Údolí králů

Když jsem přemýšlela nad tématem dalšího článku, napadlo mě zavítat mimo Evropu a navštívit také jednou Afriku. Existuje jedno místo, na kterém se podepsalo stovky stavitelů a umělců. Je tomu už dávno, kdy v tomto údolí byly hrobky králů a královen plné bohatství. Lidé toto místo chránili a uctívali. Tento čas je však nenávratně pryč…

Hrobky jsou zevnitř vyzdobeny malbami, které znázorňují rituální obřady, významné dny, ale také všední život. Nápisy na stěnách vybízejí návštěvníka, aby celý život až do chvíle, kdy přejde na onen druhý břeh, naslouchal „hlasu svého srdce".

Thébská hrobka má obvykle na nádvoří, kde byly vysázeny stromy, vchod sestélami, které jsou umístěny na obou stranách. Za vchodem najdemobdélníkovou obřadní síň, může být i sloupová, a svatyně zakončená výklenkemse sochou zemřelého a jeho manželky.

Údolí králů zvané také Brány králů (Biban El-Muluk), ležící na západním břehu Nilu, nedaleko starobylého města Théby, sloužilo k pohřbívání 18. dynastie a později i 20. dynastie faraonů.

Dominantou tohoto místa je Velká pyramidová hora- El-Kurna.

El-Kurna stráží toto údolí a Arabové jí říkají- „ta, která miluje ticho“. Je rozdělena do tří částí: malý okrsek, velký okrsek a vesnice. V malém okrsku je umístěna hrobka Nachta, Amonova písaře a astronoma. Neproslula svou velikostí, ale zachovalými freskami se zářivými barvami, které znázorňují Nachta, jak dohlíží na průběh polních prací, jak loví ryby nebo jak hoduje se svými blízkými.

Velký okrsek skrývá dvě hrobky, jež jsou používány za „archeologický zázrak“. Navždy tu odpočívá Menna, polní písař, který ověřoval parcelaci pozemků a kontroloval jejich hranice, které byly často posunuty v důsledku záplav. Podvodníci, kteří byli odhaleni, byli zbiti holí.

Vedle Menny je pochována důležitá osobnost za vlády Amenhotepa III., místodržitel Horního Egypta a thébský vojenský velitel Rechmire („Ten, který všude pronikne jako paprsek světla"). O jeho důležitosti také vypovídají malby, jež kromě rybolovu a polních prací, které byly obvyklé, znázorňují i audience, kterou jako místodržitel udílí svým podřízeným. Nápisy na stěnách hrobky připomínají Rechmireovy vysoké funkce - především úřad kněze bohyně Maat, zodpovědného za dodržování pořádku a zákonů.

V roce 1922 H. Carter našel Tutanchamonovu hrobku, která je nazývána „objevem století“. Původ tohoto faraona je zahalen tajemství, na trůn nastoupil po desátém roku života. Pobýval v Achetatonu a později se přestěhoval zpět do Théb, zemřel, když mu bylo asi dvacet let. Dodnes se však spekuluje jakým způsobem, pravděpodobně šlo o pád z koně. Je však jisté, že nezemřel přirozenou smrtí, byl pohřben do menší hrobky v údolí králů, která však nebyla určena pro něj, ale pro vezíra Aje, který byl vrchním velitelem ozbrojených sil. Tutanchamon je označován jako bezvýznamný král, za jehož vlády se nic významného nestalo. Jeho hrobka je nejhůře vyzdobená. Ale i díky tomu byla tak trochu pozapomněna a tudíž nebyla vykradena,

jako jedna z mála. Přispěla k tomu i její mistrně vybraná poloha (vykradena minimálně jednou byla, avšak se asi zloději našli a předměty byly vráceny zpět na své místo).

Hrobka se skládá ze čtyř sektorů.

Předsíně, která obsahovala čtyři rozmontované vozy, tři pohřební lehátka, pod jedním z nich stál slavný Tutanchamonův trůn, nádoby s jídlem pro krále a především dvě dřevěné, pozlacené sochy faraónova Ka, které strážily vchod do pohřební komory. Skladu, kde se nalézaly spousty lehátek a židlí, Pohřební komory s vlastním Tutanchamonem ležícím v několika pozlacených rakvích a mající na hlavě asi nejkrásnější exponát všech světových egyptologických sbírek - Tutanchamonovu posmrtnou masku. Pohřební komora je jedinou místností, která je v Tutanchamonově hrobce zdobena, a to pouze zevrubně několika výjevy z obřadu Otevírání úst, převozu na onen svět a vyobrazení několika božstev. Na kresbách je vidět, že jsou dělány v rychlosti a shonu a nejsou nijak výrazné oproti ostatním královským hrobkám. Tutanchamon ležel ve třech antropoidních rakvích, z nichž jedna, vážící více než 110 kg, je z ryzího zlata a dvě ze dřeva, potažené zlatou fólií. Samotná mumie byla zdobena mimo posmrtné masky dalšími asi sto padesáti zlatými amulety a šperky. Poslední místností je Pokladnice, která samozřejmě obsahovala nejkrásnější výbavu v celé hrobce - nádhernou skříň s kanopami s faraónovými vnitřnostmi, přes třicet modelů lodí určených k přepravě na onen svět, několik desítek dřevěných skříněk s výbavou pro běžný život na onom světě, překrásná socha Anupa, boha Šakala-balzamovače na nosítkách, která je ukázkou naprostého mistrovství umělců té doby a stovky a tisíce dalších předmětů.

ÚDOLÍ KRÁLOVEN

Najdeme ho v nejjižnější části západních Théb. Je pohřebištěm slavných královen a princezen, princů, ale také významných hodnostářů Egypta 18. a 20. dynastie. Staří Egypťané toto místo nazývali Ta Set Neferu - "Místo králových dětí". Stavitelé polohu vybrali záměrně, leží z druhé strany Pyramidové hory, velké strážkyně mrtvých. V údolí se nachází asi 100 hrobek, v nejkrásnější je pohřbena manželka Ramesse II. – Nefertari.

Dále zde nalezneme hrobky Amonchepschefa - syna Ramesse III., Meritamon - dcery kacířského Achnatona, královny Tuji, matky Ramesse II. a Velké manželky Sethi I. a spousty dalších, významných žen té doby.

I když je jich nespočet, žádná z nich se nevyrovná kráse hrobky:

Nefertari

Nejkrásnější žena musí mít nejkrásnější hrobku ze všech.

Byla hlavní manželkou Ramesse II., všechno nasvědčuje tomu, že ji velmi miloval. Chrám v Abú Simbelu je zasvěcen Nefertari a Hathor, kterou ztělesňovaly malby ve stejné velikosti jako faraon, to také potrhuje vztah, který měl Ramesse II. ke své ženě. Samotná hrobka byla objevena v roce 1904 italskou výpravou vedenou E. Schiaparellim. Již v té době byla ve špatném stavu. V padesátých letech byla kvůli restaurátorským pracím uzavřena Egyptologickým ústavem. Začalo se však až v roce 1985 a trvaly do roku 1992. Egyptské úřady se však rozhodly hrobku uzavřít pro veřejnost navždy.

Schiaparelli byl v době objevu již zkušeným egyptologem, a tak ho nedokázalo jen tak něco vyvést z míry. Avšak když vstoupil do této hrobky, oněměl, byl učarován její krásou. Celá hrobka je vlastně od vstupu cestou smrti do věčného Usirova království, kdy pohřební komora, kde ležela Nefertariina mumie, je konečnou stanicí na věčnosti.