V zemi šopských salátů, aneb do třetice všeho dobrého

Když jsme na jaře uvažovali, kam naše povedená partička vyrazí, Bulharsko už v úvahu moc nepadalo. Přeci jenom už jsme tam byli dvakrát. Nakonec se ale z různých úvah nic nevyklubalo a pozvání od Vlada bylo naprosto jasné. Tudíž bylo rozhodnuto, jede se znovu do Bulharska.

Elmara: Jelikož jsme cestu do Bulharska absolvovali dvakrát po vlastní ose, a myslím, že to stačilo, začali jsme zjišťovat jaké jsou další možnosti. Skoukli jsme ceny letenek a  autopůjčoven a bylo rozhodnuto. V Bulharsku jsou možná nejlevnější půjčovny v Evropě a tak za cenu, za kterou by v ČR nebyla ani olítaná Fabie jsme si zapůjčili Captivu 4x4, která na nás čekala na letišti v garážích.

Pilot: Bohužel, můj návrh o zapůjčení  Landroveru Discovery  4x4 Limited edition byl zamítnut jako ptákovina. A já se na to tak těšil.

Elmara: Leteckou společnost jsme vybírali podle ceny, tudíž jsme měli poprvé možnost letět s Air Bulgaria a také modelem letadla Embraer 190. Witt nás před odletem zásoboval všemi katastrofickými haváriemi tohoto typu po celém světě a tak jsme odlétali řádně připraveni na vše. Navíc Pilot, coby letecký mechanik komentoval všechny zvuky patřičnými úvahami o selhání jednotlivých pro let snadno postradatelných prvků. Naštěstí na palubě jsme byli možná jediní Češi a tak se po padácích nikdo nesháněl, jenom Křema se pokoušel otevřít záchranou vestu, kterou našel pod sedadlem. Všichni jsme ho ale přesvědčili, že šance, že se zřítíme do Dunaje je hodně nízká a tak ji tam zase vrátil.

Pilot: Pro jistotu jsem si v letadle odsedl trochu stranou a dělal jsem že čtu. Jěště by si někdo mohl myslet, že patřím k téhle rozhulákané bandě postpubertálních šiřitelů západní kultury.

Nástup do letadla se nesl v duchu hodnocení technického stavu stroje

Elmara: Let nakonec proběhl zcela v pořádku a my bezpečně přistáli na Sofijském letišti, kde na nás čekal Vlado se svojí půvabnou ženuškou. Po přivítání nám pomohl vyplnit papíry od autopůjčovny, což nakonec skončilo tím, že Melda co by náš řidič podepsal vše, co mu bylo dáno k podpisu, tudíž si možná koupil i nějakou Bulharskou nemovitost. Jemu to ale nevadí, jelikož si bulharský venkov zamiloval.

Pilot: Situaci by dost zjednodušilo, kdyby Bulhaři nekývali obráceně hlavou ano/ne. Takhle to z jejich pohledu vypadalo, že auto nechceme a že Melda neumí s automatem.

Elmara: Po úvodním papírování jsme vyrazili směr Plovdiv a pak dál do hor. Hotýlek uprostřed nádherných Rodopských kopečků byl skvělý a hlavně na nás již uvnitř čekala celá místní hledačská parta. Po tom, co jsme se ubytovali, chlapci na stůl naservírovali pečené sele. Po konzumaci několika kilogramů vepřového jsme ale večer dokonale odpadli a tak obvyklá hra, kdo koho přepije, pro nás tentokrát dopadla dost smutně.

Pilot: Až se někdo z nás naučí bulharsky, tak s nima možná i pokecáme.

Elmara: Ráno jsme se probudili lehce rozlámaný z cesty, ale šlo se hnedka hledat. Průvodcem byl Krasimir, se kterým jsme už nějaký ten den odhledali. Byli jsme poměrně vysoko v horách a tak nálezů přibývalo pomalu. Dobových, tedy až na jednoho zcela nečitelného římánka, pak bylo opravdu nedostatek. Bavili jsme se tak sbírání stotinek a především kulí úctyhodných rozměrů. Ty byly doslova všude a kdo a po čem střílel je trochu hádanka. Pokud to byla munice na vlky tak bych řekl, že případný zásah nebohého čtvernožce rovnou stáhnul i s kůže.

Pilot: Zasraný kule a římani nikde. Naším oblíbeným jídlem hotýlku je šopský salát, protože to alespoň víme, co přinesou. Kdybych měl rád rajčata, tak bych si to užíval víc.

První hledačka. Byli jsme docela nadšení co naše vozítko dalo. Když se tam ale vyškrábal Fiátek, šlo se hledat.

Pohled na městečko od lokality

Elmara: Ve stejným duchu se nesly další dva dny a tak jsme v pondělí vyrazili do Plovdivu trochu se vzdělat. Tohle původně římské město rozhodně za okouknutí stojí. Zejména 400 metrů dlouhý hypodrom, který je nyní z větší části ukrytý pod pěší zónou je dosti impozantní a vidět 30 000 diváků v jeho ochozech by asi stálo za to. Mrkli jsme se také na dobové divadlo a pak pekelně zmokli. Zejména Pilotovi to moc neprospělo. Týden před odjezdem totiž proběhla spartanská hradní klubovka, které jsme se všichni zúčastnili. Pilot, který si na ni přivezl nafukovací matraci obřích rozměrů, ji ale probodnul o první hřebík v podlaze a tak dva dny spal takřka na holé zemi. Do Bulharska tak vyrazil lehce nastuzený a deštík ho hezky dodělal. V duchu Top Gearu jsme ho další dva dny nechali na pokoji a sami chodili hledat.

Pilot: Také proběhla návštěva leteckého muzea. Jeli jsme podle mé navigace, takže jsme 3x projeli takovou mírnou romskou ulicí, plnou bláta a oslích potahů. Místní už začínají pokukovat, tak poslední odbočte vpravo a konečně polničkou dojíždíme k muzeu.

Plovdiv - Filipopolis

Antické divadlo

Návštěva místního leteckého muzea

Návštěva místního leteckého muzea

Elmara: Po prohlídce města jsme ostatně změnili lokalitu a vyrazili do cca 100 km vzdálených lázní, kde jsme s místními borci hledali ve výšce takřka 1500 metrů. Lokalita byla původně osídlena Makedonci a Thráky, ale asi se o ní už nějakou dobu ví. Počet vykopaných děr byl doslova neskutečný a srovnatelný možná s Rudoleckým lágrem. Přesto se Meldovi podařilo vytáhnout krásný denár Alexandra Makedonského. No kdo umí, ten umí :).

Pilot: Vzhledem k tomu, že místní hledači nikdy nezahrabou vykopanou díru, lze celkem lehce poznat, že to není panenská lokalita. Po 30 vykopaném víčku dostávám horečku a jdu marodit do auta. Nikdo mě nelituje.

Lázně

Elmara: Převažujícím nálezem byla víčka od kompotů. Ty se zde používají coby chřestidla proti ptákům. Pochybuji, že se mi ještě kdy podaří během jediného dne vykopat 50 takových víček. Druhým typem nálezu byly stotinkové depoty. Z jednoho takového místa jsem vytahal více jak 20 mincí. Kde se tam brali, bůh suď.

Zatím co my jsme si užívali hledačku, pilot se potil v pokoji na hotelu. Asi si to zasloužil po tom, co objednával pokoje. Vzhledem k tomu, že v hotelu nebyl k dispozici trojlůžák jsem se uvolil, že vezmu jednolužák. To jsem ale ještě nevěděl, že kluci, kteří dostali čísla pokojů 5 a 6 dole u bazénů si užívali chlorového ozónu a tak je moc neuvidím. Mě obsluha odstěhovala na druhou stranu města s pokojem číslo 356. No, nesl jsem to těžce, ale nakonec se mi v Maďarské čtvrti začalo docela líbit :). Náladu mi ale již ráno spravil Pilotův výstup v místní apatice. Myslím, že věta "Jsem z Čech, nemluvím Bulharsky a je mi blbě", což podpořil náležitým chrčením, doslala prodávající magistru do kolen. Nás ostatně také. Smíchy jsme sotva stáli. Nakonec ale pomocí jednoduchých latinských výrazů dokázal koupit balíček Coldrexu a mohli jsme odejít.

Neskutečné hledání v 1500 metrech nad mořem

Nakonec ale slunce zapadne všude

Pilot: Bazén s termální vodou mě dorazil a odpadám s chřipkou. Mára trucuje a nechce chodit do bazénu v plavečkách a županu ze 3 patra.  Nejezdí mu výtah a venkovní bazén, na který se těšil je vypuštěný.  Snažíme se ho rozveselit, ale je trudomyslný a nechce si házet míčem.

Poslední část naší dovolené jsme se rozhodli strávit v Loveči, kterou jsme již znali s minulé výpravy. Pilot se již vykřesal z nejhoršího a tak začal chodit zase s námi. Bohužel ale dokázal nakazit Meldu, který díky společnému pobytu v manželské posteli s Křemou chorobu bleskově předal dál. Křema s námi pak sice na hledání vyrazil, ale většinu času strávil poleháváním po loukách, čímž připravil o potravu zdejší populaci želv.

Pilot: Dost marodění, předávám bacily dál a hurá na lokalitu. Wiťák naváže citový vztah s malou želvou. Naštěstí se mi ho podaří přesvědčit, že bude v tašce na rentgenu na letišti vidět. Je smutný a večer na ní vzpomíná.

Melda

Witt se svojí kamarádkou

Nakažený Křemílek

Elmara: V Loveči jsme si našli každý pár drobných byzantských mincí a Křema jednoho thráka. Vše v dosti zoufalém stavu, což nám ale rozhodně nevadilo. Dovolená pomalu končila a přišel čas na návrat.

Na letišti jsme se znovu potkali s Vladem a rozloučili se. Po tom, co se nám podařilo vrátit naše půjčené vozidlo, jsme se odbavili a šli čekat na let. Odbavení proběhlo v tradičním duchu, v báglu jsem si nechal láhev s místní vodou. Po tom co jsem ji vyndal, pak celník několik minut jezdil s mým baťohem sem a tam v rentgenu. Evidentně ho zaujalo několik akubloků na jeho dně. Očekávajíc problémy jsem si již připravoval vysvětlující věty, pak mi ho ale podali a poslali pryč. Asi chtěli jenom pomoci rentgenových paprsku odstranit mikrobiální život, který se na báglu po pobytu v lázních začal objevovat.

Pilot: Naše obavy, kam na letišti schováme nálezy se ukázali jako zbytečné. Těch pár kulí, stotinek a jeden sežraný sestercius projde jako nic.

Nejlepší nález, denár Alexandra Makedónského trefil Melda

Ostaní podobné kousky

Elmara: Usadili jsme se v letadle a já zjistil, že klimatizace nad mojí hlavou je opravovaná pomocí lepenky a studený vzduch, který ze spáry fičel se mi dosti nepříjemně zařezává do řídkého porostu hlavy. Po tom, co jsem začal klimatizaci opravovat mě Pilot varoval, abych pásku v žádném případě neodstraňoval, že na podobných tejpách často visí úspěch letu. Jelikož byl zpáteční let hodně větrný a Pilot je letecký mechanik, nechtěl jsem rozhodně nic pokoušet. Navíc se nade mnou smiloval Witt, který je o hlavu menší a po výměně místa o průvanu ze škvíry v klimatizaci vůbec nevěděl.

Let tak dopadl bezpečně a na letišti už na nás čekali naše žínky a děti, všichni přešťastní, že se otcové rodin ve zdraví vrátili domů. Byl to fajn týden a pokud si chcete svůj hledačský život osvěžit nějakým tím dobrodružstvím, určitě neváhejte.

Tak zase někdy příště v Bulharsku...... :)