Zlato ukryté v ďáblově věži

Blízko amerického Wyomingu tyčí se k nebesům zvláštní hora, jenž díky její výšce (přes pět tisíc stop) a původu nazývají místní obyvatelé: ďáblova věž. Indiáni jí také říkali: medvědí hora. Díky svému tak neobvyklému vzhledu začaly vznikat různé legendy a v roce 1977 jí do svého filmu použil i Steven Speilberg - Blízká setkání třetího druhu.

Mezi nejvíce rozšířenou patří tato legenda: Sedm děvčat si jednoho dne hrálo blízko své rodné vesnice. Najednou se z lesa rozběhli medvědi a děvčata začali honit. Ty se ale nedaly a utíkaly, seč jim síly stačily. Naštěstí stál v blízkosti malý vrch, kam se mohly uchýlit. Kopec byl však malý a medvědi se  na něj mohli lehce dostat, proto jej dívky začaly prosit o pomoc. Prosby byly vyslyšeny, skála začala růst a to dokonce tak hodně, že se nakonec z dívek staly hvězdy. Tomuto souhvězdí se má údajně říkat  Plediades.

Další příběh zase vypráví o tom, jak rezident části Wyomingu, kde se ona pověstná věž nachází, navštívil Yankton v jižní Dakotě. Tam se setkal s místními indiány a ukázal jim obrázek této hory. Jeden z nich byl celý v úžasu, když ji viděl a hned se ptal, zda existuje nějaký vchod, který by vedl do nitra. Poté co mu rezident odpověděl ne, v tváří indiána zavládlo zklamání. Nakonec mu však alespoň povyprávěl legendu:

Před mnoha lety tři indiánští válečníci chystali se dobýt ďábelskou věž. Po dlouhém zkoumání objevili dole ve skále úzký vchod. Udělali si tedy z kusů borového dřeva svítilny a vydali se na průzkum tunelu. Našli místo zasypané kostmi, údajně mohly být i lidské. Na konci tunelu pak našli podzemní jezero, kolem něhož se vyskytovalo obrovské množství zlata.

Indiáni ale nebyli připraveni odnést takové množství zlata a tak opustili tunel. Vchod pak zamaskovali tak, aby jej nikdo nenašel. Pak dlouhou dobu vymýšleli způsob, jak zlato z hory dostat, ale nikdy se o to nakonec nepokusili. Na smrtelné posteli pak jeden z nich povyprávěl tajemství ukrytého zlata jednomu z členů kmenu a od té doby se tento příběh předávali z generace na generaci. Během měsíce června se potom rok co rok pořádali na této skále indiánské obřady.

Ďábelská věž se také stala vyhledávaným místem pro horolezce, ale protože se jedná o národní park tak si první musí každý zažádat o povolení, v průměru úřady vyhoví asi 85% žadatelů. Mnoho horolezců také vnímá toto místo jako duchovní a tuto „překážku“ berou jako porušení náboženské svobody. Nutno ještě dodat, že chráněným národním monumentem USA jí vyhlásil president Theodor Roosevelt již v roce 1906 a může se tedy pyšnit prvenstvím. Zvedá se 389 metrů nad zalesněné návrší, při úpatí má šířku kolem 300 metrů a horní plošina je široká 85 metrů. Nahoře navíc žijí chřestýši, čipmankové a ještěrky, které chytají hmyz soustředěný kolem opuncií a dalších bylin.

Skálu je možné vidět ve vzdálenosti až 160 km a zbrázděné stěny porostlé lišejníky mění barvu tak, jak se mění světlo v průběhu dne. Po mnoho let sloužila jako orientační bod pro poutníky.  Na stejném území v blízkosti říčky Belle Fourche, žije kolonie psounů prérijních. V podzemí si prý budují rozsáhlá města a vůbec neopouští označkované území. U vchodů do podzemí a na návrších mají své strážce, kteří je včas varují. V případě nebezpečí celá kolonie blesku rychle mizí v děrách.

Podle geologických výzkumů však nic nenasvědčuje tomu, že by se pod skálou měla nacházet jeskyně. Příběh o ukrytém zlatě se velmi podobá například tomu o ztraceném holandském dole atd. Na druhé straně celá tato oblast je známá oním hořečnatým rýžováním zlata, které zažilo svůj vrchol v roce 1880. Tak možná se jednou najde šťastlivec, který přece jenom poklad najde a nebude už muset kupovat tikety na poště, aby zbohatnul…

www.sacredland.org

www.unmuseum.org

www.panna.cz