Hans Kudlich

Velice zajímavé

Původ a vzdělání

Hans Kudlich se narodil 1823 jako nejmladší z 11 dětí robotou povinného sedláka Johanna Kudlicha a jeho ženy Eleonory Marie, rozené Ulrichové, kteří drželi dva selské dvory. V letech 1834 až 1842 navštěvoval gymnázium v Opavě, na kterém byl ve stejném čase žákem také pozdější objevitel zákonů dědičnosti Johann Gregor Mendel. Učitelem obou byl zemský historik Faustin Ens. V letech 1842 až 1848 studoval Kudlich nejprve filozofii a pak práva na vídeňské univerzitě. Bydlel u tchána svého nejstaršího bratra, vídeňského notáře Dr. Augusta Eltze, jehož syny vyučoval jako domácí učitel.

Hansův bratr byl poslancem na prvním zasedání německého parlamentu roku 1848 v kostele sv. Pavla ve Frankfurtu nad Mohanem.

Politik

Při demonstraci 13. března 1848 byl Kudlich před dolnorakouským zemským domem, sídlem dolnorakouských stavů (Niederösterreichisches Landhaus), ve Vídni zraněn bajonetem. Přesto zůstal ve Vídni a jako člen studentské legie tu pokračoval v boji za svobodu. V květnu odjel do Úvalna, aby se zde doléčil ze svého zranění a zde byl navržen jako kandidát pro volby do rakouského ústavodárného říšského sněmu.

V užší volbě 24. června uspěl v Horním Benešově v okrese Bruntál a stal se poslancem ústavodárného říšského sněmu. Ve druhém kole voleb obdržel také hlasy zástupců českých sedláků, kteří svého kandidáta před tímto druhým kolem odvolali.

Jako nejmladší poslanec ústavodárného říšského sněmu podal Kudlich 24. července 1848 návrh na zrušení poddanských vztahů včetně všech z toho vyplývajících povinností jako roboty a desátků. Návrh zákona byl v lehce pozměněné podobě 31. srpna, respektive 1. září, přijat a 7. září vstoupil v platnost.

Během říjnové revoluce 1848 ve Vídni se Kudlich účastnil snah o zachování moci ústavodárného říšského sněmu, marně se obracel na horno- a dolnorakouské sedláky, aby je získal pro ozbrojený zákrok a byl jako buřič pronásledován císařovými vojevůdci. S ústavodárným říšským sněmem přesídlil z Vídně do Kroměříže.

Poté co byl sněm v Kroměříži rozehnán vojskem, uprchl Kudlich do pruského Slezska a dále ke svému bratrovi do Frankfurtu nad Mohanem. Následně se účastnil povstání ve Falci (Pfälzischer Aufstand) a stal se členem prozatímní revoluční vlády. Nakonec utekl přes jihoněmecká města Donaueschingen a Freiburg do Švýcarska.

Lékař

V Bernu byl Kudlich přijat v domě liberálního profesora medicíny Philippa Friedricha Wilhelma Vogta. V letech 1849 až 1853 studoval medicínu v Bernu a Curychu, kde v březnu 1853 složil státní zkoušky. K tomu se oženil s Vogtovou dcerou Luise. Na základě jeho účastni na říjnové revoluci ve Vídni a povstání ve Falci byl Kudlich 1851 a 1854 v nepřítomnosti odsouzen v rakouském císařství k smrti. Poté odcestoval přes Le Havre do USA a usadil se v Hoboken v New Jersey, kde provozoval lékařskou praxi. Brzy se stal zástupcem Němců v Hoboken, pomáhal založit četné německé spolky a školy. Zasazoval se také o zrušení otroctví a volbu Abrahama Lincolna prezidentem USA.

Kudlich udržoval se svou původní vlastí čilý dopisní kontakt, v němž se – i přes své americké státní občanství – hlásil k němectví, ohrazoval se však proti každému projevu antisemitismu, protože podle Kudlicha oslaboval síly němectví.

Poté co ho císař František Josef I. roku 1867 omilostnil a rozsudek smrti byl zrušen, navštívil se svými devíti dětmi několikrát svou starou vlast.

Roku 1917 zemřel Kudlich ve věku 94 let v Hoboken. Kdysi nejmladší poslanec ústavodárného sněmu zemřel jako poslední žijící ze 383 poslanců. Protože jeho poslední přání znělo: „Chci domů.“, byla jeho urna roku 1925 převezena do Úvalna a slavnostně uložena do rozhledny Hanse Kudlicha na vrchu Strážiště nad obcí.