Waffen – SS: zbraně a výzbroj

Waffen – SS, která se svou výzbrojí a vybaveností nijak nelišily od ostatních složek, se časem proměnily v bojovou sílu, jíž německý zbrojní průmysl dodával nejdokonalejší bojovou techniku, kterou dokázal vyprodukovat. Obzvláště elitní tankové divize SS se mohly v Německu pyšnit nejlepšími tanky i bojovými vozidly.

Pomineme – li pár dýk a šavlí, tak se prakticky žádné zbraně pro Wafenn – SS nevyvíjely ani nevyráběly. Nelišily se od těch, které používal wehrmacht, ale na druhé straně existoval určitý počet zbraní, zvláště lehkých zahraniční výroby, jimiž se musely Waffen – SS vyzbrojit na rozdíl od armády, neboť ta Himmlerově elitě upírala dodávky dostatečného množství zbraní domácí výroby.

Asi jednou z nejznámějších německých střelných zbraní všech dob byla pistole 08, kterou Němci oficiálně nazývali P08, avšak ve světě vešla ve všeobecnou známost jako „Luger“, a to po Georgu Lugerovi, z jehož konstrukční kanceláře vzešla. Tuto vysoce hodnocenou a univerzální zbraň výrobce nabízel v několika konstrukčních variantách: s hlavní délky čtyři, šest nebo osm palců, s dřevěnou ramenní opěrkou nebo bez ní. Dokonce i standardní osmiranný zásobník v pažbičce mohl na přání zákazníka nahradit bubnový. Střelivo bylo ráže 9 mm typu „parabellum“. Střela opouštěla ústí hlavně rychlostí přibližně 350 metrů za sekundu a účinný dostřel činil stejně jako u většiny jiných zbraní této kategorie něco kolem 30 metrů. Bal to velmi kvalitní zbraň, avšak na druhé straně poněkud předimenzovaná, díky čemuž nebyla vždy nejvhodnější do tvrdých podmínek prvního sledu, kde nebyl vždy dostatek kvalitní munice, a s náhražkovou se ráda zasekávala. Občas také selhala, když jí voják náhodou opustil na zem.  Přestože před vypuknutím druhé světové války byly silné tendence jí nahradit jinou zbraní, vyráběla se až do roku 1942 a vzhledem ke své oblíbenosti sloužila na mnoho místech po celou dobu války.

Ruční zbraň byla později ve výzbroji nahrazována pistolí Waltherovy výroby P38. Ve srovnání se svou předchůdkyní byla robustnější, avšak při hmotnosti 0,98 kg také těžší. Byla rovněž vybavena osmiranným komorovým zásobníkem na střelivo „parabellum“ ráže 9 mm. Od P08 se nelišila ani rychlostí střely v ústí hlavně. Byla to mechanicky odolná velice oblíbená zbraň vzhledem ke snazší údržbě také mnohem vhodnější do polních podmínek než P08. Waffen – SS jí používaly ve velkém. Zaznamenala takový úspěch, že jí roku 1957 opět zavedla do výzbroje západoněmecká armáda, a to pod označením P1. Mnoho kusů této zbraně se v německé armádě dochovalo dodnes.

Snad nejneobvyklejší zbraní, kterou Waffen – SS za druhé světové války požívaly, byl Mauser C96, jemuž se vzhledem k charakteristické rukojeti kruhového průřezů říkávalo „násada koštěte“. Zásobník této velké těžké ruční zbraně byl osazen až před chráničem spouště. Podobně jako většina jiných puškových zásobníků se i tento nabíjel pomocí stahovacího úchytu. Zbraň byla k dispozici s vrtáním hlavně 7,65 nebo 9 mm a některé její verze byly automatické. Jednou obzvláště zajímavou stránkou této zbraně bylo dřevěné pouzdro, jímž bylo možné prodloužit ramenní pažbu na dvojnásobek. S tímto přídavným zařízením dosahovala C96 v rukou schopného střelce docela slušné přesnosti. Na oblíbenosti této zbrani nic neubrala ani její velikost a těžkopádnost.

Výše uvedené zbraně byly velmi populární a účinné. Používali je především poddůstojníci a vojáci nižších hodností. Důstojníci dávali přednost kompaktnějším zbraním, které raději používaly také osádky tanků a jiných obrněných bojových vozidel, neboť ve stísněných podmínkách této bojové techniky jim přišly vhod jejich malé rozměry. V této kategorii šlo především o tři nejpoužívanější zbraně: Walter PP a PPK, Mauser HSc.

Walter PP (policejní pistole) se vyráběla ve dvou variantách: s hlavní ráže 7,65 nebo 9 mm. Byla rozměrově i tvarově kompaktní s devětadevadesátimilimetrovou hlavní a osmihranným zásobníkem v pažbě. Při ústí hlavně dosahovala střela rychlosti 289 m/s. Účinný dostřel činil něco kolem třiceti metrů. Při malých rozměrech a možnosti snadného ukrytí šlo o zbraň, kterou si oblíbili policisté a příslušníci jiných bezpečnostních služeb.

Stejné vlastnosti měla poněkud menší pistole Walter PPK, až na hlaveň, která měřila jen 86 mm a zásobník, do něhož se vešlo pouhých sedm nábojů. Při ohlédnutí od poněkud menších rozměrů se vzhledově velmi podobala PP.

Pistole Mauser HSc se vyráběla v ráži 7,65 mm s hlavní dlouhou 85 mm a osmihranným zásobníkem a rukojetí. Jako zbraň, jež proti modelům Walter vyhlížela moderněji a stylověji, si ji oblíbili i mnozí důstojníci. Všechny tyto tři ruční zbraně (Walter PP a PPK, Mauser HSc) byly pro snadnost používání vhodné do polních podmínek.

Vedle zbraní německé výroby používaly Waffen – SS i některé ukořistěné zbraně zahraniční. Mezi nimi byla nejoblíbenější automatická pistole ráže 9 mm Browning High Power se třináctihranným zásobníkem v rukojeti. V Belgii je vyráběla továrna Fabrique Nationale a po okupaci země v roce 1940 převzali její produkci Němci. Mnoho těchto zbraní putovalo z továrny do zbrojních skladů Waffen – SS. Něteré však spolehlivé nebyly, neboť je belgičtí sabotéři ještě před expedicí poškozovali.

Browningu se vzhledově podobaly česká CZ38 a polská Radom, v obou případech automatické pistole ráže 9 mm.

Oblíbenou trofejí německých vojáků sloužících na východní frontě se stala osmihranná automatická pistole ráže 7,65 mm Tokarev.

Pokračování příště …

Williamson, G. : SS - Hitlerův nástroj teroru

Artefakty z 2. světové války můžete hledat pomocí našich detektorů kovu.