Když poklad, tak pořádnej. Pěkný článek.
ZLATÝ KOŠICKÝ POKLAD
Kategorie: Poklady
Košický poklad patří k největším hromadným nálezům mincí na světě. Jeho význam je tím větší, že neskončil stejně jako většinu ostatních velkých pokladů, které byly opětovně zmincované. Mince, které obsahuje, tvoří širokou skálu mincovnictví produkovanou 81 evropskými mincovnami v 15. – 17. století.
24. 8. 1935 – nádherný slunečný den. Na Hlavní 68 (tehdy Štefánikova 74) v Košicích právě kopali novou budovu finančního ředitelství. Stavební dělníci byli s prací téměř hotovi, ale mistr trval na tom, aby se kopalo ještě hlouběji. Přes prvotní nechuť dělníků pokračovat, se pustili znovu do práce. Po několika minutách narazili na kovovou schránku…
Když skřínku otevřeli, nevěřili vlastním očím – začaly se z ní sypat mince. Než však onen pozoruhodný nález oznámili nadřízeným, několik mincí ukradli. Aby mohli řádně zapít svůj úspěch, hned pár dukátu udali zlatníkovi. Klenotník jich však ihned nahlásil policii, a když se pokusili zbytek kořisti prodat v městském parku náhodným kolemjdoucím, byli zatčeni. Nakonec skočili v base.
Unikátní sbírka se ale v Košicích dlouho neohřála. I přes velké protesty putovala do Generální finanční pokladnice v Bratislavě, kde také moc dlouho nezůstala. Na příkaz státních orgánů poklad převezli do Ústřední státní pokladnice v Praze. Důvodem měly být bezpečnostní zájmy. Slovensko však dále usilovalo o jeho navrácení…
Poté vše zkomplikovala: Mnichovská dohoda, Vídeňská arbitráž (Košice se po ní stalo součástí Maďarska), zánik Česko – Slovenska a za nedlouho i druhá světová válka. Na poklad se však vůbec nezapomnělo, ba naopak. O jeho vydání neusilovalo jen Slovensko, ale už i Maďarsko a dokonce i Třetí říše. Osobně se pak o poklad zajímal maďarský regent Miklós Horthy, zastupující protektor Karl Hermann Frank i Hermann Göring. Unikátní sbírka se však na štěstí nedostala do rukou ani jednomu z nich. Poklad byl ukryt ve dvou městech a po válce znovu převezen do Prahy.
Po komunistickém puči v roce 1948 padl návrh, aby byl roztaven a použit na užitečnější věc (např. insignie pro VŠ). U historiků a muzejníků tato myšlenka vyvolala zděšení. I díky jejich úsilí se tento záměr nikdy nezrealizoval. Koncem 60. let začaly znovu sílit požadavky na návrat mincí do Košic. Praha však stále zaujímala negativní postoj. Argumentovali tím, že v Kosicích se nenachází vhodné prostory pro jejich uložení. V roce 1969 tak dali Košicím podmínku, aby do třech měsíců postavili bezpečnou trezorovou místnost. Samozřejmě, že se jednalo o věc neuskutečnitelnou v tak krátkém čase. Dokonce jim vypomáhali i dělníci, kteří pomáhali při stavbě nedalekého obchodního domu Prior. Když po třech měsících přijela z Prahy inspekce na kontrolu, doslova jim spadly čelisti, trezor byl postaven.
Po takřka 35 letech se poklad vrátil do Košic. Východoslovenské muzeum ho umístilo v nově vybudované speciální podzemní trezorové místnosti s dvojitými pancéřovými bezpečnostními dveřmi. Železobetonové stěny dosahují tloušťky až dvou metrů. Košický poklad je od té doby nejnavštěvovanější sbírkou Východoslovenského muzea. Ročně ho navštíví kolem 50 tisíc návštěvníků z celého světa. Z důvodu rekonstrukce muzea bude nejspíš převezen do Bratislavského hradu, kde by měl být vystaven do konce roku 2009.
Co poklad obsahuje?
Celý poklad tvoří 2920 kusů zlatých mincí, většinou dukátů nebo dvoudukátů, 3 zlaté medaile a 1 renesanční řetěz. Schránka, v níž byl poklad uložen, je měděná a kulatá (tvar dvou do sebe zapadajících misek), na vrchním poklopu s bohatou rytinou. Na celé ploše se nachází lovecký motiv: jelen s listem v tlamě, dva jednorožci, pes v skoku, medvěd, had a havran s prstenem v zobáku. Tento motiv je doplněn postavičkou hrající na píšťalu a také zátiším v podobě kmenů, větví a listů.
Renesanční řetěz o délce 2,14 m a hmotnosti 590 gramů je složen z oválných oček, jejich obě dvě strany jsou po obvodě rozděleny dvěma žlábky. Výrazné vystupující hrany jsou záměrně přerušované, aby vznikl dojem, že je zdoben granulovaným filigránem. Medaile pochází z kremnické mincovny. První je dílem neznámého mistra s podobiznou krále Ľudovíta z roku 1525, druhá s podobiznou krále Ferdinanda I. z roku 1541 je dílem mistra Kryštofa Füssla a třetí s podobiznou Ľudovíta II. z roku 1544 se přisuzuje také Füsslovi.
Dominantní část pokladu ovšem tvoří mince. Kromě jednoho kusu antické trácké mince, pozdního stratéru Lysimacha (323-281 př. n. l.) anebo výborné keltské napodobeniny, která svým časovým zařazením nezapadá do komplexu ilustrující téměř tři století evropského mincovnictví, můžeme nález rozdělit do tří základních okruhů:
- UHERSKO A SEDMIHRADSKO
- HOLADSKO (provincie a města)
- Ostatní evropské státy: ČECHY, SLEZSKO, RAKOUSKO, NĚMECKO, POLSKO, ŠVÉDSKO, ITÁLIE, ŠPANĚLSKO
Článek je zařazen v kategoriích:
Komentáře
Tak to je paráda. To si tam asi schoval nějaký předek Mrázka.
Parádní poklad,hold kdo umí, ten umí a kdo neumí ten .....
Tak to je bašta :)
4 jahoda: Četl si vůbec ten článek? Co je na tom za um kopat základy? Krom toho ti borci asi moc neuměli, když skončili v base..
to je teda poklad--))
SUPER=)
Vážně skvělej nález 
Přidat příspěvek
Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.