Aquileia (patriarchát) (1077–1751) – mince

Patriarchát Aquileia (1077–1751)

Patriarchát Aquileia byl významnou církevní a politickou institucí, která existovala na území dnešní severovýchodní Itálie, především v oblasti Friuli a části Slovinska. Tento patriarchát byl jak církevním centrem, tak politickým subjektem s vlastní svrchovaností, a jeho vliv sahal daleko za hranice jeho území.

Historický vývoj Patriarchátu Aquileia

1. Vznik a církevní význam:

• Aquileia byla založena jako římské město v 2. století př. n. l. a v raném středověku se stala významným církevním centrem.
• Patriarchát Aquileia vznikl ve 4. století jako jedno z nejstarších biskupství. Patriarchové získali vysoké postavení a často soupeřili s patriarchátem v Ravenně.

2. Politická autonomie (od 1077):

• Roku 1077 získal patriarchát Aquileia světskou svrchovanost od císaře Jindřicha IV., což ho povýšilo na nezávislé teritorium Svaté říše římské.
• Patriarchové spravovali území včetně dnešního regionu Friuli, části Benátska a některých oblastí východních Alp.
• Aquileia se stala strategickým bodem díky své poloze na obchodních cestách spojujících Itálii, střední Evropu a Balkán.

3. Pokles moci (14.–15. století):

• Patriarchát ztratil část své moci ve prospěch Benátské republiky, která postupně ovládla část jeho území.
• Po skončení konfliktů mezi Habsburky a Benátčany bylo území patriarchátu rozděleno.

4. Zánik světské moci (1751):

• Patriarchát byl v roce 1751 zrušen papežem Benediktem XIV. a jeho církevní pravomoci byly rozděleny mezi arcibiskupství v Udine a Gorizii.
• Světská moc patriarchátu již dávno předtím zanikla, protože území postupně přešlo pod vládu Habsburků a Benátčanů.

Mince ražené v Patriarchátu Aquileia

Patriarchát Aquileia razil mince jako symbol své autonomie a hospodářské síly. Mincovnictví bylo důležitým aspektem jeho politické a ekonomické identity.

Charakteristika mincí:

1. Typy mincí:

   • Denáry: Hlavní mince používané ve středověku. Byly raženy ze stříbra a používané pro běžné obchodní transakce.
   • Parvy (Piccoli): Drobná měna z mědi nebo nízce kvalitního stříbra, vhodná pro každodenní platby.
   • Dukáty a zecchiny: Zlaté mince, ražené později v období renesance, často inspirované benátskými dukáty.

2. Motivy na mincích:

   • Líc: Často obsahoval obraz svatého Hermagora (patrona Aquileie) nebo patriarchů, kteří byli vyobrazeni jako světští i duchovní vládci.
   • Rub: Symboly spojené s městem a patriarchátem, jako například orlice, kříže nebo církevní insignie.
   • Nápisy v latině označovaly patriarchu nebo místo ražby, například „AQUILEIA“.

3. Období ražby:

   • Nejstarší mince pocházejí z 12. století, kdy patriarchát získal větší míru autonomie.
   • Největší rozmach mincovnictví byl v období renesance, kdy zlaté a stříbrné mince obíhaly ve střední Evropě a Středomoří.

4. Kvalita a význam:

   • Kvalita mincí se měnila podle ekonomických podmínek. Zlaté dukáty byly považovány za velmi kvalitní a konkurenceschopné vůči jiným italským mincím.
   • Mince byly používány nejen na území patriarchátu, ale i v okolních regionech díky jeho obchodnímu vlivu.

Hodnocení Patriarchátu Aquileia a jeho mincovnictví

Patriarchát Aquileia byl unikátní kombinací církevní a světské moci. Jeho mince jsou dnes ceněny nejen numismatiky, ale i historiky, protože dokumentují období středověké a renesanční autonomie v severovýchodní Itálii. Mince z Aquileie patří mezi sběratelsky vzácné exempláře a jsou uchovávány v mnoha evropských muzeích, například v Národním archeologickém muzeu v Terstu a v Benátkách.

Pokud byste hledali konkrétní příklady, doporučuji studovat katalogy středověkých italských mincí nebo regionální sbírky v italských muzeích.

Zobrazené mince jsou nálezy členů klubu lovců historie na lovci pokladu. Všechny byly nalezené pomocí detektoru kovu.