Flavius Arcadius (383–408) – mince

Flavius Arcadius (377 – 1. května 408) byl východořímský císař, který vládl od roku 383 až do své smrti v roce 408. Byl nejstarším synem císaře Theodosia I. Velikého a jeho manželky Aelie Flacilly. Arcadius je známý jako první vládce samostatné východní části Římské říše, a jeho vláda se vyznačovala slabostí a závislostí na vlivných dvořanech a politicích.

Raný život a nástup na trůn

Arcadius se narodil v roce 377 ve Španělsku nebo Konstantinopoli, když jeho otec Theodosius sloužil jako důležitý vojenský velitel. V roce 383, ve věku pouhých šesti let, byl prohlášen Augustem a spolucísařem svého otce. Po smrti Theodosia I. v roce 395 byl Arcadius potvrzen jako císař východní části říše, zatímco jeho mladší bratr Honorius vládl západní části říše.

Arcadius vládl z Konstantinopole a formálně byl nejvyšším vládcem východní říše, ale reálnou moc vykonávali různí vlivní dvořané a císařovna.

Hlavní události vlády

1. Vliv mocných dvořanů

Arcadius byl považován za slabého a pasivního vládce, kterého manipulovaly mocné osobnosti na jeho dvoře. Mezi nejvýznamnější patřili:

• Rufinus: První Arcadiův hlavní poradce a mocný správce říše. Rufinus byl zavražděn v roce 395 na příkaz západního generála Stilichona.
• Eutropius: Eunuch a hlavní komorník, který převzal moc po Rufinovi. Eutropius ovládal dvorskou politiku a byl prvním eunuchem, který dosáhl hodnosti konzula (v roce 399). Nakonec však upadl v nemilost a byl popraven.
• Aelia Eudoxia: Manželka Arcadia, která se stala klíčovou postavou jeho vlády. Eudoxia získala obrovský vliv a fakticky ovládala říši. Její konflikty s patriarchou Janem Zlatoústým ovlivnily náboženské a politické dění.

2. Gótská krize

Arcadius čelil pokračujícím problémům s Góty, kteří byli usazeni ve východní říši jako foederati. Konflikty mezi římskou vládou a gótskými vůdci, jako byl Alarich, vedly k destabilizaci oblasti Balkánu. Arcadius se snažil Alaricha získat tím, že mu udělil titul magister militum, což však nezabránilo dalšímu gótskému tlaku.

3. Náboženská politika

Arcadius byl zbožným křesťanem a podporoval ortodoxní nicejské křesťanství. Během jeho vlády se upevnila dominance křesťanství ve východní říši:

• Konflikt s Janem Zlatoústým: Jan, patriarcha Konstantinopole, byl ostrým kritikem luxusu a korupce císařského dvora, což vedlo ke konfliktu s Eudoxií. V roce 403 byl Jan na příkaz císařovny odsouzen k exilu.
• Potlačení pohanství: Arcadius pokračoval v politice svého otce a dále omezoval pohanské obřady a tradice.

Osobnost

Arcadius byl popisován jako fyzicky slabý, váhavý a snadno ovlivnitelný vládce. Postrádal charisma a politické schopnosti, což vedlo k tomu, že byl většinu své vlády pouhou figurkou v rukou mocných rádců a císařovny. Přesto byl zbožný a snažil se zachovat stabilitu východní části říše.

Smrt a dědictví

Arcadius zemřel 1. května 408 ve věku 31 let. Po jeho smrti nastoupil na trůn jeho syn Theodosius II., kterému bylo pouhých sedm let. Vláda východní říše přešla pod regentství jeho dcery Pulcherie a dalších rádců.

Arcadiova vláda byla klíčovým obdobím pro upevnění samostatné identity východní Římské říše, která se později vyvinula v Byzantskou říši. Přesto je Arcadius vnímán spíše jako slabý panovník, který se nedokázal vymanit z vlivu svého dvora. Jeho vláda položila základy křesťanské identity východní říše a upevnila její byrokratické a náboženské struktury, které přetrvaly dalších tisíc let.

Zobrazené mice jsou nálezy detektory kovů členů klubu LP.