Jackpot.

Jackpot je trefa, zásah do černýho. Jackpot pro hledače je asi depot. Ale nemusí to tak bejt pokaždý.

Jackpot je trefa, zásah do černýho. Jackpot pro hledače je asi depot. Ale nemusí to tak bejt pokaždý. Mně se včera povedl takovej jackpot pro rovnováhu rodinnejch vztahů, mávajícího pacienta. Ale od začátku. Vloni jsem na chalupě ztratil svůj snubák. Neměl jsem z toho radost, moje drahá polovička ještě menší. Znáte to, byl to symbol,  bylo to zlato, jsi bordelář, bla bla bla.

Vzal jsem tam kamaráda s détíkem. Nenašel. Nutno dodat, že jsme před pár lety měnili střechu a měděný podložky na eternitový šablony jsou zasetý všude kolem. A měď se hlásí stejně nebo podobně jako zlato. Když jsem začal hledat, můj první prubířskej kámen byl právě ten snubák. A prd. Samý podložky. A podruhý A potřetí. Pak jsem to vzdal. Včera jsme byli na chalupě provětrat peřiny, tak jsem vyrazil trochu provětrat les. Nenašel jsem nic extra, až na zajímavej depotík něčeho, co vypadá jako měděná pecka na vojenskou výložku. A že jich tam v mouru bylo. Napočítal jsem jich přes osmdesát. Nakonec myslím, že pro nedalekou vzdálenost od bývalý fabriky na knoflíky jsou to nějaký polotovary pro jejich výrobu, který měly asi děti na hraní a zahrabaly to jako poklad. Kdo ví. Vracím se do chalupy, barák prázdnej. Žena je ještě na borůvkách. Venku je krásně, nikde nikdo. Sekačky ani cirkulárky překvapivě neřvou.

Otevřu si pivo, sednu na lavičku a relaxuju. A něco mi šeptá, zkus to ještě. A tak nastartuju kosu a mávnu, mávnu podruhý a krásnej tón. Na displeji bliká 58. To bude zas ta zpropadená podložka. Kleknu, opatrně rejpnu do mýho krásnýho, čerstvě posekanýho trávníčku a srdíčko poskočí. Z hlíny na mě kouká zlatý kolečko. Nepochybuju že je to ten, můj symbol. Navlíknu ho na prst, je volnej. Asi jsem zhubnul. Přesvědčuju se radši pohledem *Jana*25.1.95*. Sedím vedle díry, culím se jak debil a mám radost. Manželka se zrovna vrací se psem a bandaskou borůvek. Je jí to jasný. Ženský prej cejtěj zlato už na dálku. Dostávám pochvalu a dokonce pusu. Povzbuzen se zvednu a pro jistotu jdu ještě trochu mávnout v okolí. Po pár krocích znovu tón a 58. Tak teď už jasná podložka. Co taky jinýho. Ale setrvačností kleknu, rejpnu a civím?Z díry na mě kouká další zlatej kroužek. Drahou mám hned za zády, kam se hrabou knírači cvičený na drogy. Kroužek je jasně dámskej. Červený zlato a z puncu mává číslovka 585. Čtrnáctka. Navlíká si ho na pravej nezadanej prsteníček. Sedí jak ulitej a já vím, že mám zas na nějakej čas propustku a po návratu z polí, luk a lesů jistotu teplý večeře.