Anabáze stříbrné mince

bylo, nebylo. za sedmero horami...

Pod nosem mu lezl mravenec. Snažli se ho sfouknout ale marně. Už se ani nepokoušel uvolnit z pout. Víc mu vadilo dokousané pálivé lidské tělo. Od božího rána byl přivázaný k dubu a hmyz už stačil vykonat svoji práci. V rohu mýtiny sedělo pět mužů. Dopékali zvěřinuale nevěnovali se jí. Mlčky a se zaujetím si prohlíželi střbrné kolečka. Věděli, že mají cenu. A jejich plno. Celá sedlová brašna. Počítat a číst neumí, nerozumí podivným znakům na nich ale dobře ví, že je ve Wolinu s poláky vymění za pivo, medovinu, lehké ženy a ještě dost zbyde. Muž přivázaný u stromu věděl co ho čeká. Ostré nože poslouží na zvěřinu stejně dobře i na něj. Vzhlédl k nebi. Jak se asi mají doma v čechách, v jeho kraji, na jeho tvrzi. Vzpomněljak v předjaří uslyšel v Labi praskat ledy.V čechách ho nic nedrželo. Nikdy mu nerozuměli. Trpěl snad za své vysoké vzdělání ? Připadal si v domovině jako první křesťané v Římě. Že jim vytýkal zločinost, cizoložství a pohanské pověry? Chtěl jim pomoci a jejich vděk? Třikrát musel odejít z knížectví. Tentokrát naposled. Na cestu mu stačilo 30 hřiven stříbra. Jak Jidášovi. Trpce se usmál.Měl bych se začít modlit. Ale ke komu, k Václavu? Zase tak svatý nebyl. V polském knížectcí ho uctívají víc jak doma.Zjistil to u svého bratrance, na jeho dvoře, kde si nechal vyrazit ze stříbra mince. Svoje. Snad na památku. Od ohně se zvedl nejmenší ale nejšpinavější dravec. Muž u stromu se tiše modlil. Krátký švih a druhý a další rána.Nad stromem přeletěla holubice. Škoda dobrého života. A co zbylo. Jen pověst, legenda. A v trávě ležící mince.Až jednou budou lidě vzdělaní jako on tak si na ní přečtou dvě jména. Wenceslav a Adalbert. Od roku léta páně 997 uplyne přes 900 let a v Polsku je nalezen depot přemyslovských denárů. A je mezi nimi mince,která vyvolá mezi numismatiky takřka válku. Na jedné straně obrozenci, na druhé historici, na třetí barikádě numismatici. Je totiž na ní nápis VENCIEZLIVVS a obraz kříže a na druhé neznámý opis snad RULFLLRVVS. Ten někteří čtou jako Arnulfus. Arnulfus Bavorský. Součastník knížete Václava. A na světě je teorie, o nejstarší ražené české minci. Svatováclavském denáru. Spor vlastně dodnes není vyřešen. Na internetu je zajímavá myšlenka od p.Škody. (víc informací o něm jsem bohužel nezjistil) A ten přečetl první písmeno ne jako R ale A a poskládal slovo Adalbertus. Tedy náš slavníkovec, sv. Vojtěch. Potom by ale mince razil on sám. Zřejmě v Polsku u svého příbuzného Boleslava Chrabrého, při své misijní cestě za pohanskými prusy. A to možné je. Prusové s Vojtěchem zle zatočili, mince mu samozřejmě vzali a u Baltu pustili do oběhu. Ty skončili v hrnci v zemi, na konci 19 století byli objeveny a denár se vrátil domů do Čech. Mince by nebyla česká nejstarší ale slavná by byla i tak. Najít denár svatého Vojtěcha z konce 10 století? To by byla velká sláva. No nebyl by to krásný příběh o cestě stříbrné mince?