ZHOŘSKÉ GROŠE

V neděli 22.5 2022 jsem se náhodně potkal s kronikářem obce, odkud pocházím a zavedl s ním diskusi na téma: Mincovní nálezy našeho regionu.                                                                 Je to velmi sečtělý a energický pán, který i ve svých dvaaosmdesáti letech dokáže plynule hovořit dlouhou dobu o historii obce a jejího přilehlého okolí a tak necelé dvě hodiny našeho setkání utekly jako voda.  Dozvěděl jsem se neuvěřitelné informace o mému nálezu brakteátů  ale řeč přišla i na další, mnohem starší nálezy z okolí mého rodiště.  
                                                                           
Jeden z příběhů mě poměrně zaujal a tak si dovolím se o něj s vámi podělit. Je polovina července roku 1951 a při elektrifikaci obce Zhoř u Milevska je při kopání výkopu pro uzemnění elektrického vedení nalezena na zahradě pana K., v hloubce přibližně 40 cm, hliněná nádoba s pokličkou. Bohužel nádoba nebyla ušetřena rány motykou a tak nádobu kopáč, provádějící výkopové práce rozbil. Když se v zemině začaly objevovat mince, byla práce přerušena a mince včetně střepů majitel zahrady pečlivě vysbíral.  V tisku byla uvedena informace o tom, že byl v této obci nalezený poklad stříbrných mincí a uvědomělý majitel následujícího dne odnesl všechny mince a střepy do milevského muzea. Pravda, ta mrška však bývá častokrát překrucována a to za každého režimu a v každé době.  Ve skutečnosti tomu bylo totiž úplně jinak.

Majitel pozemku vzal mince k sobě domů a počal je čistit petrolou. Ač mu šla práce pěkně od ruky, mincí však bylo poměrně dost a tak čištění přerušoval, aby se věnoval důležitější práci na polích. Než však stačil nález uschovat, stáli za vraty příslušníci Veřejné Bezpečnosti a celý depot mu byl odebrán a odvezen na služebnu, odkud putoval do Milevského muzea.  Kopáč provádějící práce si totiž v hospodě pustil tzv.„hubu na špacír“ a lidé, jak to bývá, svému sousedu nález záviděli. A tak byly získány nejen již laicky očištěné stříbrné mince ale i všechny střepy hliněné nádoby včetně pokličky. Nikdo však nevěděl, že ty nejhezčí mince dávno nejsou součástí depotu a nevěděl to bohužel ani majitel pozemku, na jehož zahradě byl nález uskutečněn.

Celá pravda vyšla najevo až začátkem sedmdesátých let 20.-tého stol., tedy po celých více jak dvaceti letech od uskutečnění nálezu.  Blízký příbuzný tehdejšího majitele pozemku, člověk z vyšších vrstev totiž část nejcennějších mincí prostě ukradl.  Přišlo se na to až po jeho výpovědi ve chvilce nejslabší a bylo zjištěno, že tento člověk svou ukradenou část prodal pardubickému muzeu. Analýzou mincí byly s jistotou potvrzeny stopy petroleje a části depotu byly po letech sloučeny.
Celek byl zapůjčen do numismatického oddělení Národního muzea v Praze, kde byly všechny mince znovu vyčištěny a nádoba slepena. Celý ten unikátní a krásný depot obsahoval zhruba 600 mincí a byl složen čistě z pražských grošů z období Karla IV. a Václava IV.

Když později prohledával pan K. okolí místa, kde byl učiněn první nález, nalezl v těsné blízkosti další hliněnou nádobku s pokličkou, ve které bylo dalších 600 pražských grošů. Nález, po neblahé zkušenosti se sousedy a Bezpečností tentokrát přenechal z vlastní vůle milevskému muzeu.                                                                                                                                                                     Druhý nález obsahoval groše Jana Lucemburského, Karla IV., Václava IV. a groše míšeňské.           Celkovým počtem 1192 ks mincí se řadí zhořský nález k největším grošovým nálezům z husitského období na našem území.
Hordy husitských vojsk se v okolí Milevska prokazatelně pohybovaly. Husité přišli do našeho kraje z východu od Mladé Vožice a násilnostem neunikl nejenom milevský klášter, který byl vypleněn ale i okolní vesnické obyvatelstvo, na něž v podstatě dopadla úloha zásobitele husitů. Zde proto možno hledat odpověď, proč  byl celý obnos takto uschován.

Děkuji našemu milému kronikáři za poutavé vyprávění a vězte, že tento web je první, který od nálezu „ zhořských“ grošů uveřejnil celý příběh poprvé dle skutečnosti.

S pozdravem Roman