V moři u norského pobřeží byla objevena sekera z doby bronzové

Na mořském dně u Arendalu na jihovýchodě Norska byla ve dvanáctimetrové hloubce objevena sekera z doby bronzové. Dle specifického dutého tvaru konkrétně ze střední doby bronzové, datovaná přibližně do roku 1100 př. n. l. Jedná se o první pravěký kovový artefakt objevený v norských vodách a možná první důkaz ztroskotání lodi z této doby.

Norská pobřežní správa potřebovala odstřelit podmořské útesy a proto musela být oblast nejprve archeologicky prozkoumána. Jedním z potápěčů byl také archeolog norského námořního muzea Jørgen Johannessen: „Plaval jsem podél okraje útesů při dně, kde se často hromadí věci. Tehdy jsem objevil zátěž sestávající z pazourku,“ vysvětloval.

„Bývalo to používáno ke stabilizaci lodi během plavby, zejména za drsných povětrnostních podmínek,“ řekl Johannessen s tím, že před vyplutím byly na palubu naloženy těžké materiály jako kámen a písek. „Pak to bylo často odhozeno přes palubu poblíž pobřeží. Byl to jednoduchý a praktický způsob, jak se zbavit zátěže před naložením nákladu, jako jsou např. prkna,“ vysvětloval s tím, že tato metoda se používala od 16. století do 50. let 19. století.

„Takže moje mysl byla naladěna na tu dobu,“ dále popisoval. Najednou uviděl předmět, který připomínal sekeru z doby bronzové. „Stěží jsem tomu mohl uvěřit,“ popsal Jørgen okamžik, kdy spatřil bronzovou sekeru ve vrstvě pazourkových hlíz. Místo označil a Sekeru samozřejmě vyzvedl: „Když jsem se vynořil a položil ji na palubu lodi, všichni úplně ztichli,“ řekl mořský archeolog. „Byl jsem tím objevem naprosto ohromen,“ dodal.

Dutá sekera váží 327 gramů, je dlouhá 11,8 cm, v nejširším místě zakřivené čepele má 4,7 cm, v nejužším 3,3 cm a sílu stěny má 5 mm. Byl to dominantní tvar sekery v severské době bronzové (1800 – 500 př. n. l.). Původně měla dřevěnou násadu ze zakřiveného dřeva, které se vložilo do otevřeného konce sekery a zafixovalo ouškem. Jednalo se o efektivní a šetrný design, který umožňoval maximální funkčnost při použití nejmenšího nutného množství tehdy drahého a těžko dostupného kovu.

Existují dvě hypotézy, jak mohla sekera skončit ve dvanáctimetrové hloubce mimo útesy a obě počítají s tím, že dorazila společně s plavidlem: hypotéza ztroskotání a hypotéza zátěže. Pokud by byla sekera pozůstatkem z vraku lodi před více než 3 000 lety, mohla by pocházet z lodi křižující z jižní Skandinávie nebo místního plavidla, plujícího podél pobřeží. Pokud je tato hypotéza správná, jednalo by se o první známé místo vraku z doby bronzové v Norsku.

Hypotéza zátěže předpokládá, že sekera byla společně s pazourkovými hlízami vyhozena při cestě do přístavu v Arendalu, kde měl být vyzvednut nový náklad. V takovém případě sekera skončila na mořském dně před maximálně několika sty lety. Tehdy by sekera byla volným nálezem bez jiného kontextu, než právě jako součást zátěže.

Proto se archeologové Norského námořního muzea tento týden na místo vrátí a důkladně ho prozkoumají. Doufají, že najdou důkazy, které jednu či druhou hypotézu potvrdí. Zejména vrak lodi z doby bronzové by znamenal bezprecedentní nález národního významu.

Roman Němec

Zdroje: marmuseum.no, thehistoryblog.com, sciencenorway.no

Jørgen Johannessen

rekonstrukce tohto typu sekery

mořští archeologové Frode Kvalø a Jørgen Johannessen