Zpříjemnění podzimních dnů hledáním s detektorem u moře

Po poslední návštěvě našich jižnějších sousedů, slovo dalo slovo a další cesta za "zlatem"byla na světě.Tentokrát se naše výprava rozrostla o dalšího člena a další detektor. Šimon nedal jinak, než že to musí taky zkusit a popřípadě zbohatnout na pořádným prstenu s řádným briliantem. Po menším zádrhelu ohledně vozidla (Sharan se po...), jsme všechno nacpali do Šimonovy Oktávečky a věřte, že to nebylo jednoduché tam dostat detíky, neopreny,lopatky,oblečení a řádný svačiny. Ale hrubá síla opět slavila svůj triumf a my se v neděli ráno rozloučili s rodinami a vyrazili vstříc nevšedním zážitkům.

Cesta proběhla celkem bezproblémově a když jsme přejeli hory a otevřel se nám pohled na moře, už se začínalo šeřit. Kluci byli ale pevně rozhodnuti, že půjdou na noční hledání. Jako nejstarší člen výpravy, popravdě řečeno, jsem jejich nadšení až tak moc nesdílel a v duchu si říkal, že zítra je taky den. Než jsme přijeli na místo,které se nám mělo stát základnou na celý týden, začalo neuvěřitelně pršet a aby toho nebylo málo, celkem slušně se rozfoukalo. Po vyložení věcí a přivítání se s naším "ubytovatelem" ,chlapy vyhasli a nikam nešli. Při večerní kávě jsme debatovali, jestli má tohle počasí vydrží,a my z toho budeme mít akorát tak pěkný výlet, nebo jestli bude alespoň nějaké vylepšení. Internet mluvil jasně. Zítra bude poprchávat, ale bezvětří a pak slunce a jasno až do soboty. No tak sláva!
Po probuzení sice malinko poprchávalo, ale hlavně už nefučelo a teplota vzduchu 20 stupňů. Celkem slušný podmínky a po kávě a snídani hurá na první plážičku.

Jak už jsem psal, byli jsme tři a měli jsme sebou tři stroje. Já měl detektor Tesoro Tiger Shark, o kterém jsme už psali minule. Byl spolehlivý a už od posledně jsem věděl co můj "kluk" potřebuje, aby podával ten nejlepší výkon v moři. Sám jsem si to ale málem podělal, když jsem se rozhodl vyměnit baterie. Zřejmě mojí neopatrností a hlavně spěcháním rychle,rychle něco najít, zůstalo na těsnění zrnko písku a po dalším hledání začal detektor měnit zvuk. Rychle vypnout a ven z vody. Po opětovném rozdělání bylo jasné, že si mořská voda našla cestu do srdce detektoru. Naštěstí jsme už stejně končili a celou cestu na základnu jsem si nadával do idiotů. Na základně jsem detík vysušil fénem a nakonec i rozchodil. Můžu říct, že se mi celkem slušně ulevilo. V jiném případě bych asi dělal klukům kopáče a to by se mi fakt vůbec nechtělo. Takže fakt bacha na to, aby bylo těsnění čisťounké jak dětská prdelka než detík zavřete. Voda je sviňa a najde cestu i mikrodírkou.

Celkem jsem byl hodně zvědavý na Hábův detektor Minelab CTX 3030 s novým programem, který tam nahrál pro hledání v moři. Můžu říct, že ji to opravdu ještě více vylepšilo. Hlavně stabilita ve slané vodě byla až neuvěřitelná. Absolutně žádný prozvuk a tím i zachycení těch nejmenších barevných signálů. Opravdu hodně povedená mašinka a softwarové zlepšení.

Posledním strojem v našem arzenálu byl detektor Tesoro Sand Shark. Myslím, že si s ním Šimon docela slušně zakopal, protože jako klasický pulsák, nevynechal jediný cíl a citlivost byla až neuvěřitelná. V porovnání s Tiger Sharkem měl lepší stabilitu, ale zase mu chybí diskriminace. Můžu vás uklidnit, v moři toho železa teda moc není. Asi ho moře sežere. Kdo se ho rozhodne koupit, tak upozorňuji, že to není žádný stroj pro lenochy.

V této podzimní době, i když je moře teplé 18 až 20 stupňů, jsem záviděl klukům jejich suchý neopreny. Ve vodě a ostatně i přes den na suchu to jde i v mokrým neoprenu, ale večer už to stojí za prd. Vylezete z vody, foukne a je zima jako p.... A tak rychle do vody tam je o hodně tepleji. Na příští sezonu si ale určitě pořídím suchý neopren, protože to nemá chybu. Vybavení je fakt důležitý a nepodcenit přípravu.

Nebudu se rozepisovat jak jsme jezdili po plážích a hledali. To si myslím, že není až tak zajímavé, jako to, že tam jsou taky hodně všímavý osůbky a poslali na nás rovnou kriminálku. Dva borci vytáhli odznaky a papíry vpřed. Pak asi půl hodiny pořád někam telefonovali a pak nám občanky vrátili. Na náš dotaz (zapoměl jsem se zmínit ,že Hába umí velice slušně Chorvatsky), zda provádíme něco zakázanýho nám řekli, že nic a můžem v klidu hledat. Nic nelegálního se nekoná. Od toho dne Vám řeknu, že se hledalo o dost lépe.

Chtěli jsme jet v sobotu domů, ale podcenění příprav, o kterém jsem psal výše v článku, nás donutilo odjet už v pátek. Na vysvětlenou, nechali jsme si udělat nové nerezové naběračky, ale už bylo málo času pořádně nasadit násady. Takže ve čtvrtek ráno byl první Šimon, kterému praskla násada. Vrátili jsme se na základnu a ještě ji dokázali spravit. Navečer jsem ji zlomil já a hned krátce na to Hábovi povolily sváry (svařoval osobně) a vypadávaly mu věci.Tím bylo rozhodnuto, pojedeme o den dřív.

V pátek ráno jsme zaplatili panu domácímu opravdu pro nás příjemnou částku, dostali na cestu flašku Rakije, rozloučili jsme se a vyrazili k domovu.

Poslední zážitek jsme měli na hranicích. Fronta aut jako prase a když jsme přišli na řadu tak jako jediný nás poslali na odstavný parkoviště. Pěkně jsme si počkali na příchod "nadčlověka" celníka a všechno pěkně z toho našlapanýho autíčka vytahali na vozíčky celník nám to pěkně rozházel a pak jsme to zase pěkně pomalu do oktávky našlapali. Tím byla výprava u konce. Cesta domů byla bez problémů a Šimon jel tak, že jsme za čtyři hodiny byli v Čechách.

Výprava byla supr a už se těším na nějakou další. Na závěr připojuji pár fotek nálezů, ale věřte, že to není jenom o nich. To je ta třešnička na dortu.

Po příjezdu do Chorvatska

Pláže Chorvatska

Ve vodě

Detektory v akci

Oblékání a svlékání je peklo :)

Zlato Chorvatských pláží

Stříbro.... cena útěchy :)

A tohle zůstalo, ostatní kolečka jsme utratili.

Ať to všem jde alespoň jako nám v Chorvatsku :)

Libor
Autor hledá s detektory kovů více jak 20 let
War centrum Český Rudolec