Waffen – SS: zbraně a výzbroj II.

Německé útočné pušky, samopaly, samopaly zahraniční výroby ve výzbroji Waffen – SS, Kulomet MG42

Německé útočné pušky

Německé pokusy o vyprodukování poloautomatické pušky, jež by svými parametry mohla konkurovat americkým M1 Garand, daly vznik zbraní Gewehr 41 ráže 7.92 m, zkráceně Gew 41, se zásobníkem na deset nábojů stejného typu jako u pušek G98 a Kar 98. Záhy se objevila vylepšená verze Gew 43, avšak ani ta zdaleka nenahradila ve výzbroji Německa druhé světové války standardní pušku Kar 98.

Mezi nejvýznamnější produkty vývoje německých pušek bezesporu patřily útočné pušky MKb42 a MP43. Do jejich komorového zásobníku se vešlo třicet nábojů ráže 7.92 mm, které šlo v prvním případě vystřílet kadencí 600 ran/min, v druhém 500 ran/min. Byly to opravdu velmi dobré zbraně. Už na první pohled zaujmou podobností se sovětskými poválečnými kalašnikovy. Není divu, vždyť se z nich také střílelo ponejvíc na východní frontě.

Samopaly

Co se týče samopalů, případně strojních pistolí, jak jim říkali sami Němci, byly ručními zbraněmi, jež vešly v souvislosti s druhou světovou válkou v nejširší známost, samopaly MP38 a 40, někdy chybně zvané „Schmeisser“. Odkud pochází tento název, není přesně známo, jisté však je, že Hugo Schmeisser neměl s jejich výrobou ani vývojem nic společného. V případě MP38 šlo o samopal ráže 9 mm se zásobníkem na dvaatřicet nábojů, jež se zasouval do zbraně zespodu. Vážil 3.97 kg a jeho kadence činila 500 ran/min. První modely této zbraně ještě neměly dřevěnou pažbu, ale většinou jen sklopnou ramenní opěrku. Vylepšením původní verze vznikl model MP40. Jeho hlavní výhodou byla méně nákladná výroba. Tak například mnoho frézovaných či soustružených částí nahradily kovové výlisky, respektive výkovky. Na pohled byl rozdíl mezi oběma zbraněmi sotva patrný.

Komické je, že se o lepší výzbroj Waffen – SS vlastně nechtěně zasloužila armáda, neboť rivalským jednotkám nepřála a upírala jim dostatečné množství moderních MP38, takže si nakonec museli obstarat starší německé modely, případně zahraniční výrobky, které mnohdy bývaly lepší než MP38/40. Výmluvným příkladem této ironie osudu je pěkně propracovaná zbraň Bergmann MP28 ráže 9 mm s celodřevěnou pažbou a perforovaným krytem hlavně. Zásobník se zasouval ve vodorovné poloze zleva, což byla vymoženost, která vojákům dovolovala pohodlnější palbu z méně nebezpečnější polohy vleže. Téměř stejně byly i novější modely MP 34/35, jenže se zasouváním vodorovného zásobníku zprava. Oba typy nalezly v SS široké uplatnění. MP35 se de facto stal standardním samopalem Waffen – SS. Během války již z výrobních linek vyšlo celkem 40 000 kusů.

Samopaly zahraniční výroby ve výzbroji Waffen – SS

Dalším samopalem, který si vojáci Waffen – SS oblíbili, byla italská 9 mm Berreta MAB 38A. Mnoho těchto zbraní se octlo v německých rukou poté, co se v Itálie v září 1943 vzdala Spojencům. Celodřevěnou pažbou a perforovaným nástavcem na hlavni se podobal německému MP28.

Ze všech zbraní, jež pocházely z válečné kořisti, se ve Waffen – SS těšil největší popularitě sovětský samopal PPSh ráže 7.62 mm. Měl dřevěnou pažbu, perforovaný nátrubek kolem hlavně a poněkud atypický bubnový zásobník na jedenasedmdesát nábojů. Velkého množství těchto zbraní se Němci zmocnili na východní frontě, kde si vojáci si je vojáci neobyčejně oblíbili. Při kadenci 900 ran/min šlo o velmi účinnou zbraň, i když, stejně jako v případě většiny další sovětské výzbroje, velmi robustní (za provozu ji vůbec nebylo třeba mazat). Ve výzbroji Waffen – SS se vyskytovaly i jiné zbraně zahraniční výroby včetně českých ZK383 a vynikajících finských Suomi M/31.

samopal PPSh ráže 7.62 mm. Měl dřevěnou pažbu, perforovaný nátrubek kolem hlavně a poněkud atypický bubnový V případě lehkých a těžkých kulometů se již tolik typů nevykytovalo. V době vypuknutí války v roce 1939 nalézal uplatnění hlavně skvělý typ MG34. Byl to univerzální kulomet ráže 7.92 mm o celkové hmotnosti 12 kg s podáváním střeliva z pásu. Jeho kadence činila 900 ran/min při rychlosti střely v ústí hlavně 726 m/s. Součást jeho standardní výbavy tvořila dvojnožka, avšak na přání objednatele jej bylo možno dovybavit těžkým tříramenným stativem umožňujícím dlouhodobou přesně mířenou palbu, případně stojanem pro protiletadlovou palbu. Stejně jako všechny předválečné zbraně byl i tento kulomet vynímečně důkladně propracován, proto byl výrobně poněkud nákladný.

Kulomet MG42

Válka pokračovala a Němci potřebovali kulomet, který by mohli snadno vyrábět ve velkém a který by přitom mohl obstát v tvrdých podmínkách fronty lépe než MG34. Jako odpověď na tyto požadavky vznikl MG42. V podstatě se podobal modelu MG34, a to co do hmotnosti i rychlosti projektilu v ústí hlavně. Vyroben byl z kovaných a lisovaných dílů. Při jeho výrobě brali konstruktéři v úvahu především požadavek snadné údržby v polních podmínkách. Na rozdíl od předchozího modelu opouštěly projektily ústí hlavně mnohem rychleji, tempem 1200 ran/min. Vzhledem k tomuto parametru šlo o zbraň s velkou ničivou silou, která na druhé straně mohla při neuváženém použití vyplýtvat hodně střeliva.

Waffen – SS používaly také vynikající české lehké kulomety ZB 30. Bylo s nimi možno setkat se u divizí Polizei, Prinz Eugen a několik dalších jednotek. Jednu variantu této zbraně si uzpůsobili Britové a vyráběli ji pod značkou Bren. Zbraň byla vybavena komorovým zásobníkem na třicet nábojů, jenž se do ní zasouval shora. Kadence činila 500 ran/min. Jednotky Waffen – SS taktéž příležitostně používaly ukořistěné sovětské lehké kulomety Degt’jarjev ráže 7.62 mm s pro ně typickým horním zásobníkem.

Vedle těchto základních pěchotních zbraní disponovali vojáci SS poměrně jednotnou řadou minometů a lehkých protitankových zbraní. Minomety se vyráběly ve třech základních rážích: lehký minomet leGrW36 ráže 50 mm dopravil projektil o hmotnosti 0.9 kg do vzdálenosti 520 m, střední sGrW34 dokázal projektilem ráže 80 mm a hmotnosti 3.5 kg zničit cíl vzdálený až 2400 m od palebného postavení a poslední GrW34 ráže 120 mm vrhla těžké střely o hmotnosti 15.9 kg na vzdálenost až 5500m.

Williamson, G. : SS - Hitlerův nástroj teroru