Flavius Honorius (395–423) – mince

Flavius Honorius (9. září 384 – 15. srpna 423) byl západořímský císař, který vládl od roku 395 do své smrti v roce 423. Jeho vláda byla poznamenána výrazným úpadkem Západořímské říše, invazemi barbarských kmenů a rozsáhlým územním oslabením říše. Honorius byl často kritizován pro svou nečinnost a závislost na vlivných generálech a rádcích.


Raný život

Honorius se narodil 9. září 384 v Konstantinopoli jako mladší syn císaře Theodosia I. Velikého a jeho první manželky Aelie Flacilly. Jeho starší bratr Arcadius se stal císařem východní části říše. Honorius byl prohlášen za Augustuse (spolucísaře) již v roce 393, aby byl připraven na následnictví po svém otci.


Nástup na trůn

Po smrti Theodosia I. v roce 395 se říše rozdělila mezi jeho dva syny:

  • Arcadius vládl východní části z Konstantinopole.
  • Honorius vládl západní části z Milána a později z Ravenny.

Honoriova vláda byla od počátku slabá a ovlivňovaná regenty, zejména generálem Stilichem, který byl zpočátku jeho klíčovým ochráncem a správcem říše.


Hlavní události vlády

1. Dominance Stilicha

  • Flavius Stilicho, schopný vojenský velitel a regent, byl hlavní silou za Honoriovou vládou v prvních letech. Stilicho bránil říši před germánskými kmeny, včetně Vizigótů vedených Alarichem.
  • Stilicho dosáhl několika úspěšných vítězství, ale nakonec byl v roce 408 na příkaz Honoria popraven, když jej císař obvinil ze zrady. Jeho smrt znamenala ztrátu poslední velké obranné opory Západořímské říše.

2. Vizigótské invaze

  • Po smrti Stilicha začala vláda Honoria upadat. V roce 410 Vizigóti pod vedením Alaricha dobyli Řím, což byl první případ od roku 390 př. n. l., kdy byl Řím vypleněn cizí armádou. Tato událost otřásla římským světem a symbolizovala úpadek Západořímské říše.

3. Územní ztráty

  • Honoriova vláda byla poznamenána ztrátou významných částí říše:
    • Británie byla opuštěna Římany kolem roku 410, kdy již nebylo možné chránit ostrov před barbarskými nájezdy.
    • Hispánie a části Galie byly postupně obsazeny Vizigóty, Svéby a Vandaly.
    • Severní Afrika, klíčová obilnice říše, zůstala dočasně pod římskou kontrolou, ale byla vystavena stálému tlaku barbarů.

4. Intriky a uzurpátoři

  • Honorius čelil několika uzurpátorům, kteří se pokusili převzít moc v západní říši, včetně Konstantina III. (407–411), jenž ovládl část Galie a Británie.
  • Uzurpátoři ztížili už tak slabou vládu a dále přispěli k destabilizaci západní části říše.

5. Přesun hlavního města do Ravenny

  • Honorius přesunul hlavní město západní říše z Milána do Ravenny, která byla lépe chráněná díky svým bažinatým okolím. Tento krok zlepšil bezpečnost císařského dvora, ale symbolicky oslaboval římskou kontrolu nad vzdálenějšími provinciemi.

Osobnost

Honorius byl často popisován jako slabý, nerozhodný a nezkušený vládce, který se spíše soustředil na osobní zájmy než na vládu. Byl silně ovlivňován svými rádci a generály a nebyl schopen činit samostatná politická či vojenská rozhodnutí. O jeho nezájmu o vládnutí kolují legendy, například že během obléhání Říma více než ztrátou města truchlil nad smrtí svého oblíbeného kuřete.


Smrt a dědictví

Honorius zemřel 15. srpna 423 v Ravenně, pravděpodobně na následky otoku (edému). Neměl žádné potomky, a jeho smrt vytvořila mocenské vakuum, které vedlo k další destabilizaci západní říše. Po jeho smrti byl na trůn dočasně dosazen uzurpátor Ioannes, ale v roce 425 byl poražen a nahrazen mladým císařem Valentinianem III., synovcem Honoria.


Hodnocení a dědictví

Honoriova vláda je často hodnocena jako jedna z nejhorších v historii říše, neboť během ní došlo k zásadnímu oslabení západní části Římské říše. Mezi jeho hlavní neúspěchy patří:

  • Neschopnost efektivně reagovat na barbarské invaze.
  • Ztráta významných území, zejména Británie a části Galie.
  • Neřešení hluboké politické a ekonomické krize říše.

Na druhou stranu jeho vláda symbolizuje klíčové období přechodu od klasické římské éry ke středověké Evropě. Honorius se stal symbolem úpadku, který vedl ke konečnému zániku Západořímské říše v roce 476.

Zobrazené mince jsou nálezy detektory kovů členů klubu LP.

Zobrazit nálezy mincí

Katalog mincí

Č. Panovník Nominál Materiál Velikost a váha Obr. Rok (minc. zn.) 6990 Flavius Honorius (395–423) AE4 Bronz (Cu+Sn) 14–16 mm,
1,9–2,5 g
Flavius Honorius (395–423) AE4

↑ Nahoru + Zobrazit další nabídky

Nahoru