Flavius Theodosius (379–395) – mince

Flavius Theodosius I. (11. ledna 347 – 17. ledna 395), známý také jako Theodosius Veliký, byl římský císař, který vládl od roku 379 do své smrti v roce 395. Jeho vláda byla klíčovým obdobím v dějinách Římské říše, neboť během ní došlo ke konečnému přijetí křesťanství jako státního náboženství a k poslednímu sjednocení celé říše pod jedním panovníkem.

Raný život

Flavius Theodosius se narodil 11. ledna 347 ve městě Cauca (dnešní Coca ve Španělsku) v provincii Hispania. Jeho otec, Flavius Theodosius starší, byl významný římský generál, což ovlivnilo jeho výchovu a kariéru. Theodosius získal vojenské vzdělání a již v mládí si vysloužil pověst schopného vojevůdce.

Nástup na trůn

Theodosius se stal císařem východní části říše v roce 379, kdy jej jmenoval západní císař Gratianus po smrti císaře Valense v katastrofální bitvě u Adrianopole (378). Tato bitva, v níž byli Římané drtivě poraženi Góty, způsobila vážnou krizi, kterou musel Theodosius řešit.

Vláda

Theodosiova vláda byla definována několika klíčovými událostmi a rozhodnutími:

1. Řešení gótské krize

• Po Adrianopoli uzavřel Theodosius v roce 382 smlouvu s Góty, která jim umožnila usadit se na území říše jako federáti (foederati). Gótské kmeny měly vlastní správu, ale měly povinnost poskytovat vojenskou pomoc říši. Tento krok byl praktický, ale dlouhodobě oslabil autoritu císaře nad těmito oblastmi.

2. Centralizace moci

• Theodosius se stal posledním císařem, který vládl sjednocené Římské říši. Po Gratianově smrti a odstranění uzurpátora Magna Maxima (388) se Theodosius stal faktickým vládcem západní i východní říše.

3. Podpora křesťanství

• Theodosius byl oddaným stoupencem nicejského křesťanství a přijal řadu zákonů na podporu církve. Jeho edikty zahrnovaly:
  • Thessalonický edikt (380): Prohlásil křesťanství podle nicejského vyznání za oficiální náboženství Římské říše.
  • Zákazy pohanských obřadů: Uzavřel pohanské chrámy a zakázal pohanské praktiky, což vedlo k úpadku tradiční římské religie.
  • Podpora církevní autority: Theodosius spolupracoval s biskupy, zejména s Ambrožem z Milána, který měl na jeho náboženskou politiku značný vliv.

4. Potlačení povstání

• Theodosius čelil několika povstáním, včetně uzurpace Eugenia (394). V bitvě na řece Frigidus (dnešní Slovinsko) porazil Eugeniovy síly, čímž zajistil svou kontrolu nad celou říší.

Osobnost

Theodosius byl energický a rozhodný vůdce s vizí jednotné křesťanské říše. Na druhé straně byl někdy tvrdohlavý a nekompromisní, což vedlo k drakonickým opatřením, například k masakru v Soluni (390), kdy bylo po povstání místního obyvatelstva zabito tisíce lidí. Tato událost vedla k jeho dočasnému exkomunikování biskupem Ambrožem, což ukázalo sílu církve vůči císaři.

Smrt a dědictví

Theodosius zemřel 17. ledna 395 v Miláně. Po jeho smrti byla říše rozdělena mezi jeho dva syny:

• Honorius vládl západní části říše.
• Arcadius vládl východní části říše.

Toto rozdělení se ukázalo jako trvalé a Římská říše již nikdy nebyla sjednocena pod jedním císařem. Theodosiovo dědictví zahrnuje:

1. Křesťanskou transformaci říše: Jeho náboženská politika přetvořila římský svět a položila základy středověké křesťanské Evropy.
2. Poslední sjednocení říše: Byl posledním císařem, který ovládal celou říši, čímž uzavřel jednu kapitolu její historie.
3. Smlouva s federáty: Jeho dohoda s Góty měla dlouhodobý dopad na říši a přispěla k posunu k barbarizaci římských institucí.

Theodosius I. je dnes vnímán jako klíčová postava na přelomu antiky a středověku, která symbolizuje konec tradičního pohanského světa a nástup křesťanství jako dominantní síly.

Zobrazené mince jsou nálezy detektory kovů členů klubu LP