Chorvatsko 2022 - jak jsem rychle začal, tak jsem taky zkončil

Ahoj, tohle je můj první článek na Lovci pokladů, tak doufám že hned nebudu považovaný za morouse z jednoho nepovedeného výletu

Každopádně ještě jednou ahoj, říkám si Papouch a letos jsem se s přítelkyní rozhodl jet na mou první dovolenou po vlastni ose a do zahraničí (trochu smutné, když je mi 30 let :D ). Nicméně přítelkyně je nadšená do hledání pokladů a tak nebylo těžké rozhodnout, že detektor pojede s námi (Minelab Excalibur II zakoupený zde na webu :) )

Při plánování mě trochu zarazilo, že cesta po dálnicích přes Rakousko a Slovinsko vyjde asi na 600,- a po Chorvatsku na 2 500,- s 10% sezónní přirážkou, ale říkal jsem si, že to k tomu asi prostě patří. Je to dovolená a tak nebudu přepočítávat každou korunu.

V Chorvatsku jsem už dvakrát byl, pokaždé na týden, ale vždy jsem se jen vezl. Bylo to pracovně, kdy jsem byl v doku nebo na moři a makal jak drak od rána do večera. Jídlo jsem dostával a večer jsem pak mlasknul 4 plechovky Ožujska a spal jako zabitej. Takže jsem příliš nevěděl co od toho očekávat. Chlápek pro kterého jsem dělal na Chorvaty od rána do večera nadával. Moc jsem nechápal proč, ale s podnikáním v HR měl roky zkušeností, tak jsem držel pusu a krok...

Jelikož se poměrně aktivně potápím, chtěl jsem si pořídit to jejich slavné povolení na sólo ponory a detík brát ssebou. Jenže to jde pořídit pouze na rok a stojí něco přes 8 tisíc korun, takže to jsem nechal plavat. V plánu bylo brodění. A taky to, že to tady okouknu, až budu pořádat potápěčské zájezdy, mohli bychom jezdit sem.

Den nebo dva před odjezdem na mě na facebooku ještě vyskočil obrázek, kde bylo napsané něco ve smyslu "Chorvati: Češi si zase z domova vozí ty své řízky a na pláži nic neutratí" Přečetl jsem u toho příspěvku poměrně dost komentářů typu "Už tam nejezdím protože jsou nevděční". Ale hážu to za hlavu, protože to považuji za jeden z těch příspěvků, vytvořených jen aby vzbudil emoce a lidé komentovaly.

Po 12-ti hodinové cestě jsme na místě v Chorvatsku, ale dnes už nemám na nic sílu, jdu se podívat k moři a pak na kutě. Ráno vstávám brzy, v podstatě za svítání. Přítelkyně spí a já se vytrácím na pláž. Jelikož je to i mé první hledání v moři, nevím co od toho čekat. Ať už ve vodě a nebo od místňáků. Jsem si samozřejmě vědom, že legální to není.

U vody jsem sám, brodím se, moře je teplé, sžívám se s detektorem a upravuji nastavení. Pláž i ve vodě je složená z jemného štěrku a kope se tu dobře. Buď musím dlouho klepat se sítem, než vypadají všechny drobné kamínky, ale praktikuji spíš to, že vytáhnu plnou lopatu a rukou shrnuji kamínky do vody a přitom čekám co se objeví.

Nikoho asi nepřekvapí že kopu víčka od piva, milion těch otvírátek od plechovek a nějaké železo. Mezi tím mi v sítu uvízne i 18 kuna. Hledání trvá tak 2,5 hodiny, ale jak říkám, sžíval jsem se s detektorem, nastavoval, užíval.

Odpoledne potkáváme na ulici zřejmě místního policistu. Přes google translate píší větu, jestli je ok, když budu na pláži a v moři hledat. On ledabyle ukazuje směrem pláž a říká "okey".

Na druhý den svůj pokus opakuji. Opět ráno, kdy okolo mě jen sem tam někdo projde. Na pláži hned vedle, hledám cca 2 hodinky, nacházím nějaké tužkové baterky, víčka, drátky, bordel, nábojnici z krátké zbraně a 12 kuna.

Hledání považuji za naprosto skvělé, ve vodě je krásně vidět a díky jemnému štěrku ani nic nevířím. Užívám si, když mi nalezená kuna vypadne z ruky a i díky jejímu nazelenalému odstínů je na dně nádherně vidět a já jí sítem znovu lehce a čistě nabírám. Na tohle z Čech nejsem vůbec zvyklí. Zlato jsem ještě nikdy nenašel, ani v Čechách, ale velmi zhruba vím, jak by mělo asi znít. Občas přijde ten zvuk a já si říkám: "Tenhle okamžik si kamaráde zapamatuj, to bude tvůj první gold". Většinou pak přijde zátka od piva.

Odpoledne nehledám, na mě je velké vedro, dávám si siesty a večer je na plážích poměrně dost lidí a já mezi nimi nechci lést s detíkem, aby jsem od někoho nedostal bídu.

Na třetí den ráno opět vstávám se sluncem a vyrážím na nedalekou pláž a do moře. Hledám asi tak dvě možná tři minutky. Jsem zrovna u svého druhého kopnutí, když v tom slyším chorvatský ryk "Mamma Mia!" Otáčím se a křičí tam nějaká cca 45 let tlustá chorvatka. Je mi jasný, že je na čase si sbalit svých pět švestek. Lezu z vody, chorvatský samozřejmě neumím, ale poslouchám zhruba něco jako: "Oni sem přijedou cizinci a chtějí nám tu brát naše věci z moře. Cizí. Jedou sem pro zlato. TO JE NAŠE ZLATO!"

Mám chuť jí vpálit do xichtu, že pokud by sem nejezdila polovina Čech, tak by si to svý 14 karátový zlato mohli tak maximálně představovat. Pak si říkám že jí to jejich "zlato" který jsem tam v podobě baterek a drátků vykopal ukážu, ale nakonec jsem si vzpomněl na zlatou radu z tohoto webu. "Když tě někdo bude chtít vyrazit, nehádej se a vypadni." Bože to bylo to nejrozumnější co jsem mohl udělat a taky udělal.

Přítelkyně na celou scénu koukala s otevřenou pusou. A aby jsem ten hořký ranní zážitek alespoň trošku spláchnul, rozhodl jsem se, že se podíváme do Splitu.

Cestou jsem byl trochu rozpačitý a nejvíc mě dopálilo, když jsem na 40 jel rychlostí 50, protože mě tlačila nějaká dodávka. Tím si nestěžuju, nechtěl jsem ho brzdit, ale frajer mě na tý 40 předjížděl odhadem tak 60 a ještě jsem od něj dostal klakson.

Tak dobře, teď už v tom mám asi jasno, do Chorvatska jezdit nebudu, když je tady se vším takový problém. Svých 20-30 tisíc našetřených na dovolenou vezmu příště do Španělska, nebo na Maltu, nebo do Egypta, kde je stejně o mnoho nádhernější podmořský život. A jenom doufám že zase nebudu muset poslouchat jako při covidu reportáže z Chorvatska, kde se na nás všichni těší, ať určitě dojedeme.

Je mi naprosto jasné, že celé Chorvatsko není zlé nebo nepříjemné. Je to spoustu nádherných a příjemných míst, ale nejsem ten typ, kterej na sebe při dovolené nechá řvát. Vadí mi to a ano určitě si tyhle věci beru zbytečně k srdci a těžko je hážu za hlavu.

Ale zároveň jsem si říkal, že by jsem tímto článkem mohl ukázat i "druhou stranu mince". Články na netu, kde se každý den hledá zlato na těch nejnavštěvovanějších plážích jsou super, sám je hltám plnými doušky a většinou se těším na jaccobův report z dovolené. A vesměs jsem nikde nečetl nic negativního.

Ale toto byla má zkušenost, asi ne příliš šťastná, i když si za to samozřejmě můžu sám. Ale takový článek mi připadá na netu chybí.

První den