Ztracený prsten II

Violet Booth pře 67 lety ztratila na louce svůj zásnubní prsten. Přestože ho s manželem hledala, jejich snaha byla neúspěšná. Prsten našel až její vnuk Leighton, který si našel nového koníčka. Koupil si detektor kovu a hned ho napadlo, že by mohl své babičce v hledání pomoct…

Uplynulo přesně 67 let od doby, kdy se Violet Booth vydala se svým manželem na procházku. Zastavili se na místní louce, která se jim však stala osudná. Violet se tu přihodila nešťastná událost. Ztratila tu svůj zásnubní prsten. Společně s manželem si toho však záhy všimli a začali jej hledat. Snažili se louku prohledat co nejdůkladněji. Dokonce šmátrali i v bahně, ale neúspěšně. Violet si myslela, že prsten je navždy ztracen.
Její vnuk Leighton (33) si však našel dobrého koníčka. Koupil si detektor kovu a po 67 letech zásnubní prsten našel. V 88 letech si ho tak Violet může znovu navléct na prst. „Byl to opravdu neuvěřitelný zážitek, najít něco takového po tolika letech“, popisuje paní Booth. Leightonovi trvalo necelé dvě hodiny, než prsten našel. Na to, že byl tolik let ukrytý v hlíně, je ve velmi dobrém stavu.

Paní Booth plakala radostí, když znovu viděla svůj zásnubní prsten na ruce. Je to pro ni krásný způsob, jak si připomenout zesnulého manžela, který zemřel před patnácti lety. Jejich svatba se uskutečnila v Gilmortonu, Leicestershire, v roce 1941. Pan Booth záhy koupil své manželce náhradní zásnubní prsten, ale ona nikdy nezapomněla na den, kdy došlo na onen nešťastný okamžik. Jednalo se totiž o rodinný klenot, který se předával z generace na generaci.
Zlatý prsten byl ukrytý v hlíně téměř sedm desítek let, ale zůstal v perfektním stavu. Najít se ho podařilo díky živé vzpomínce Violet, která si přesně pamatovala, v které oblasti jej ztratila. To usnadnilo jejímu vnukovi práci. Když po dvou hodinách hledání prsten čistil od hlíny, nemohl se dočkat, až jej předá své babičce.
Dokonce i on měl v očích slzy, když jí ho následně předával. Jeho dědeček byl velmi milý člověk a babička o něm vždy mluvila jen v dobrém. Jejich soužití ukončila až jeho smrt. Doté doby vedli spokojený život.  I proto Violet nemůže od nalezeného prstenu spustit oči. Znamená pro ni opravdu hodně. 

Leoghton si hledání s detektorem kovu velmi oblíbil. Přispěl k tomu i nález zásnubního prstenu jeho babičky. Udělal obrovskou jí obrovskou radost a cítil obrovský pocit zadostiučinění. I když před samotným hledáním musel obstarat povolení k hledání na pozemku, najít místo na mapě apod. Na začátku moc nedoufal, že by prsten mohl najít, po tolika letech, kdy byla půda několikrát zoraná. Proto byl nakonec hodně překvapený. Šťastný okamžik narušil snad jen fakt, že u něj nemohl být i jeho dědeček. O ztraceném zásnubním prstenu mu totiž vyprávěl dost často. I jeho rodiče tento příběh znali a s malým Leightonem na onu nešťastnou louku často chodili. V hlouby duše marně doufali, že by se jim snad prsten mohlo podařit najít, ale to spíš byla iluze než skutečná realita. Bez detektoru kovu by se spíš jednalo o velký zázrak.

 
http://www.dailymail.co.uk/