Dnešní hledání,

strádání a nakonec radost veliká

Zdravím obec hledačskou!

Dnes jsem měl volno a tak jsem si program na dnešní den hezky nalinkoval. Ráno zajet do městečka pro krmivo pro slepice, dopoledne natírat sloupky na nový plot a hned po obědě sbalit fidlátka a hybaj do lesa. Dopolední činnost jsem do puntíku splnil. Jenže odbilo poledne a máma mi sdělila, že volali z nemocnice, že tatíka propouštějí a že si máme pro něj přijet. Co naplat. Povinnosti vůči starým rodičů se musí plnit. Nedalo se nic dělat. Místo do lesa, hybaj do okresního města a skvělá vidina dnešního odpoledního hledání se začala intenzivně rozplývat.

Když jsme se vrátili, bylo kolem čtvrt na tři a já silně uvažoval, jestli se na to nemám raději vykašlat. Bylo vedro k zalknutí, v okolních dědinách po dešti a schylovalo se snad k bouřce. Moc se mi už nechtělo, ale pak jsem si řekl, Bůh ví, kdy se zas dostamu ven a tak jsem popadnul batoh, vercajk a ujížděl k lesu.

Na kraji lesa jsem odstavil auťák a než jsem došel po dvaceti mimutách zrychleným přesunem na výchozí místo, lilo ze mě jak ze staré.....

Je to lokalita lesní, středověká, teprve nedávno znovuobjevená, kterou v poslední době často s kolegy navštěvujem a nálezy, které stojí za to, dáváme do muzea. Rozhodl jsem se, že budu chodit jen tak, bez cíle, pokud možno tam, kde jsme ještě nebyli, ať to dopadne, jak chce.

A taky to dopadlo, málem bledě. Blížila se šestá večerní, já již značně uondán a zpruzen, mávaje detektorem jen tak mechanicky bez zájmu. Nálezy mizerné a téměř žádné. Že jsem raději nezůstal doma. Nastal čas se vrátit a tak jsem udělal čelem vzad a pomalu se vlekl lesem směrem k odstavenému vozidlu.

Řízením osudu se přede mnou objevil takový lesní kopeček, na mapě označen jen příslušnou výškovou kótou, na který jsem se chystal už mnohokrát, ale nikdy k němu nedošel. A tak jsem si řekl, že to vezmu přes něj. Chtěl jsem zvolit nejkratší možnou přímou cestu a prodrat se hustějším mlázím, ale sám nevím proč, po pár metrech jsem se zarazil a začla mlází obcházet.

A nejednou se to stalo. Velmi silný signál, doslova svistot (XP GM Power). Za normálních okolností bych byl v ten moment silně vzrušen, páč mě už vzruší jen vysoký tón mého detektoru. Ale v tom stavu, v jakém jsem byl, mě to jaksi nedocvaklo a vzrušení se nedostavilo, neboť jsem si vzpoměl na zažitou zkušenost - čím vyšší tón, tím větší hovadina tam v zemi je.

A tak jsem nekriticky začal kerimkou mlátit kolem pípajícího místa. Za chvíli ze země vyletěl bronzový srp a kerimka se zastavila ve vzduchu. Nevěřil jsem a jen jsem blbě čuměl.

Když jsem se z toho šoku vzpamatoval, oznámil jsem nález známému archeologovi, který neváhal a obratem přijel z cca 20km vzdáleného městečka. Než přijel, měl jsem nález zaměřen a zdokumentován. Po příjezdu páně archeologa jsem byl pochválen a bylo mi sděleno, že s předáním nálezu nemusích spěchat, že si ho můžu nějakou dobu nechat takříkajíc na pomazlení. Já mám ale rád, když se tyhle věci vyřeší hned a tak archeolog odjížděl se srpem v sáčku.

Co na závěr? Dnešní hledání moc dobře nezačalo a do poslední chvíle hrozilo naprostým fiaskem, ale Velký Mrcas se nade mnou slitoval. A tak spolu s Františkem Venclovským si mohu říct "Já su tak šťastné." :-)

Inoboediens