Ženy pilotky v II. světové válce

V roce 1941 byl v New Yorku zveřejněn dopis od ženy, kterou nebavilo sedět doma a poslouchat o válce. To stejné pociťovaly i další ženy po celém světě. Protože však většinou nechtěly porušit zaryté tradice a zákony, držely se zpátky a své pocity frustrace si nechaly pro sebe. Čím více však postupovala válka, tím se zvětšovaly počty padlých mužů na frontě i mimo ni. Proto se nakonec ženy dočkaly toho, že mohly pracovat v továrnách nebo bojovat na frontě či pilotovat letadlo.

Prvním, kdo umožnil nasadit ženy do bojů, byl Sovětský svaz. Po velké bitvě v roce 1941 bylo nařízeno všem bezdětným ženám zapojit se do války a bojovat tak jak v liniích, tak i ve vzduchu za svou vlast. Byly dokonce zřízeny tři letecké pluky čistě ženského rázu.  Velmi známou osobností je jistá Valentina Grizodubova, která velela letecké jednotce čítající 300 mužů. Dvacet-tři žen získalo medaili „Hrdina sovětského svazu“.

Fašistická ideologie naopak přisuzovala ženám ve společnosti roli matky a odsuzovala to, aby pracovaly v armádě. Několik žen si však našlo způsob jak sloužit své vlasti. Kupříkladu Melitta Schiller získala Železný kříž za otestování 1500 nových střemhlavých bombardérů coby zkušební letec. Významnou německou zkušební pilotkou a zároveň oblíbenkyní Adolfa Hitlera byla Hanna Reitsch. Její specializací byly především kluzáky. V letech 1943 a 1944 se podílela na zkouškách pilotované verze raketové pumy V-1.

Kanada a Austrálie také nedovolovala ženám pilotovat vojenská letadla, ale bylo jim umožněno uplatnění v letecké dopravě. I přes to, že mezi muži piloty nebyly příliš oblíbené, prokázaly své schopnosti a dokázaly je v mnoha aspektech dokonce předčit. Ve Spojených státech amerických podporovala to, aby mohly ženy sloužit v armádních leteckých jednotkách Eleanor Roosevelt a Jacqueline Cochran, v té době již aktivní pilotka. Protože Cochran svou iniciativu viděla jako bezúspěšnou, odešla společně se skupinou žen do Velké Británie. Mezitím však vznikla jednotka tzv. WACS, kde mohly ženy pracovat i jako letecké instruktorky. Od roku 1942 jim bylo umožněno pilotovat armádní letadla.

V srpnu roku 1943 Cochran založila společně s dalšími ženami jednotku VOSY. Jejich úkolem bylo například i testování bombardéru B-29, v kterém se muži báli létat, protože měl značné technické potíže. Roku 1944 však byla jednotka deaktivována. Cochran aspoň lobovala za to, aby byla jednotka na jeden povolána do bojů, aby ženy mohly v budoucnu disponovat statusem veterána a využívat tak výhod z toho plynoucích. To však nebylo povoleno. Ženy byly ze zrušení jednotky tak zničeny, že některé dokonce navrhly, že budou pracovat bez nároku na plat. V listopadu 1977 však kongres nakonec uznal ženám z VOSY jejich zásluhy v letectví a dostaly tak všechny výhody plynoucí ze statusu vojenského veterána.

 Ženy přispěly během II. světové války velkou měrou k válečnému úsilí. Skupina ruských pilotů dokonce řekla:
„I kdybychom jim k nohám složily všechny květiny světa, byla by to malá odměna za jejich statečnost.“
http://www.century-of-flight.net/