Olověné čudo je magické... Kdo jednou najde, z jeho spárů už neunikne 
Bizarní hledačka
Řekněte Pr....l!
Příběh prvý : Ve čtvrtek jsem se rozhodl jít se po práci zlehka vyvětrat, tak 2, 2,5 hodinky, lehce do tmy. Beru klacek, a vyrážím na blízké, 100x probrouzdane pole, bez větších ambicí, čistě zdravotní procházka. Po pár běžných kolečkách a artefaktech, půl tuně šrotu, mířím již se světelným kuželem, vycházejícím z me turecké krakory z pole. V momentu vyndávám ze země TU kulatou věc se soustřednými kruhy. V tu chvíli jsem měl vše okamžitě sbalit a prchat domů. Což jsem neudělal, a události pak nabraly rychlý spád. Cca za 5 min zjistím, že nemám dohledavacku. Za další 2 hodiny, rudy vzteky, za hlubokého večera, odcházím domů. Bez ní.... Druhý den mám mít práci jen dopoledne, na pomyslné tabulce Má dati- Dal jasně vítězí zrušení jobu a brzky návrat v pátek na pole... Příběh druhý : Za rozbřesku přicházím na pole. Za čtvrt hodiny nacházím mrkev. Aspoň že tak. Když už mám volno, zůstávám tam. Opět běžné věci. A pak. Nikdy jsem nekopnul cínového vojáčka, figurku, ani torzo, nohu, nic. Fakt! Až teď! Vytahuju ze země..prdel. Navíc není cínová ale Pb. No, k té pr...li tam trochu ještě zbylo, pes, lev, čert ví... Svou první figurku jsem si představoval trochu jinak... Okamžitě vypínám mašinu a mizim. Katarze : když kopnete tu olověnou obludu, okamžitě zmizet. Nebo dopadnete jako já. :))) Ať se daří ;)
To je ona...
Něco u ní zbylo
Ještě jednou
Smrtící kombinace s původcem zla...
A celkový vyvrh ( šrotu už třetí várka)
4 hlasy
4 hlasy
Komentáře
Je to tak 
Tak to musela být Janku akce!!! Jsem rád, že jsi dohledávačku opět našel.
Nálezy interesantní!!! Něco z těch koleček určitě bylo lepší. A to zvíře, kdoví co to bylo, mělo dlouhou oháňku, než mu ji orba zkrátila - možná býk.
Já ti tady u nás na podzim zase "přišel o zánovní batoh".
Jdu takhle za rybník, asi 2 km od domova fotit v dešti. Navlíknul jsem dlouhé pončo, horské nepromokavé hóze a dobrý botiska. Měl jsem sebou batoh, který jsem odložil na skále, přikryl igelitem a zatížil šutrem. Vzdálil jsem se asi 20 m a už jsem snímal suprový kytky ve štrůdlech vody - jsou to nádherný záběry.
Vrátil jsem se asi za 10 min, natahuju se pro batoh a ... zústává mi v ruce jen igelit. Šutr pleskl ze skály dolů. No ty brďo, to není možný!!! Kde je?!! Obíhám skálu asi 5x dokola a jsem podobně jako ty po zapadlé dohledávačce, úplně rudý vzteky, batoh fuč. Vůbec to nechápu, nikdo tu není a kdo by tady taky v tom dešti byl. Jen blázen by se tady coural. Zase jsem 5x oběhl skálu....a proklínal se, že jsem si vzal nový batoh. V duchu přemítám, co všechno uvnitř bylo. Dobrou půl hodinu jsem tam blbnul. Pak jsem to vzdal a šel domů.
Cestou ve mne uzrála naštvaná reakce, že půjdu na místní okrsek policie. Nic jsem od toho neočekával, ale co když můj batoh nikdo neukradl ale našel.
Zvoním u dveří a když mne vpustili tak hned začínám líčit zevrubě co se mi stalo.
Ještě se ani nezačalo sepisovat, jen před policistou ležela moje občanka.
Zvonek a druhý policista jde otevřít. Do dveří se dere chlap se psem a drží v ruce můj batoh.
Zázrak!!! On ho skutečně našel!!! A nebo sebral a pak se mu hnulo svědomí. V každém případě
je múj pohřešovaný batoh zase v mém vlastnictví. Musel jsem toho pána obejmout a chtěl mu poskytnout nálezné. Nic nechtěl.
Stávají se takový věci, který člověk nechápe. Občas však s dobrým koncem.
silná to příhoda s batohem se šťastným koncem 
Přidat příspěvek
Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.