asi pět agéček, a jedno vypadá jako brakteát. To asi neuvidíte, protože ho dal JendaM, a ten se nyní potýká s problémem jak vyrobit z nějakého neznámého formátu svých fotek přijatelné JPG. Tisíce lidí si s tím už poradilo, tak doufáme že JendaM se prokouše nástrahami elementárního nalovcedosekretupříspěvků vkladelismu stejně jako stovky dalších lovců pacientovitých před ním, a asi i po něm.

Když jsem vysadil Henryho v Brodě a jedavše domů přemýšleje o Synovi lovce medvědů, který uvítal svého bratra větou: Zdravím Tě, Čárlí (Kdo ví kdo je sakra Čárlí??), a těše se na rozhlasový seriál, jenž začne od pondělí, jsem v dobrém rozmaru zpomalil za modrým, nebo červeným malým pežotem, který vyjel od Rybníčku. Volám domů ženě Stanici, ať napustí vanu. Mimochodem, syn Lovce medvědů je podle Vás kdo? Asi to někteří vědí. Nejspíš Ti starší, kteří četli nebo doposud čtou knihy, dovedou to. Zavěsím, udržuju odstup, pozoruju pána jak je v předklonu na předním skle svého vozu, říkám si, nechám Tě dědku, je sobota, a přemýšlím si o hledačce.  No nepředjel jsem ho, i když tam bylo povoleno, a to jsem neměl dělat. Najel jsem do díry na silnici a zničil pravý přední kolo, i s diskem. Auto kleklo na stranu na dvou metrech, ani snímač poklesu tlaku nestačil zareagovat. Zajedu ke škarpě, ani moc nenadávám. Že se mi zakutálel jeden šroub doprostřed auta mě nepřekvapilo, ale překvapila mě má Stanice, když jsem jí to líčil, když řikala, že sem se nemusel pod auto plazit, stačilo vzít třeba lopatku z kufru, a v poho bych dosáh. Jo, je to boj. Poznámka: Oběd byl jen s Henrym, ostatní hledali, proto měli nálezy a my celkem prd. Podle nich. (Řikám to za ně, ať se nemusí unavovat.) To je sice hezký, ale naprosto odporný, neboť hledat a nežrat je totální nenažranost, a tím pádem takto dosažené nálezy jsou výsledkem úchylky, a ne píle.

litrfree

1 něco to tam dalo

2 něco na pokuk

3 moc se se mi nedařilo ale kámošum jo tak co

4 všechno má dvě stránky věci

5 jasno a slunečno na jihu

6 chyběly jen padající trakaře

7 Hartman

8 vydařená silničářská látanice