jo sterá húra dokáže překvapit co se tam dá skovat (odložit) co se zrovna nepotřebuje,to može byt ještě dosť věcí pod senem
Dovysvětlení k výpravě na starou hůru (půdu)
Když to venku nejde, alespoň tedy povídání.
Jak už jsem napsal v posledním příspěvku"Co vydala stará půda",nepodařilo se mi vložit tento doprovodný "sosík" a tak se o to pokouším teď. Minulou neděli jsem se nechal vyhacovat těmi "provokatéry" ( v dobrém slova smyslu) , kteří na secretu prezenovali hledání v mrazu a ve zmrzlé zemi.Tehdy jsem si řekl, že když můžou oni, můžu i já. Nabalil jsem na sebe co se dalo ,obloha sice modrounká, ale mrzlo až skoro praštělo (bylo mínus 10 ).Nabalil jsem na sebe co se dalo, vzal detík a jen tak pro pořádek i kopátko a vyrazil do míst, kudy chodívala ona poutní procesí - tak jak mi poradil můj kamarád a kde jsem také potkal toho stařičkého myslivce, co jsem vzpomínal v jednom z minulých příspěvků. A věřte-nevěřte, po cestě potkám toho stejného staříčka myslivečka. Ještě než jsem ho stačil pozdravit, už z dálky na mě volá : " Ty kluku (je mi 64 let !) nerozumná, už tě to zase popadlo ?" narážel na to, jak jsem mu posledně vyprávěl o našem koníčku, obrovské nezkrotné vášni a jak tomu nelze odolat, když nás to "popadne", a že nehledám žádné poklady, že jsem vděčný i za každé nalezené obyčejné železo, či jakékoliv harampádí, které má vypovídací hodnotu o našich předcích. "No jestli bys chtěl nějaké to harampádí, přijď ke mně, můžeš se podívat na hůru, tam určitě něco najdeš !". "Tak to se mi snad jenom zdá !" říkal jsem si v duchu a rychle nabízel, že pokud by to bylo možné, že bych přijel hned odpoledne. ( Jako zkušený kovář jsem rychle "kul železo, dokud bylo žhavé".) "Jó, ale až tak po druhé hodině, víš, já si po obědě rád trošku zdřímnu" odvětil staříček, popsal mi kde bydlí a že mě tedy bude čekat. Dělal jsem, že hledám, ale jakmile byl hodný staříček z dohledu, tak jsem hledačku okamžitě skončil, rychle se vrátil domů a ochotně nabízel manželce pomoc při přípravě oběda. "Co zase potřebuješ, že jsi tak rychle doma, a nic jsi nenašel ? Ani se nedivím v takové zimě, všechno musí být na kost zmrzlé " vedla řeč moje velice tolerantní žena, která mě má velice dobře přečteného. "No víš, po obědě bych potřeboval tak na hodinku za jedním známým " nesměle jsem prohlásil. "Ale ve čtyři musíme být u babičky" velitelsky řekla a já přkotně sliboval že jo, že určitě, jedu přece jen na 1 hoďku. Oběd jsem rychle zhltal,pak nachystal litr slivovice, foťák, baterku, převlékl se do pracovního a vyrazil celý natěšený za staříčkem - myslivečkem, co mě pozval k sobě domů na průzkum půdy (u nás se říká hůry). Zvoním, ťukám na okno, klepu na dveře, ale nikdo neotvírá. Už jsem si říkal, že mě staříček pěkně napálil, že jsem pěkně naletěl, nebo že bych byl u špatného domku? Když už jsem to pomalu vzdával, zklamaně se otočil a odcházelod domku, otevřely se dveře a staříček volá : "Tak pojď dál, trochu jsem se zdržel na hajzlu " - říká jakoby na omluvu. Rychle, ale opatrně vcházím do starého domku, no kromě velice neuspořádaných věcí tam měl pěkně zatopeno, takové to suché teploučko od kachlových kamen. "Tak pojď se mnou, ale ať nespadneš, a až vylezeš na hůru, tak tam úplně vzadu u štítu je taková stará máslinka, tak ji dones a co v ní bude, si můžeš vzít, já už to na nic nepotřebuju". Jak řekl, tak jsem udělal. Tak ten obsah mě celkem potěšil, z fotografií jste mohli posoudit sami.(příspěvek "co vyala stará půda") Pak jsme chvíli poseděli, já mu předal litrovku slivovice s přáním, aby jí ve zdraví užil."Ále to nemuselo být" řekl, ale rychle po flašce sáhů, jakoby se bál, že si to rozmyslím a dám ji zpět do baťůžku, do kterého jsem přendával úlovky z máselnice. "Pokud bys měl někdy zase čas, tak přijeď, rád si s tebou povykládám " pravil hodný staříček -mysliveček, čímž jsme se rozloučili a já mu slíbil, že se brzy ukážu. Oba jsme byli v ten okamžik evidentně móóc spokojeni. No a tak dnes je zase neděle a odpoledne jedu za hodným staříčkem-myslivečkem, provětrat tu starou hůru, neboť je tam spousta nadějných papírových krabic a stará dřevěná bedna, ve které snad něco bude. V příštím týdnu podám hlášení, jak jsem dopadl. schmiede.
Komentáře
No tak aspoň že byl můj příspěvek o hledání v mrazu přínosnej i pro tebe.
Dědeček bude kouzelnej
Tak to je pěkný příběh...
Přidat příspěvek
Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.