Leopold II. (1790–1792) – mince

Leopold II. (5. května 1747 – 1. března 1792) byl císař Svaté říše římské, český a uherský král, toskánský velkovévoda a člen habsbursko-lotrinské dynastie. Přes svou relativně krátkou vládu (1790–1792) se zapsal do dějin jako schopný a osvícený panovník, který navázal na reformní politiku svého bratra Josefa II., ale s větším důrazem na kompromis a vyjednávání.

Raný život

Leopold II., celým jménem Peter Leopold Josef Anton Joachim Pius Gotthard, se narodil ve Vídni jako čtvrtý syn císařovny Marie Terezie a Františka I. Štěpána Lotrinského. Původně nebyl určen k vládě, ale smrt jeho starších bratrů ho přivedla do pozice dědice Toskánska.

Toskánský velkovévoda (1765–1790)

V roce 1765, po smrti svého otce, se stal Leopold toskánským velkovévodou. Toskánsko pod jeho vládou zažilo období prosperity a osvícených reforem. Zavedl modernizaci správy, podporoval vědu, umění a vzdělání, zrušil mučení a omezil trest smrti. Byl také prvním panovníkem, který zrušil trest smrti úplně, konkrétně v roce 1786. Jeho vláda byla příkladem osvícenského absolutismu v praxi.

Vláda císaře (1790–1792)

Po smrti svého bratra Josefa II. v roce 1790 nastoupil Leopold na trůn císaře Svaté říše římské, českého a uherského krále. Jeho hlavní cíle během vlády zahrnovaly:

1. Uklidnění říše: Josefovy reformy, zejména v náboženské a správní oblasti, vyvolaly odpor, zejména v Maďarsku, Rakouském Nizozemí (dnešní Belgie) a Čechách. Leopold vyjednával s nespokojenými stavy a dokázal situaci stabilizovat.
2. Vztahy s Francií: Leopold byl bratrem francouzské královny Marie Antoinetty, což jej zapojilo do záležitostí Francouzské revoluce. V roce 1791 vydal spolu s pruským králem Fridrichem Vilémem II. pilnickou deklaraci, ve které hrozili vojenským zásahem na obranu francouzské monarchie.
3. Reformy: I přes krátkou vládu pokračoval v reformách svého bratra, ale s větší opatrností a ohledem na místní tradice. Reformoval justici, podporoval centralizaci správy a zlepšoval podmínky poddaných.

Osobnost a styl vlády

Leopold byl považován za pragmatického, vzdělaného a mírného panovníka. Na rozdíl od svého bratra Josefa byl ochoten naslouchat názorům ostatních a hledal kompromisy. Jeho vzdělání a osvícenské myšlení mu pomohly získat respekt mezi šlechtou i poddanými.

Smrt

Leopold II. zemřel 1. března 1792 ve Vídni ve věku 44 let, pravděpodobně na infekci nebo otravu krve. Po jeho smrti nastoupil na trůn jeho syn František II., který byl posledním císařem Svaté říše římské.

Dědictví

Leopold II. zůstává v dějinách známý jako osvícený reformátor, který spojoval pragmatismus s vizí pokroku. Jeho vláda, byť krátká, upevnila stabilitu habsburské monarchie v obtížné době revolučních změn v Evropě. Jeho reformní politika v Toskánsku je dodnes považována za vzor modernizace a humanismu.

Všechny zobrazené mince jsou nálezy detektorem kovů členů klubu lovecpokladu.cz