Valens (364–378) – mince

Flavius Julius Valens (328 – 9. srpna 378) byl římský císař, který vládl východní části Římské říše od roku 364 do své smrti v roce 378. Byl mladším bratrem císaře Valentiniana I., který ho ustanovil spolucísařem. Valensova vláda byla poznamenána vnitřními náboženskými konflikty a katastrofální vojenskou porážkou v bitvě u Adrianopole, která měla zásadní dopad na dějiny Římské říše.

Raný život

Valens se narodil kolem roku 328 v provincii Pannonia (dnešní Maďarsko). Pocházel z rodiny nižšího římského šlechtického původu. Byl mladším bratrem Valentiniana I., který ho v roce 364 po svém nástupu na trůn povýšil na spolucísaře. Valens byl zpočátku málo známý a postrádal zkušenosti v politice i vojenských záležitostech.

Vláda

Valens vládl východní části Římské říše z Konstantinopole, zatímco jeho bratr Valentinian I. ovládal západní část.

1. Rozdělení říše

Po Valentinianově nástupu na trůn bylo císařství rozděleno mezi oba bratry:

• Valens vládl východní části, která zahrnovala Balkán, Anatolii, Sýrii, Palestinu a Egypt.
• Valentinian si ponechal západní část, zahrnující Itálii, Galii, Hispánii a severní Afriku.

Toto rozdělení bylo praktické a mělo zlepšit správu rozsáhlé říše, ale zároveň prohloubilo rozdíly mezi oběma částmi.

2. Potlačení uzurpátora Prokopia

Krátce po nástupu na trůn se Valens musel vypořádat s uzurpátorem Prokopiem, vzdáleným příbuzným Konstantina Velikého. Prokopius se prohlásil císařem v Konstantinopoli v roce 365. Valens proti němu rychle zasáhl a v roce 366 ho porazil a nechal popravit. Tento úspěch upevnil Valensovu autoritu, ale jeho vládu dále oslabily vnitřní spory.

3. Náboženská politika

Valens byl horlivým stoupencem ariánského křesťanství, což ho dostalo do konfliktu s přívrženci nicejského vyznání. Jeho náboženská politika zahrnovala:

• Pronásledování nicejských křesťanů a podpora ariánských biskupů.
• Oslabení jednoty křesťanské církve, což vedlo k dalším rozkolům mezi náboženskými frakcemi.

Tento postoj zhoršil vztahy s obyvatelstvem východní části říše, kde bylo nicejské křesťanství rozšířenější.

4. Gótská krize

Největší výzvou Valensovy vlády byla krize způsobená nájezdy a usídlením Vizigótů:

• V roce 376 požádali Vizigóti o povolení usadit se na římském území na Balkáně, aby unikli tlaku Hunů. Valens jim to povolil za podmínky, že se zapojí do římské armády a budou podřízeni římské správě.
• Římská administrativa však nedokázala zvládnout situaci. Vizigóti byli vystaveni zneužívání a špatnému zacházení, což vedlo k jejich povstání v roce 377.

5. Bitva u Adrianopole (378)

Valens se rozhodl čelit gótskému povstání osobně. Dne 9. srpna 378 se střetl s Vizigóty vedenými Fritigernem v bitvě u Adrianopole (dnešní Edirne, Turecko). Bitva skončila drtivou porážkou římské armády:

• Valens odmítl čekat na posily ze západu a rozhodl se zaútočit, aniž by měl dostatečné informace o síle gótských sil.
• Římská armáda byla obklíčena a zničena.
• Valens byl v bitvě zabit, pravděpodobně upálen v chatrči, kde se ukryl, nebo zabit nepřítelem.

Bitva u Adrianopole byla jednou z nejhorších porážek v římské historii a výrazně oslabila autoritu říše.

Osobnost

Valens byl popisován jako spíše necharismatický a průměrný vládce. Postrádal vojenské schopnosti svého bratra Valentiniana I. a jeho nerozhodnost a slabá politická strategie přispěly k destabilizaci východní říše. Navzdory těmto nedostatkům byl zbožný a tvrdohlavý ve svých náboženských přesvědčeních.

Dědictví

Valensova vláda měla dalekosáhlé důsledky pro Římskou říši:

1. Bitva u Adrianopole: Tato bitva se stala symbolem úpadku římské vojenské moci. Po ní již římská říše nikdy plně neobnovila kontrolu nad Balkánem.
2. Gótská krize: Povstání Vizigótů a jejich usídlení na římském území položilo základy pro pozdější barbarizaci říše.
3. Náboženské konflikty: Valensova podpora ariánství přispěla k rozdělení křesťanské církve a k náboženskému napětí v říši.

Navzdory svým neúspěchům Valens zanechal říši pevné administrativní a vojenské struktury, které jeho nástupci, zejména Theodosius I., mohli dále rozvíjet. Jeho smrt v bitvě u Adrianopole však zůstává jednou z klíčových událostí, které urychlily úpadek Západořímské říše.

Zobrazené mince jsou nálezy detektory kovů členů lovecpokladu.cz