Černé mraky nad pohádkovou hůrou.

Jeden z posledních úlovků.

Při mojí poslední (sobotní) návštěvě u pantáty mně přišla otevřít celkem zachovalá(podle mého odhadu) pětašedesátnice s ostravským přízvukem v hlase:"Tak vas tu vitam,František mi řikal,že sem za nim jezdite." Konečně jsem se dozvěděl křestní jméno pantáty. Nejprve jsem si myslel, že je to ta jeho vzdálená příbuzná kdesi od Jeseníku. V tu sobotu odpoledne nám jaksi řeč jinak upovídaného pantáty vázla. Jakoby na omluvu a s trochu rozpačitým úsměvem ve tváři mi pantáta sděloval, že už si s "Maruškou" delší dobu píší, ale toto že je její první návštěva a že se mu Maruška velice líbí. "A jak jste se seznámili?" zeptal jsem se nesměle, aby řeč nestála. "Ále - odpověděl jsem na jeden inzerát z novin" s neskrývanou radostí v očích povídá pantáta. Pak mi začal vysvětlovat, že samotnému chlapovi v jeho letech je potřeba nějaké kamarádky či družky, leta že jsou tady, že ženská ruka v baráku je potřeba a nakonec- někdo aby se o mně na stáří postaral. V tom si vzala slovo "Maruška" a že by bylo nejlépe, kdyby František odjel s ní, že má pěkný byt a kdo že by se staral o starou chalupu na spadnutí, že je to jen na práci a na vrážení peněz, nejlépe ji prodat, pokud by to v dnešní době ještě někdo koupil- pusa jí jela jako šlejfířce."A ba !" byla jediná věta, co odvětil pantáta k Maruščině monologu.O tom , že si odvážím pro mne skvosty z hůry nepadlo ani slovo. "Tak to je totální konec mých úlovků i pohádkového dědečka" proběhlo mně hlavou- černé mraky se stahují nad pohádkovou hůrou a mými veškerými nadějemi na další úlovky. A protože prý v pondělí odjede Maruška domů, ale pantáta s ní hned neodjede - mé rozhodnutí bylo jasné-v pondělí odpoledne(t.j. dnes) se musím honem za pantátou vypravit a získat, co se ještě dá. Zapřáhl jsem vozík za auto a tradá... "Odvez si všechno, co ti pasuje - my to tady s Maruškou prodáme a budeme bydlet u ní" - prohlásil nekompromisně pantáta. No bednu jsem vybral do dna (protože malovanou truhlu už jsem si odvezl dříve). Tentokrát se pantáta ani nepřišel podívat na věci, co jsem si odvážel. Měl Marušky asi plnou hlavu. Nastalo obligátní rozloučení, poděkování, předání už tradiční flašky slivovice, ze které jakoby ani pantáta neměl radost jako jindy. Až jsem zatměl - přijel jsem po páté hodině odpolední. A tož jsem nafotil a posílám část obsahu bedny(je toho ovšem mnohem více).

Jeden z pivních korbelů

Zajímavé víčko-porcelán v cínu.

Stojí za detail-zářezy -asi počet piv.

Detail víčka zevnitř

Jiný korbel s mysliveckým motivem

Nějaké iniciály na korbelu

Džbánek ke sletu Sokola

Jiný džbánek- Orel