Historky z Keltských keltišť

Procouraná odpoledne po práci. Zelenina. Půda byla suchá, místy mokrá. Jsou kraje, kde polívku zakusujou klobásama.

Lovcové,

Dva týdny jsem chodil akorát po práci, jenom občas, a dycky s kámošema. Začal sem na jihovýchodě, v kraji pohanů, kde jsme se vydali s Wolffem na denáry. Ty sice nepadly, ale padlo mnoho slov o hledání. To si pište, píšu teď pamětníkům na LP, že jsme probrali i jednu aférku s nadměrnou zeleninou, co tady jiskřila z jara. Oba máme nějak jasno, že to bylo určitě zajímavý, a nemáme jasno, co to tenkrát sakra mělo znamenat. Ten kluk, o kterém jsme se bavili, sem už nepíše, udělal, jak řekl, tak ho nezmiňuju. Je to jen historka z Keltských keltišť, na okraj. Přivez jsem si dobrý pocit a asi 3 krejcar. A kus náramku. Jinak chci říct, že tam místní hledači v poho zahazujou, v našich chudých krajích to jsou často jediné nálezy, co dáme. No co, tak to někdy je. A je to kus náramku, ne že ne.
Potom jsem byl na druhý straně republiky v Krejcárkově. To byste koukali, typickej hledací barák, střežený vlkodlaky, myslím, že se jmenujou Pišta a Fišta nebo tak nějak, pletou se mi. Na dvoře je hledačovo kam se podíváte, na podezdívce nečištěný barvy, okolo řady kýblů se šrotem, uvnitř Krejcaroví a jejich kufry kopaných mincí, sem valil bulvy. Bedny s odznakama, automatizovanej zakladač na podávání alb knoflíků. Na políčku jsme byli chvíli, je tam hodně těžká půda, všechno to tam vybrali, a zkoušej návštěvy, esli něco nepřešli… Když jsme se vrátili, trochu pršelo celej den, tak na plotně bublala polívka a poprvý v životě jsem ji viděl místo rohlíků zakusovat klobásama.
Tenhle týden se mi podařilo vytáhnout ven Žblabuňe a Blackjoa, oni by snad ani nikam nešli, kdybych nepřijel. Den jak malovaný, a půda byla suchá. Brambořiště. Kopali jsme kolem auta, a něco padlo, zazelenalo se, nějaká sekera nebo co to byla, a svato taky bylo. Bylo i vodznakovo. Mají tam jedlé kameny. Velikost dětské hlavy.  Když jsem tedy zabýval půdou, tak se mi dostala do ruky ta prosincovka. (Půda=není kopaná)
A naposled jsem se stavil u hardkoraře Hoppera. Sžil se s Lobem, a na pustých polích a zarostlých lesích, v krajině přechodu mladoboleslavska do Polabí, kam jsme vlezli, bylo podivně nic. Asi to tam Mambo s Kobrou už durch vybrali. Jen zase zelený torza. Já je nechci! Já chci kulatce! Trochu jsem Hopímu ukázal, co umí Lobo s vyššíma diskriminacema. Shodujem se na tom, že když už někdo ztrácí mince, měl by to umět ztratit, naplocho, v hloubce cca 8 cm. Vzhledem k poměru Vídeňských feniků a malejch římanů a minigrešliček, v porovnání s vykopanejma  alobalama, jsme se usnesli, že na mince ztracený ztrácecíma diletantama ve velkejch hloubkách kašlem, zvedáme disky, ostatní volume co to má doprava, a … svět je kráááásnej. Když někdo už se chce ztrácet, ať ztrácí lidsky, že jo.  Šousty ať si kopou jiný. Já vim, že i hliník z retek a tuba od mázy na paznehty jsou vlastně artefakt… Až si budu chtít zakopat pořádně, dám se do party s partama kladečů kabeláží, dyk ty kluky vidíte u silnic.

litrfree

P.S. Pokud to je dlouhý, lze si to zkrátit tím. že se to nečte, a pak se do mě nereje!

1 s kámošema tak nějak

2 svátostka

3 ty větší kousci jedna

4 kousky dvě

5 menší kousky jo je to tak

6 vietkong hou per odminovává

7 ano je zelená

8 miniatury váhu vidíte a rozměr taky nález dne