Flavius Gratianus (367–383) – mince

Flavius Gratianus (18. dubna 359 – 25. srpna 383) byl římský císař, který vládl v letech 367–383. Jeho vláda byla poznamenána vojenskými výzvami, politickými intrikami a významnými změnami v náboženské politice, které předznamenaly přechod Římské říše k dominantnímu postavení křesťanství. Gratianus byl synem císaře Valentiniana I. a jeho druhé manželky Justiny.

Raný život

Gratianus se narodil 18. dubna 359 v Sirmiu (dnešní Sremska Mitrovica, Srbsko). Jako syn vlivného císaře Valentiniana I. získal důkladné vzdělání a byl vychováván jako křesťan. Již od útlého věku byl připravován na vládnutí a jeho otec ho v roce 367 prohlásil za spolucísaře (Augustus), když bylo Gratianovi pouhých osm let. Tento krok měl zajistit kontinuitu vlády a upevnit Valentinianovu dynastii.

Nástup na trůn

Po smrti Valentiniana I. v roce 375 se Gratianus stal vládcem západní části říše (Galii, Hispánii a Británii). Na východě vládl jeho strýc Valens a mladší bratr Valentinianus II. se stal spolucísařem na západě, i když faktickou moc držel Gratianus.

Gratianus byl v té době mladý a nezkušený, ale jeho vláda byla zpočátku úspěšná, zejména díky podpoře schopných vojevůdců, jako byl Theodosius I.

Vojenské aktivity

Gratianus čelil významným vojenským výzvám, zejména ze strany germánských kmenů a Hunů:

1. Bitva u Argentorata (357): Gratianus vedl vítězné tažení proti germánským Alemanům, což upevnilo jeho pověst schopného vojevůdce.
2. Porážka Gótů: Po katastrofální bitvě u Adrianopole (378), kde byl zabit císař Valens, Gratianus pověřil Theodosia I., aby převzal kontrolu nad východní částí říše a vypořádal se s Góty. Tento krok pomohl stabilizovat situaci na Balkáně.
3. Hunsko-alemanské hrozby: Gratianus také čelil vpádům Hunů a dalších kočovných kmenů, kteří ohrožovali říši z východu.

Náboženská politika

Gratianusova vláda byla klíčovým obdobím v přechodu Římské říše od pohanství ke křesťanství:

1. Podpora křesťanství: Gratianus aktivně podporoval nicejské křesťanství a byl prvním císařem, který odmítl titul Pontifex Maximus (nejvyššího pohanského kněze). Tím se symbolicky distancoval od tradičního římského náboženství.
2. Omezení pohanství: Gratianus zrušil státní financování pohanských chrámů a odstranil oltář bohyně Vítězství (Victoria) ze Senátu, což vyvolalo odpor mezi pohanskými aristokraty.
3. Podpora biskupa Ambrože: Gratianus měl blízký vztah s milánským biskupem Ambrožem, který měl na císaře značný vliv a radil mu v náboženských otázkách.

Osobnost

Gratianus byl vzdělaný, zbožný a kultivovaný panovník. Ovládal rétoriku a měl zájem o filozofii a teologii. Byl známý svou křesťanskou zbožností, ale také nerozhodností a slabostí v politických záležitostech, což vedlo k jeho úpadku popularity.

Pád a smrt

Gratianusova vláda byla oslabena vzrůstající nespokojeností v armádě a mezi provinciály, zejména kvůli jeho protežování Alamanů (barbarských žoldnéřů). V roce 383 byl v Británii prohlášen císařem uzurpátor Magnus Maximus, který překročil do Galie. Gratianus se pokusil vzdorovat, ale jeho armáda ho opustila.

Gratianus uprchl, ale byl zrazen a zabit 25. srpna 383 ve městě Lugdunum (dnešní Lyon, Francie). Bylo mu pouhých 24 let.

Dědictví

Gratianusova vláda byla přechodným obdobím mezi pohanskou a křesťanskou érou Římské říše. Ačkoliv se neproslavil jako velký státník nebo vojevůdce, jeho náboženské reformy měly dlouhodobý dopad. Především jeho odmítnutí pohanských tradic a podpora křesťanství připravily cestu pro Theodosia I., který později prohlásil křesťanství za oficiální náboženství říše.

Zobrazené mince jsou nálezy detektory kovů členů klubu lovecpokladu.cz