Hádejte

Doufám že teď to nebude tak lehké.

Hrad byl založen na přelomu 13. a 14.
Hrad vymezovala mohutná zalamovná zeď ve tvaru oválu. Na západní a snad i na severní straně k ní byl přiložen palác. Hrad pravděpodobně patřil mezi hrady s plášťovou zdí, definitivně to však může potvrdit až archeologický průzkum. Na jižní straně jádra je pahorek skrývající ve svých útrobách zbytky nějaké stavby, kterou někteří autoři považují za obytnou věž. Teprve výzkum však může odhalit její přesnou podobu a dobu vzniku, tedy zda již byla součástí novostavby či zda náleží některé z pozdějších přestaveb.
Bernart na hradě nezůstal příliš dlouho, již někdy kolem roku 1330 jej směnil s Jindřichem z Lipé za území v okolí Střílek, kde si postavil nový hrad stejného jména. Jindřichův stejnojmenný synovec prodal hrad roku 1365 markraběti Janu Jindřichovi.
Páni z Boskovic ve druhé polovině 15. století hrad výrazně přestavěli. Na východní straně jádra do okružního příkopu zvenči k obvodové hradbě postavili dlouhý patrový palác s valeně klenutým suterénem. Nelze však vyloučit že budova je poněkud staršího data. Nejpozději v této době jádro minimálně z jihu a západu obklopil parkán.
Na jih od jádra vzniklo nové téměř obdélné předhradí zesilující obranu přístupové cesty do hradu. Vstupovalo se do něj v jihovýchodním nároží čtverhrannou vstupní bránou mírně vysunutou před čelné hradbu. Opačné jihozápadní nároží zaujala mohutná okrouhlá dělostřelecká bašta. Její kupolí zaklenuté přízemí umožňovalo umístění těžkých děl i v patře a významně tak posilovalo její palebnou sílu. Před čelní hradbu byla vysunuta téměř celou svou hmotou, částečně však mohla postřelovat i západní bok předhradí a jádra. Tímto směrem byly namířeny i tři střílny v západní hradbě předhradí, ke které zevnitř přiléhal lehčí objekt, po kterém ve zdi zůstala řada otvorů pro trámy. Z této doby snad pochází i valové opevnění kolem celého hradu, které před čelním příkopem předhradí tvořilo zvláštní vstupní pevnůstku, ve které se lomila cesta k mostu přes příkop.
Boskovicové drželi hrad až do roku 1545, kdy prodali hrad Šimonu Ederovi ze Štiavnice, který získal velké jmění důlním podnikáním, které mu přineslo přízeň císaře Ferdinanda i povýšení do šlechtického stavu. Jeho rod však vymřel roku 1598 a hrad se neznámým způsobem dostal do rukou Adama Věžníka z Věžník. Po bitvě na Bílé hoře koupil hrad kníže Karel z Lichtenštejna a připojil ho k moravskotřebovskému panství. Za třicetileté války se na hradě usadila císařská posádka, poté ještě sloužil k pobytu úředníků, ale po požáru roku 1776 zpustnul. M1976

Zřícenina hradu

Zřícenina hradu