Flavius Gratianus (367–383) – mince
Flavius Gratianus (18. dubna 359 – 25. srpna 383) byl římský císař, který vládl v letech 367–383. Jeho vláda byla poznamenána vojenskými výzvami, politickými intrikami a významnými změnami v náboženské politice, které předznamenaly přechod Římské říše k dominantnímu postavení křesťanství. Gratianus byl synem císaře Valentiniana I. a jeho druhé manželky Justiny.
Raný život
Gratianus se narodil 18. dubna 359 v Sirmiu (dnešní Sremska Mitrovica, Srbsko). Jako syn vlivného císaře Valentiniana I. získal důkladné vzdělání a byl vychováván jako křesťan. Již od útlého věku byl připravován na vládnutí a jeho otec ho v roce 367 prohlásil za spolucísaře (Augustus), když bylo Gratianovi pouhých osm let. Tento krok měl zajistit kontinuitu vlády a upevnit Valentinianovu dynastii.
Nástup na trůn
Po smrti Valentiniana I. v roce 375 se Gratianus stal vládcem západní části říše (Galii, Hispánii a Británii). Na východě vládl jeho strýc Valens a mladší bratr Valentinianus II. se stal spolucísařem na západě, i když faktickou moc držel Gratianus.
Gratianus byl v té době mladý a nezkušený, ale jeho vláda byla zpočátku úspěšná, zejména díky podpoře schopných vojevůdců, jako byl Theodosius I.
Vojenské aktivity
Gratianus čelil významným vojenským výzvám, zejména ze strany germánských kmenů a Hunů:
- Bitva u Argentorata (357): Gratianus vedl vítězné tažení proti germánským Alemanům, což upevnilo jeho pověst schopného vojevůdce.
- Porážka Gótů: Po katastrofální bitvě u Adrianopole (378), kde byl zabit císař Valens, Gratianus pověřil Theodosia I., aby převzal kontrolu nad východní částí říše a vypořádal se s Góty. Tento krok pomohl stabilizovat situaci na Balkáně.
- Hunsko-alemanské hrozby: Gratianus také čelil vpádům Hunů a dalších kočovných kmenů, kteří ohrožovali říši z východu.
Náboženská politika
Gratianusova vláda byla klíčovým obdobím v přechodu Římské říše od pohanství ke křesťanství:
- Podpora křesťanství: Gratianus aktivně podporoval nicejské křesťanství a byl prvním císařem, který odmítl titul Pontifex Maximus (nejvyššího pohanského kněze). Tím se symbolicky distancoval od tradičního římského náboženství.
- Omezení pohanství: Gratianus zrušil státní financování pohanských chrámů a odstranil oltář bohyně Vítězství (Victoria) ze Senátu, což vyvolalo odpor mezi pohanskými aristokraty.
- Podpora biskupa Ambrože: Gratianus měl blízký vztah s milánským biskupem Ambrožem, který měl na císaře značný vliv a radil mu v náboženských otázkách.
Osobnost
Gratianus byl vzdělaný, zbožný a kultivovaný panovník. Ovládal rétoriku a měl zájem o filozofii a teologii. Byl známý svou křesťanskou zbožností, ale také nerozhodností a slabostí v politických záležitostech, což vedlo k jeho úpadku popularity.
Pád a smrt
Gratianusova vláda byla oslabena vzrůstající nespokojeností v armádě a mezi provinciály, zejména kvůli jeho protežování Alamanů (barbarských žoldnéřů). V roce 383 byl v Británii prohlášen císařem uzurpátor Magnus Maximus, který překročil do Galie. Gratianus se pokusil vzdorovat, ale jeho armáda ho opustila.
Gratianus uprchl, ale byl zrazen a zabit 25. srpna 383 ve městě Lugdunum (dnešní Lyon, Francie). Bylo mu pouhých 24 let.
Dědictví
Gratianusova vláda byla přechodným obdobím mezi pohanskou a křesťanskou érou Římské říše. Ačkoliv se neproslavil jako velký státník nebo vojevůdce, jeho náboženské reformy měly dlouhodobý dopad. Především jeho odmítnutí pohanských tradic a podpora křesťanství připravily cestu pro Theodosia I., který později prohlásil křesťanství za oficiální náboženství říše.
Zobrazené mince jsou nálezy detektory kovů členů klubu lovecpokladu.cz
Katalog mincí
Mince byly raženy na území:
? g 4787 Flavius Gratianus (367–383) AE3 Bronz (Cu+Sn) ? mm,
? g 3817 Flavius Gratianus (367–383) 1 Follis Bronz (Cu+Sn) ? mm,
? g