motorka je pěkná, kryt mám, tak najít ještě ten zbytek 
DKW RT 100 1937
vypátráno
Před lety jsem na hledačce našel tenhle kryt.
Donesl jsem ho domů a tam celou tu dobu ležel až do včerejška, kdy jsem ho konečně očistil a začal pátrat, z čeho to může být.
vylisovaný znak pomohl nasměrovat a já začal hledat v autech a tušil jsem poklici na kolo.
No hledání bylo stále neúspěšné a já si řekl, že jsem asi jinde a přešel jsem k myšlence, že kryt to bude ale možná motorový a tak jsem prolezl motorky a je to tam.
Další nález, co má své přesné určení
7 hlasů
7 hlasů
Komentáře
dobrá práce.
Žil, byl, u nás hajný jménem Kotalík.
Starý pán, který nade vše miloval les a zvířata. Dvojku nosil jen pro parádu a pro příslušnost k cechu Hubertovu. Jediný, z té chásky myslivecké, každou senoseč vyháněl zvířata z vysoké trávy a klackem píchlým do země značil hnízda ptáků.
Když kolchozníci potloukli technikou nějaké srnče, naříkal vždy: Ty můj smutečku... a proto mu všichni přezdívali -Smuteček-. Znal jsem toho pána velice dobře a ač byl všem pro smích, nikdy neřekl nikomu křivého slova. Žil sám na hájence, manželka mu, pro jeho nezměrnou lásku k lesu utekla i se synem a tak přebýval se svými zvířaty až do samého konce žití. Je na pravdě boží již dobrých 10 let.
Tak, jako příběh by to stačilo a teď, proč o něm píšu.
V sedmdesátých letech vykopal pan Kotalík pod obcí zvané Velká Chýška originál DKW po němčourech. Věděl o něm od svého otce, DKW-éčko bylo ve velké bedně ale v dosti zuboženém stavu.Vlhkost se na něm podepsala a jak motocykl skončil, nevím.
Jestli slovem lžu, ať se propadnu do západního Německa!
Pěkná práce, kolego. Věřím, že pátrání něco času zabralo, ale to je u poctivého detektoringu nedílná součást 
Bohužel je mnoho takových, co místo hledání raději napíšou - Co jsem to našel? Co to je?
Nevíte někdo? Atd....
Přeji ti fajn léto, Somiro
Romane - před dvěmi lety jsem tu měl pokrývače. Pán, 65 let, ale po střeše lezl rychleji než já. Povídá mi - já byl v téhle vsi (Hluboký Klacíkov) jako mladé ucho po vyučení. Dělat na takovém velkém statku. Já na to - to už jsou jen rozvaliny, támhle tím směrem. Pokrývač - majitel mě vzal do stodoly, odhrnul hromadu sena a tam stála aerovka kabrio, červená. Jestli prý ji nechci. Byl jsem mladé ucho, bez řidičáku, tak jsem odmítl - pravil pokrývač.
Když jsem byl mladé ucho já, prolézal jsem ten (již opuštěný) statek. Bohužel, po aerovce ve stodole už nebylo ani stopy....
Joo, po stodolách byly kdysi úplné poklady.
najít něco a nevědět co mě vždy strašně žere a to pátrání je takové pokračování hledačky...
až když dá člověk vše dohromady, je to hotovo...
Přidat příspěvek
Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.