Vzpomínky neúspěšného lovce nacistických pokladů Díl 2:

Parada,kdy bude dalsi dil?Cetl jsem,ze se pobliz v kopci Mednik mela nachazet podzemni tovarna,nevim co je na tom pravdy.Lokalita je kazdopadne zajimava.

Šmarjá!Bába vystoupí a ty si jedeš dál!!?? Že ty nás trošku houpeš dědku!?

Dnes jsme Medník prošmejdili na croskách . Je tam spousta míst kde by se dalo ledacos v pětačtyřicátém důkladně schovat .Zajímavé je místo i okolo střelnice.Je tam údajně u střelnice suchá hluboká studna kde cca 2metry nad dnem do ní trčí ze stěny stará drenážní trubka.
Mluvil jsem s típkem co dělat kdysi v Jílovém v dolech a měl odvahu tam kdysi okolo roku 1968 slanit .
Jisté aktivity tam financoval údajně i televizní bavič Novotný před cca 2 lety.

To benji: poznámka sice trefná, ale mohl jsi napsat třeba dědo? Navíc se mi to vyprávění fakt líbí a na další pokračování se těším stejně jako vy

Vyjadřoval jsem se již k 1. dílu a udělám to i nyní. Mám rád takovéto příběhy, nicméně zastávám názor, že je dobré dívat se zpočátku na celou záležitost spíše pohledem zarytého skeptika a případně se nechat přibývajícími důkazy přesvědčovat o mylnosti takového postoje, než se pro věc nekriticky nadchnout a pak být nově zjištěnými okolnostmi znovu a znovu zklamáván.

Co se týče fotografie a shody několika senzibilů na poloze úkrytu: nemusí to svědčit o ničem. Tehdy, v roce 1995, se ještě nejednalo o digitální fotografii. Rozměr obrázku zveřejněného v časopise neznám, vezměme tedy pro další úvahy tehdy běžnou velikost fotografie, a to 9 x 13 cm. Takováto fotografie má plochu 117 cm2. Připustíme-li, že polovina z toho představuje plochu, která jednoznačně nepřipadá jako místo úkrytu v úvahu, např. stromy či obloha atd., zbývá cca 60 cm2, do kterých se mohli oni senzibilové strefovat. Nevím, kolik jich na článek reagovalo, ale ohlas měl být nečekaný. Řekněme tedy, že jich bylo nejméně nějakých 200. Pokud si představím, jak si 200 lidí náhodně vybírá jedno ze 60 políček, jež jsou k dispozici, pak mi zprůměrováním vyjde, že budu mít 3 až 4 lidi v jednom políčku. Jinými slovy: stejné políčko si v takovém případě vyberou (označí stejné místo) vždy 3 až 4 lidé, a to na základě prosté pravděpodobnosti, nikoli v důsledku toho, že se jedná o senzibily, kteří "vidí", že se tam něco ukrývá. Tolik matematika.

Vyprávění oné dcery očité svědkyně zní zajímavěji. Jenže... aby stálo za pozornost, muselo by být pravdou to, že "napjatě poslouchala, co matka po návratu domů vzrušeně vyprávěla otci". Někteří lidé jsou strašní pohádkáři. Mají tendenci příběhy přikrášlovat, aby vypadaly zajímavěji. To co zpočátku - při vyprávění rodině nebo přátelům - vypadá jako nevinná perlička, může poté, co se o to začnou zajímat (pro původního vypravěče nečekaně) vyšší kruhy nebo široké masy, přerůst v pěknou blamáž. Vypravěč nepřipustí, že to bylo jinak prostě proto, aby neztratil tvář, a kolotoč fám se roztáčí. V jeho šíleném tempu se pak motá hlava všem, co nasedli. Ač někteří dokáží za jízdy vystoupit, jiní důvěřivě přisedají, a další, jako p. Mužík, se vezou až do doby, kdy je odstředivá síla kontrole se vymknuvšího stroje katapultuje ze sedačky... Jak jsem řekl, toto svědectví zní zajímavě. Jeho potenciál se však odvíjí od důvěryhodnosti autora tohoto článku, dcery svědkyně i svědkyně samé, a to je příliš mnoho neznámých na to, abych se ze své pozice skeptika nechal vážněji vychýlit.

Pozoruhodná je také tendence člověka vysvětlovat si negativní výsledky testů, pokusů apod. pozitivně. Mám na mysli tu pasáž, kdy kopali, ale nic se nenašlo. Nejdřív měli kopat hlouběji, pak vrtat skrz skálu, a kdyby ani tam pořád nic nebylo, zřejmě by následovala chyba ve výpočtu nebo něco takového. Prostě navzdory reálným výsledkům nenalezli nic ne proto, že tam nic není, ale proto, že..., že..., že... Docela mi to připomíná jinou lokalitu, Ostrov dubů. Nedávám tím rovnítko mezi oba příběhy, co se hodnověrnosti týče, jen upozorňuji na onu tendenci hledačů odmítat nehodící se fakta. Podobných příkladů by se přitom jistě našlo mnohem více.

to Eduard:
Nechápu Vás "pitvače" tolik řádků arogance a zpochybnování....
Je to prostě příběh,nádherně napsanej a pro mě určitě hodně zajímavej a určitě mě nepřiměje k tomu vzít lopatu a jít tam kopat.
ale krásně se to čte at už je na tom pravdy kolik chce....

To Eduard:
Naprostý souhlas

No, mě se to líbilo.Vše kvalitní čtu do konce a tohle jsem přečetl, četl bych dál, i kdyby to mělo sto stran.To Metúšelach: budu se jen těšit na dálší....

Wendis, Crusader

Wendis:
Vzhledem k tomu, že se nejedná o povídku v Detektor revue, ale v podstatě o faktografii, tak si myslím, že na onom "pitvání“ předkládaných informací není nic nepatřičného. Aroganci, kterou mi vyčítáš v tom já nevidím. Kritika či nesouhlas nerovná se arogance. To, že ty nebereš lopatu a nevyrážíš směr Hradišťko, neznamená, že to 10 jiných nenapadlo. Proti autorovi článku (pěkně, čtivě napsaného) nic nemám. Je to hledač s jiným názorem na hodnověrnost některých faktů, než mám já, toť vše. Na tom není (z obou stran) nic špatného. Vadí mi (obecně - nevztahovat na autora článku) přikrášlování skutečnosti, popřípadě naprosté vymýšlení si ve snaze učinit se zajímavým. Domnívám se, že v případě tzv. Štěchovického pokladu k takovým úmyslným mystifikacím, které každému hledači (i potenciálnímu) či badateli neuvěřitelně komplikují práci, opakovaně došlo. Někteří jakoby odmítali vzít tento nepříjemný aspekt v úvahu a věří všemu co kdo řekne, pokud to zapadá do scénáře, který se jim líbí. Já to mám jinak. Chci znát pravdu, při životě uměle držený příběh bez konce mě nezajímá. Na onom Ostrově dubů, který jsem tu zmínil, existuje víceméně objektivní důvod, proč nic nenašli - vždy narazí na stejný problém a nedokážou ho vyřešit. Tady ale ne, tady žádný problém není, prostě jen nic nenajdou. Poválečné hledání, pátrání obnovené v roce 1989 a pak 20 let Gaensel s Mužíkem... a výsledek nikde. To hovoří samo za sebe. Takže ano, napsané je to hezky, ale pro mě to není to nejdůležítější hledisko. Nenadchlo mě to, protože od fikcí jsou tu romány a toto má být prosím pěkně dokument.

Crusader:
Já si myslím, že tam nemá smysl hledat žádným způsobem. Abych změnil názor, musely by vyplout na povrch nějaké nové, zásadní a přitom hodnověrné informace. Nevěřím však, že se to kdy stane. Dle mě je to kachna.

Hele rozhodně ti nic nevyčítám
utnem to stim že každej máme na určitý věci jinej názor,to je celý
:-)

Tu štolu jsem vykopal já.Pokud chce autor bližší informace ať se mi ozve na petrbudvar@email.cz.
Prosím o předání autorovi.

Velmi hezké čtivo.Nikdy neříkej nikdy, člověk se někdy diví, jak byl vedle jak ta jedle..Mimochodem ,co si myslíte o speciálních značkách a symbolech vyřezaných hlavně na dubech údajně určující druh či polohu úložiště?

Strom není trvalé označení místa, může se kdykoliv pokácet!Aspoň v tomto případě.Němci používali trvalé předměty, jako je třeba štěchovická přehrada.Ta se dá zaměřit i za sto let.

Strom není trvalé označení místa, může se kdykoliv pokácet!Aspoň v tomto případě.Němci používali trvalé předměty, jako je třeba štěchovická přehrada.Ta se dá zaměřit i za sto let.

K zaznamenání polohy štoly, kterou později vybrali amíci, byly snad použity jakési ženijní značky vyryté do stromů. Ještě v 90. letech minulého století je tam údajně bylo možné spatřit. Jak je tomu dnes nevím. Jejich existence je ovšem vysvětlitelná i bez pokladu - dotčený terén sloužil k intenzivnímu výcviku ženistů a přítomnost různých pozůstatků jejich činnosti (nejen symbolů) lze tedy docela rozumně předpokládat.

Souhlasím.Jsou dvě možnosti, buď se plánovalo, že se štola vybere v tajnosti během jedné noci komandem.V tom to případě bude vchod ukryt pár metrů pod povrchem, aby se dala štola otevřít během noci.Nebo se plánovalo s obsazením čech a pak by na čase nezáleželo a vchod bude opravdu hluboko pod zemí.S peněz a kont se měla financovat třetí říše.Vím, že v druhém případě jsou takové průzkumné výkopy celkem na nic.Němci se po prohrané první světové válce poučili z chyb, kdy jimi zakopané poklady byly nalezeny a to z valné většiny těmi co je zakopávali.Proto nalezení úkrytů z druhé světové války není vůbec nic jednoduchého.Byly používaní vězni nebo vojáci kteří potom byly poslání na smrt do prvních pozic.Vše bylo zaminované a dobře zamaskováno, zasázeli se vzrostlé stromy.Vykopali se falešné štoly, zašifrovaly se mapy.

Má někdo nějaké informace o tzv.štrasburgském protokolu z r.44,kde se mimo jiné hovoří o předpisech ,jak materiály ukrýt ,např.způsobech budování štol svislých ,vodorovných i jejich kombinacích,ukládání ve vodních plochách,skálách apod.Tyto materály byly ukořistěny a jsou k dispozici někde v archivu.Bylo by zajímavé vidět,zdali skutečně existovaly ty slavné tolik diskutované stromečkové symboly vyřezávané na stromy a způsoby zaměření úložiště.Bylo by zajímavé vědět,jak byla zaměřena Frankova štola-ví se pouze z reportů,že Aschenbach koukal na stromy snad po symbolech ,pak to odkrokoval a nakonec vchod určil dle malé jedle/snad jinodruhový strom/ nad vchodem do štoly...