Úvozové cesty – stará nebo novější?

Posledně jsme započali téma starých cest, o jejich vlivu na krajinu a vůbec celkově pohled na historii a vnímání okolního prostředí nejen při toulkách s detektorem. Dnes budeme pokračovat tématicky snad i tentokráte zajímavým námětem – starými úvozovými cestami.

Hned zpočátku bych rád uvedl, že tématika starých cest je jaksi komplexní záležitostí, která spojuje jednotlivé aspekty bádání nebo snad lépe: Bažení po hledání historie. Není to jen o tom někam přijít, propípat místo, vykopat, odejít a zapomenout. Mnohem větší zisk, převedeme-li to do této roviny, je samotné hledání, pátrání, studium místa. Jsou to postupem času získávané znalosti terénu, map, okolního prostředí, kulturní historie a jejího vývoje v dané lokalitě. Znalosti teoretické spojené s praktickými zkušenostmi získané samotným průzkumem či prospekcí umožňují přesnější pohled a poskytují větší šanci lépe datovat cestu a poznat její historii.

Není úvoz jako úvoz

Cesty vznikaly přirozeně na místech nejmenšího odporu. Byl-li terén prudký, svažitý, cesta vedla klikatě vzhůru, jen velmi vzácně přímo nebo šikmo napříč svahem. Naopak v otevřené rovině mohly být staré cesty přímější, pokud jim nepřekážela nějaký přirozená překážka – voda, močály, skály apod. Pokud najdete takový úvoz v rovinatém otevřeném prostředí, bude pravděpodobně starý – úvozy na prudkých svazích se tvoří rychleji vlivem provozního zatížení, opotřebením a přirozeně erozivními procesy.

Je také třeba rozlišovat, jaké podloží se v místě a okolí úvozu vyskytuje – měkčí terén rychleji podléhá erozi a hluboký úvoz tak nemusí znamenat automaticky „velmi starý“. Úvozy rychle vznikaly v prudších úsecích, kde se kola vozů protáčela, koně a dobytek musely více zabírat a podloží se rychle opotřebovávalo. Mnohdy vedly v takových místech i dva úvozy vedle sebe. Jedna cesta sloužila pro cestu do kopce a druhá dolů, případně se využívala schůdnější cesta dle potřeby. Především po deštích byla sjízdnost s plně naloženým vozem nebezpečná, často se jelo smykem a na jedné cestě by se mohly vozy srazit, nekontrolovaně rozjet, atd.

Datování starých cest přímo v terénu

Cesty můžeme datovat alespoň přibližně přímo na místě. „Od oka“ nejčastěji dle tvaru. Má-li uvozená cesta tvar písmene V, bude pravděpodobně starší, nežli úvoz ve tvaru zakulaceného U. Kulatější tvar naznačuje ještě relativně nedávné používání cesty. Dosud přitom nedošlo k erozivním procesům v takové míře, aby se kraje cesty zanesly, jako je tomu u cest ve tvaru písmene V, kdy směrem ke středu erozivní procesy stěn úvozu bývalou cestu zužují a vyplňují nánosy prachu, bahna, kamení a vegetace.

Pokud chceme znát stáří, historii a vývoj cesty přesněji, potřebujeme znát co nejvíce důležitých údajů, především pak původní smysl a důvody použití cesty. Vedla cesta k důležitému místu? Spojovala jiné historické stezky a cesty? Vedla mezi obcemi, procházela mezi poli, na svahu či hřbetu kopce? Atd. Kupříkladu, cesty vedoucí k lomům mohou být zahloubeny do široce otevřených a hlubokých úvozů, neboť se jimi prodíraly plně naložené vozy či technika s kameny a vybavením nepřetržitě den co den po celou sezónu a opakovaně třeba i několik let. Takové úvozy mohly vzniknout velmi snadno přirozenou denudací při silném provozu a následnou erozí i po opuštění lomu během krátké doby.

Dále, podíváme-li se na okolní prostředí, lze také z něho vyčíst dosti informací. Např.: Je  okolí cesty nějaká zástavba? Orientují se domy podle cesty nebo její průběh ignorují? Vede v okolí železnice? Přerušuje cestu, respektuje ji nebo kopíruje její reliéf? Jaké je podloží úvozu, je kamenité a tvrdé nebo spíše bahnité, prašné, měkké? Jde o síť úvozových cest, svazky paralelně probíhající nebo se jedná o samostatnou cestu? Nachází se úvoz na svahu či v otevřené rovině? 

Pátrání nepřímé

Stáří cesty můžeme také zjišťovat nepřímo např. z domova s použitím starých map, kronik, historických údajů nebo výpovědí pamětníků, pověstí, příběhů... Také sakrální památky (pomníky, křížky, smírčí kříže atd) v blízkosti cest nám mohou pomoci dohledat bližší dataci a dopátrat se historie cesty a jejích příběhů.  Využijeme internetu, literatury, nebo televizních dokumentů, jakékoli informace, byť drobné, umocňují naše hledačské zážitky.

Pátrání je vždy dobrodružství. Dozvíte se zajímavé informace, získáte nový pohled. A pokud máte to štěstí a hledáte v místech, kde byla krajina a její paměť skoro zapomenuta, je to poznávání o mnoho intenzivnější, o co víc je onen kraj zapomenutý a o co víc jej pomáháte opět oživit. Třeba i tím, že vás budou zajímat cesty, jejich historie, příběhy lidí po nich kdysi kamsi jdoucích...

Fotografie:
Obr. 1 a 2 jsou dva metry hlubokým úvozem, pohled zdola nahoru a opačně. Před 60 lety se přestala užívat, v posledních letech prožívá částečné obrození. Eroze je ze stran zřetelně jasná, zbytková alej dubů, javorů a jasanů je dnes ve stěnách (současné stromy budou zřejmě potomky původně vysazených, dávno pokácených stromů, vyrostly na místě starých pařezů)

Obr. 3 a 4 v lese shora a zdola opět cca 2 metry úvoz, který byl původně velmi široký. Tento úvoz volně navazuje na první zmíněný v lukách, přičemž část cesty mezi oběma úvozy zmizela zcela a je jen stěží patrná. Mezi oběma částmi cesty je cca 1 km úsek. Tento úvoz není využíván a časem se „uzavře“.

Obr. 5 – vlevo hluboký úvoz, v pravé části mírně zahloubená cesta souběžná s úvozem, již málo patrná.

Obr. 6 – Křížek
Mnohdy se u starých cest nacházejí sakrální stavby. Tato na vrcholu kopce, přes jehož hřeben kdysi vedla frekventovaná cesta. Dnes jen zkratka pro občasné chalupáře.

Figurantem na obrázcích pro porovnání výšky můj synek Artík (cca 1m)

Zdraví GM4PRO - Roman