Jako krajan jsem o tomhle neměl ani ponětí, díky za skvělý článek, máš u mě 1*
Jipin
Trutnovská ponorka U 333
Kategorie: Války , Válka na moři
Pokračování v pátraní po historických událostech a faktech v mém rodišti. Pozornost jsem tentokrát shodou okolností věnoval ponorce U 333 Trautenau, nad kterou mělo od roku 1941 patronát město Trutnov. Ponorka mj. nesla na svojí věži trutnovský městský znak. Tato trutnovská" ponorka potopila několik lodí, avšak nakonec byla sama potopena v severním Atlantiku 31. července 1944 a všech 45 členů posádky zahynulo. Kapitán ponorky Cremer zvaný "Ali", jenž napsal o svém působení na U?333 knihu (týden před osudnou plavbou byl převelen na jinou ponorku, válku přežil a zemřel v Německu teprve roku 1992). Zdraví schatzlar.
V době druhé světové války bylo věcí prestiže, když některá říšská města převzala patronát nad jednotlivými německými ponorkami. Po záboru československého pohraničí se k těmto německým městům připojila i některá města ze Sudet. V sobotu 26. července 1941 přijeli do Trutnova důstojníci 3. Baulehr-kompanie z Emdenu. Jejich úkolem bylo získat patrona pro právě dokončovanou ponorku typu VIIC ( Loděnice: Nordseewerke GmbH Emden; číslo trupu: 205; příkaz ke stavbě lodi: 23. září 1939; kýl založen (zahájení stavby lodi): 11. března 1940; spuštěna na vodu: 14. června 1941; předána: 25. srpna 1941).
O významu a účelu patronátu říšských měst nad německými ponorkami informoval trutnovského starostu Streitenbergera námořní poručík Klemens Schamong a podařilo se mu vedení města přesvědčit, aby i Trutnov převzal takový patronát. Dopisem z 30. 7.1941 pak požádal starosta města kapitán poručíka Cremera ( Korvetní kapitán Peter-Erich Cremer: nar. 25. Března 1911 v Metách (Metz) v Lotrinsku, zemř. 5. července 1992 v Hamburgu; po 6 semestrech studia práv nastoupil k vojenskému námořnictvu. Během druhé světové války velel ponorkám: U-152 (29. 1. 1941-21. 7. 1941); U-333 (25. 8. 1941-6. 10. 1942), (18. 5. 1943-19. 7. 1944); U-2519 (15. 11. 1944-únor 1945). Válečná vyznamenání: 11. 2. 1940 Železný kříž 1. třídy; 25. 6. 1942 Rytířský kříž; 27. 9. 1944 Bronzová válečná spona pro posádky ponorek), aby dal městu Trutnov možnost připojit se k ostatním městům Velkoněmecké říše, které právě převzala patronát nad některými ponorkami.
Vzniklou situaci konzultoval starosta Streitenberger s trutnovským lanndratem Solterem a okresním vedoucím NSDAP Hofhanselem. Zavázali se, že udělají vše, aby přání námořníků z Emdenu v rámci zákona a podle finančních možností města splnili. Za necelý měsíc byla ke slavnostnímu předání ponorky a jejímu křtu z Trutnova vypravena delegace. Město při tomto slavnostním aktu reprezentovali: starosta Josef Streitenberger, přidělenci Dr. Josef Kellner, SA-Oberstbf. Karl J. Geisler a radní Josef Schreiber. Jako zástupci občanů města byli také přizváni: stavitel Hackel z Trutnova, Emil Gernt, MUDr. Basko, zámečnický mistr Hawlitschek za Marine-Bund a poštovní inspektor Finger. Z Trutnova se odjíždělo 23. 8. 1941 vlakem v 5:36 hodin. Trasa směřovala přes Liebau (Lubawka), Hirschberg (Jelenia Góra), Görlitz (Zhořelec), Berlín a Stendal do Hannoveru. Tam delegace přenocovala v hotelu „Ernst August" a následujícího dne konečně dorazila do Emdenu.
Na nádraží již čekala vozidla z námořní základny a od té chvíle se všichni stali hosty posádky ponorky. Ubytováni byli v hotelu „Zentral". Oficiální zástupci města byli krátce po příjezdu pozváni na přátelské posezení v důstojnickém kasinu a byli tam i uvedeni. Zde měli příležitost poznat ostatní důstojníky, a sice velitele kapitán poručíka Cremera, hlavního inženýra nadporučíka Hoffmanna, stejně jako poddůstojníky z lodi. Pondělí 25. 8. 1941 bylo vyhrazeno slavnostnímu předání lodi. Začátek oslav byl stanoven na 10 hodin. Loď s číslem 333 a o výtlaku 761 BRT dostala jméno Trautenau (Trutnov).
Ponorka typu VIIC byla dlouhá 67,1 m, její šířka byla 6,18 m. Posádku tvořilo obvykle 44 mužů (na U-333 bylo 45 mužů), poháněna byla dvěma 6válcovými dieselovými motory MAN, každý o výkonu 1 400 hp. Pod hladinou loď poháněly dva elektromotory AEG, každý s výkonem 375 hp. Maximální hloubka ponoření (konstrukční) byla 100 m,tyto typy však dosahovaly i hloubek kolem 200 m. Akční rádius ponorky byl 6 500 námořních mil na hladině a 80 námořních mil pod hladinou. Výzbroj tvořilo 5 torpédometů, jedno dělo ráže 88 mm a protiletadlové dělo ráže 20 mm. Po příchodu velitele jednotky, korvetního kapitána Curta Schultz Reuttera, byla trutnovská delegace uvedena jako první k lodi v přístavu. Mužstvo stálo nastoupeno na palubě. Po hlášení, které podal námořní poručík Schamong, první důstojník lodi, veliteli jednotky a novému veliteli lodi kapitán poručíku Cremerovi, vystoupil kapitán lodi na velitelský můstek a pronesl slavnostní řeč. Na slavnost navázala prohlídka lodi včetně podpalubí. Trutnovští hosté se zdrželi v lodi dlouhou dobu. Důstojníci i poddůstojníci jim tam dopodrobna vysvětlovali činnost většiny zařízení. Pozdě odpoledne se konala projížďka přístavem na rychlých člunech. Na 18. hodinu byli všichni hosté i námořníci pozváni na večeři a na přátelský večer. Jejich hostitelem byl velitel ponorky. Když velitel kapitán poručík Cremer uvítal všechny hosty, promluvil starosta města Trutnova - patrona ponorky - a zdůraznil radost, že město mohlo tento patronát převzít. Přislíbil udržovat vztahy s posádkou lodi, aby se svazky, které dnes vznikly, mohly stále více prohlubovat, a předal pozdravy obyvatel Trutnova, kteří se již dnes srdečně těší na den, kdy členové posádky po návratu z hlídkové plavby přijedou jako hosté města Trutnova do Krkonoš.
Pak následovalo předávání darů velitelům a posádce od města Emden, loděnice a patronátního města Trutnova. Mezi dary města Trutnova byl i emblém s městským znakem, který zhotovil trutnovský pasíř Karl Růcker (nar. 21. 7.1898 ve Studenci, po válce zařazen téměř na rok do pracovního tábora v Úpici, od roku 1946 opět bydlí v Trutnově, čs. občanství mu bylo vráceno 23. 4. 1949, zemřel 6. 12. 1975 v Pardubicích). Znak byl později připevněn na věž ponorky (uznávaným oficiálním znakem ale byli tři ryby pod sebou). Viditelně dojatý velitel všem poděkoval a vyjádřil svou radost slovy: „Teď se nám nemůže nic špatného stát, když nám na naši cestu bylo popřáno tolik štěstí." Oficiální část přátelského večera byla uzavřena písněmi oslavujícími národ a pak se umělci z řad námořníků sami postarali o kvalitní program. Program skončil pozdě v noci. Následující den byli hosté z Trutnova pozváni k primátorovi Emdenu. Ten je informoval především o anglických náletech na Emden a o způsobných škodách. V poledne se pak delegace vypravila na zpáteční cestu do Trutnova, kam většina členů dorazila 30. 8. 1941. Ke konci roku 1941 zorganizoval starosta Streitenberger sbírku mezi trutnovskými podnikateli, která vynesla 1160 RM (říšských marek). Peníze byly odeslány na adresu posádky ponorky U-333.
Další částky byly starostou odeslány 16. 12. 1942 (1 500 RM), 2. 3. 1943 (1 500 RM), 27. 5. 1943 (1 500 RM), 10. 8. 1943 (2 311,22 RM), 16.12.1943 (1 000 RM) a 7.12.1944 (1 000 RM). Až do konce sedmé hlídkové plavby (srpen 1943) posílali velitelé ponorky starostovi města pravidelně zprávy o svých úspěších a o událostech na výpravě. Snažili se popsat běžný život posádky, některé útoky proti lodím i útoky na ponorku. V dopisech bylo zdůrazněno, že se jedná o důvěrné informace. Starosta dával texty těchto dopisů rozepisovat, aby se dostaly ke všem zainteresovaným osobám. Kapitán poručíkovi Cremerovi byl 25. června 1942 udělen Rytířský kříž. Na tuto událost reagoval trutnovský starosta tím, že uspořádal 13. července 1942 v Trutnově Na Nivách slavnost s hudebním vystoupením. Peter-Erich Cremer přijal pozvání k oslavě udělení Rytířského kříže a osobně se účastnil. Den po slavnosti si kapitán Cremer s odborným výkladem prohlédl kopce v okolí Trutnova, na kterých probíhaly boje v roce 1866.
Poté se uskutečnila návštěva textilního podniku Johanna Etricha v Mladých Bukách. Zde kapitán Cremer hovořil o spolupráci týlu s frontou. Dalším bodem programu byl výlet do Krkonoš na Scharfovu boudu (Scharfbaude — Scharfova bouda, po roce 1945 Stalingradská bouda, nyní bouda Svornost; Pec pod Sněžkou čp. 35; do konce války byl majitelem Wenzel Scharf) za účasti starosty a několika radních. Z této boudy je nejkrásnější výhled do Obřího dolu a na Sněžku. K večeru pak kapitán poručík Cremer odjel do Špindlerova Mlýna. Posádka U-333 „Trautenau" vykonala se svojí ponorkou celkem 12 bojových hlídkových plaveb. Od srpna do prosince 1941 se plavila jako výcviková loď a od konce prosince 1941 do 31. 7. 1944 jako bojové plavidlo. První hlídková plavba U-333 opustila Kiel pod velením Petera-Ericha Cremera 27. prosince 1941 a vrátila se 9. února 1942, po více než 6 týdnech, do La Pallice. Po sobě dorazilo dvanáct ponorek typu VIIC, včetně U-333, (skupina »Ziethen«) do oblasti novofoundlandské lavice v západním Atlantiku. Odtud operovaly až k oblasti jižně od Nového Skotska.
Podařilo se potopit řadu lodí. Cremer zasáhl na této hlídce tři lodě, dvě z nich byly součástí konvojů. Při napadení konvoje ON-53 dne 22. 1. 1942 v severním Atlantiku potopila U-333 řeckou loď Vassilios A. Polemis (3 429 BRT) z konvoje ON-53 a při napadení konvoje ON-55 potopila 24. 1. 1942 norskou loď Ringstad (4 765 BRT). Severovýchodně od Azor pak ještě 31. 1. 1942, ale tentokrát omylem, potopila německou nákladní loď Spreewald, které se podařilo prorazit blokádu. Loď se však v této době nacházela na neohlášené pozici a byla maskována jako norská nákladní loď Elg. Vracela se z Dálného východu s 3 365 t gumy, 230 t cínu, wolframu a rtuti.
Druhá hlídková plavba Z La Pallice vyplula U-333 pod velením Petera-Ericha Cremera 30. března 1942 a vrátila se 26. května 1942, po více než 9 týdnech na hlídce, do La Pallice. V květnu 1942 dorazila ponorka U-333 k východnímu pobřeží Spojených států a do kanadských pobřežních vod. Zúčastnila se zde zvláštní operace skupiny ponorek proti rozsáhlé a nezajištěné pobřežní námořní dopravě. Sama zaútočila na 4 lodi. Brzy ráno 6. května kapitán Cremer torpedoval americký tanker Jawa Arrow (8 327 BRT), ale pouze ho poškodil. Loď vezla ropu a tetraetyl. Dopoledne 6. května zaútočil Cremer na holandskou nákladní loď Amazone (1 294 BRT), která plula bez doprovodu. Torpedovaná loď s nákladem kávy a oleje se potopila. Ještě před polednem 6. května torpédoval kapitán Cremer americký tanker Halsey (7 088 BRT). Loď vezoucí 40 000 barelů nafty a 40 000 barelů topného oleje se potopila. Britskou nákladní loď Clan Skene (5 214 BRT) torpedoval Cremer dne 10. května. Loď s nákladem 2 006 tun chromové rudy byla zasažena dvěma torpédy a potopila se.
Na základě rozhlasové zprávy o těchto operacích zaslal starosta Streitenberger posádce ponorky 12. května 1942 blahopřejný dopis. V něm mimo jiné odkazuje na městský znak: „... Drak na Vaší věži, sloužil jako symbol obrany, možná i vyvolával hrůzu mezi nepřáteli, kteří se sápou na naši vlast... " Třetí hlídková plavba Pod velením Petera-Ericha Cremera vyplula U-333 z La Pallice 11. srpna 1942 a vrátila se 24. srpna 1942, po téměř dvou týdnech hlídky, zpět do La Pallice. Ve středním Atlantiku, v okolí Freetownu, operovala U-333 společně s ponorkami U-87, U-107, U-125 a U-590. Skupina ponorek »Blücher« se soustřeďovala k postupu na Freetown. Cestou však ponorka U 653 narazila na konvoj SL-118 (33 lodí zajišťovaných pomocným křižníkem Cheshire, šalupami Folkestone, Gorleston a Zetland a korvetami Pentstemon a Wellington). Proti konvoji zaútočilo 6 ponorek včetně U-333. Folkestone a Pentstemon podnikly 17. srpna čtyři útoky hlubinnými bombami proti U-333. Poté se doprovodná plavidla vrátila ke konvoji.
U-333 se s poškozeným lodím šroubem vypravila na zpáteční cestu. Během ní byla 18. 8. napadena neidentifikovanými letadly typu Liberator a Catalina z 202. perutě RAF. Čtvrtá hlídková plavba U-333 opustila La Palli pod velením Petera-Ericha Cremera 1. září 1942 a vrátila se o sedm a půl týdne později, 23. října 1942, do La Pallice. Britská korveta Crocus zachytila nedaleko Freetownu svým radarem dne 6. 10. 1942 ponorku U-333. Vyrazila za ní plnou parou, dvakrát na ni najela a zasáhla ji mnohokrát svou soustředěnou palbou na krátkou vzdálenost. Ponorka byla těžce poškozena, ponořila se do hloubky a Crocus svrhnul hlubinné bomby. Teprve později, za tmy, se mohla poškozená ponorka vynořit. Zahynuli tři členové posádky včetně prvního důstojníka (námořní nadporučík Hermann-Karl Bernhard, poddůstojník Heinz Kurtze, desátník Erwin Levermann), kapitán Cremer a tři muži byli těžce raněni. Cremerovo zranění bylo tak těžké a zkušenosti druhého důstojníka nadporučíka Helmuta Kandizora (velel ponorce U-333 necelé tři dny od 6. 10. do 9. 10. 1942) , který ho zastupoval, tak nedostatečné, že z ponorky U-107 byl na U-333 převelen kapitán poručík Lorenz Kasch (velel ponorce U-333 od 9.10. do 22. 11. 1942). Kapitán Cremer zůstal s Kaschem na velitelském můstku své lodi, dokud nebyla v bezpečí přístavu.
Při zpáteční cestě přes Biskajský záliv byla U-333 ještě napadena britským torpédoborcem, který proti ní vypustil čtyři torpéda, ale všechna ji minula. Protože Cremer připlul na vraku své lodi, dostal přezdívku „Ali Wrack". Jeho posádka pak pyšně říkala: „Ali na palubě je nejlepší životní pojistkou." V nemocnici zůstal celé 3 měsíce. Pátá hlídková plavba Pod velením nového kapitána Wernera Schwaffa (nar. 3.března 1915 v Pekingu ,1.důstojník na U-654 (červenec 1941-březen 1942); velitel U-2 (květen 1942-listopad 1942); velitel U-333 (listopad 1942-květen 1943); velitel U-440 (květen 1943, potopena SZ od Cape Ortegal 31. 5. 1943).Vyplula opravená U-333 z La Pallice 20. prosince 1942. Zpět do La Pallice se vrátila 5. února 1943, po více než šesti týdnech. Počátkem ledna 1943 operovala U-333 v rámci skupiny »Falke« v severním Atlantiku. Ze skupiny »Falke« se ve druhé polovině ledna 1943 vytvořila skupina »Landsknecht«, která operovala bez úspěchu západně od Irska. U-333 byla její součástí. Šestá hlídková plavba Z La Pallice vyplula U-333 pod velením Wernera Schwaffa 2. března 1943 a vrátila se po šesti týdnech na hlídce, 13. dubna 1943, do La Pallice. Od 4. února 1943 probíhala v Biskajském zálivu první britská letecká ofenzíva proti německým ponorkám. Ponorka U-333 sestřelila 4. 3. 1943 Wellington z letky „M" 172. perutě RAF. V první polovině března 1943 byl u Nové Země napaden konvoj HX-228 skupinou ponorek »Neuland«. Kromě skupiny »Neuland« bylo dodatečně nasazeno pět ponorek včetně U-333. Ponorka U-666 zaútočila 19. března proti řecké nákladní lodi Carras (5 234 BRT), která se plavila s konvojem SC-122, a poškodila ji. Torpédovanou loď potopila konečným zásahem Schwaffova U-333. V rámci skupiny »Se-ewolf« se U-333 dne 25. března účastnila napadení konvoje SC-123 v severním Atlantiku.
Sedmá hlídková plavba Opět pod velením Petera-Ericha Cremera vyplula U-333 z La Pallice 2. června 1943 a vrátila se zpět do La Pallice 31. srpna 1943 po dlouhých třinácti týdnech na hlídce. Osmá hlídková plavba Ponorka U-333 opustila La Pallice 21. října 1943 pod velením Petera-Ericha Cremera a vrátila se téměř za šest týdnů zpět do La Pallice 1. prosince 1943. Na počátku listopadu narazila v severním Atlantiku U-333 na dopravní konvoj a při torpédování minula zajišťovací torpédoborec. Mezitím německý letecký průzkum identifikoval jiný konvoj - MKS-29A, který se dlouho nedařilo lokalizovat, a později na něj ještě dvakrát upozornil. Německé ponorky, včetně U-333, se však k němu ani nepřiblížily. Ve druhé polovině listopadu 1943 byla U-333 nasazena spolu s formací »Schill 1« v severním Atlantiku proti spojeným konvojům MKS-30 a SL-139. Odpoledne 18. listopadu 1943 bylo na U-333 z paluby britské fregaty Exe svrženo mnoho hlubinných bomb, ponorka byla poškozena, ale podařilo se jí uniknout. Ponorka U-333 se v severním Atlantiku zúčastnila pokusu o krátkou noční operaci s leteckým průzkumem jako součást skupiny »Schill«. Ráno 31. října narazil konvoj na připravené ponorky. U-333 minula při útoku svým torpédem doprovodné plavidlo. Kvůli zvýšené letecké ochraně konvoje byla akce zrušená.
Devátá hlídková plavba Cremerova U-333 vyplula z La Pallice 10. února a vrátila se zpět do La Pallice o dva dny později, 12. února 1944.
Desátá hlídková plavba U-333 vyplula z La Pallice pod velením Petera-Ericha Cremera 14. února 1944 a vrátila se zpět do La Pallice 20. dubna 1944, po devíti a půl týdnech na hlídce. U-333 a U-621 byly nasazeny jižně od Irska, v Severním kanálu (Nord-kanal) a v North Minch. U-333 se do přístavu vrátila těžce poškozena hlubinnými bombami.
Jedenáctá hlídková plavba Pod velením Petera-Ericha Cremera vyplula U-333 z La Pallice 6. června 1944 a přistála v Lorientu 13. června 1944 po jednom týdnu. Ponorka U-333 byla nasazena v Biskajském zálivu. Australský letoun typu Sunderland z letky „Y" 10. perutě ji zde napadl a poškodil 11. června. Příští den ji opět napadlo a poškodilo britské letadlo typu Sunderland z letky „U" 228. perutě RAF. Loď se musela vrátit na základnu.
Dvanáctá hlídková plavba S novým velitelem Hansem Fiedlerem (nar. 14. 10. 1914 ve Wolmirslebenu v Sasku-Anhaltsku, velel: U-120 (únor 1942-září 1942); U-564 (říjen 1942-červen 1943); U-998 (říjen 1943-červen 1944); U-333 (červenec 1944, potopena 31. července 1944)). vyplula U-333 z Lorientu dne 23. července 1944. Loď byla potopena 31. července 1944 cca po 17.hod Potopila se 31. 7.1944 v severním Atlantiku Zap od ostrovů Scilly a ZJZ od Bishop Rock, na souřadnicích 49 stup. 39 min. severní šířky a 7 stup. 28 min. západní délky, když na ní britské lodi, fregata Loch Killin a šalupa Starling, svrhly hlubinné bomby . Všech 45 mužů posádky zahynulo.
Posadka ponorky U-333 dne 31. 7. 1944: 1) Alfons Appelmann, BtsMt, * 4. 11. 1922; 2) Hermann Bartelheimer, MtrOGfr, * 18. 3. 1922; 3) Egon Bätz, FkMt, * 29. 5. 1922; I) Wilhelm Bigge, MechMt, * 6. 12. 1919; 5) Erwin Cohrs, MaschOGfr, * 15. 2. 1924; 6) Otto Ebenhoch, MechGfr, * 26.1.1923; 7) Hans Fiedler, KpLt, * 14.10.1914; 8) Alfred Gilbert, OStrm, * 10. 8. 1918; 9) Eduard Hägen, MaschMt, * 10. 6. 1919; 10) Kurt Häger, MechGfr(T), * 12. 5. 1925; 11) Günter Jochem, MtrGfr, * 15. 10. 1925; 12) Jürgen Jür-gensen, Lt.ing, * 13. 2. 1922; 13) Herbert Kaiserseder, * 23. 5. 1925; 14) Otto Kirschke, BtsMt, * 27. 4. 1919; 15) Horst-Gustav Klenke, MaschOGfr, * 19. 7. 1924; 16) Wilhelm Krämer, MaschOGfr, * 5. 4. 1922; 17) Hubert Kröger, MaschGfr, * 7. 6. 1925; 18) Hilmar Küpper, MtrOGfr, * 23. 7. 1924; 19) Heinz Lorenz, MtrOGfr, * 6. 6. 1924; 20) Heinrich Lötz, MaschOGfr, * 15. 10. 1924; 21) Helmut Mankel, OMasch, * 25. 12. 1915; 22) Erich Meier, FkMt, * 6. 12. 1922; 23) Erich Menges, MtrOGfr, * 6. 4. 1925; 24) Willi Mert-ler, MaschMt, * 25. 1. 1921; 25) Emil Mertz, FkOGfr, * 22. 8. 1924; 26) Hans-Adolf Meyer, Lt.z.S, * 17. 6. 1924; 27) Werner Pagel, MtrOGfr, * 6. 12. 1923; 28) Hans Reich, MaschMt, * 30. 3. 1923; 29) Heinz Rößler, MaschOGfr, * 4. 1. 1921; 30) Rudolf-Heinz Sauer, MtrOGfr, * 20. 11. 1923; 31) Albert Schieber, MaschOGfr, * 16. 9. 1923; 32) Roland Schiedhelm, BtsMt, * 8. 1. 1922; 33) Kurt Schleppte, MaschOGfr, * 5. 8. 1923; 34) Karl-Inrich Schlüter, Lt.z.S, * 23. 2. 1924; 35) Helmut Schmeisser, MaschOGfr, * 14. 5. 1921; 36) Heinrich Schmitz, OSanMt, * 10. 3. 1916; 37) Wilhelm Schreiter, OMaschMt, * 20. 4. 1920; 38) Herbert Soltek, FkGfr, * 27. 9. 1925; 39) Hubertus Speck, MaschMt, * 26. 9. 1919; 40) Vinzenz Trümper, FkOGfr, * 8. 11. 1924; 41) Rupert Vogl, MtrOGfr, * 9. 1. 1924; 42) Paul Wachowiak, MtrHGfr, * 16. 6. 1920; 43) Karl-Heinz Weiers, MaschOGfr, * 10. 5. 1924; 44) Heinrich Wenzel, OMasch, * 18.11.1917; 45) Willy Westphal, MaschOGfr, * 25. 1. 1923.
Po potopení trutnovské patronátní ponorky se o její osud začal zajímat Alfred Hawlitschek, člen původní delegace do Emdenu a také člen Marine-Bundu. Pravděpodobně se o této tragické události nějak dověděl a chtěl zjistit podrobnosti. Zaslal tedy 4. 10. 1944 dotaz na štáb Marine-Bundu (organizace založená v červnu 1891, která zastřešovala jednotlivé námořní spolky a kluby), odkud mu odpověděli, že neoficiální cestou nemohou nic zjistit. Doporučili, aby se město Trutnov obrátilo s úředním dotazem na vrchní velení Kriegsmarine. Uspokojivou odpověď však město asi nedostalo, protože 7. 12. 1944 posílá starosta opět 1 000 RM na adresu posádky U-333. Kapitán Cremer po svém vážném zranění na čtvrté hlídkové plavbě pracoval od února do května 1943 přímo ve štábu admirála Dönitze. Pak opět nastoupil na svou loď a vykonal další čtyři hlídkové plavby. Když se z jedenácté, pro něj na U-333 poslední, hlídkové plavby vrátil opět s poškozenou lodí, byl povýšen na korvetního kapitána a opustil její velitelský můstek.
Od prosince 1944 pak velel ponorce U-2519. Z ní odešel v únoru 1945 a stal se velitelem námořního protitankového praporu. V dubnu zničili jím vedení dobrovolníci z ponorkové základny v několika dnech 24 spojeneckých tanků. V posledních dnech války se stal velitelem Dönitzovy osobní gardy. Pro malé krkonošské město byl patronát nad ponorkou křižující oceány téměř exotickou záležitostí. Město Trutnov a jeho političtí představitelé považovali splnění podmínek dohodnutých s námořníky v Emdenu za zásadní otázku prestiže, i když jim někdy působilo obtíže sehnal, sjednanou částku. Nakonec se to však vždy podařilo. Po rozhodujících událostech ke konci války a po ní (potopení ponorky, květen 1945, odsun německého obyvatelstva) se vzpomínky na patronát postupně začaly ztrácet z povědomí lidí, až se na něj zapomnělo úplně.
Nyní, po více než šedesáti letech, se nám však podařilo odhalit alespoň malý kousek neznámých dějin města Trutnova.
Zdroj: SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ k 85.narozeninám Antonína Justa,Luděk Jirásek, Mgr. Petr Fuxa ,Muzeum Podkrkonoší v Trutnově, Státní okresní archiv Trutnov, Archiv města Trutnov II, neuspořádaná část, kart. 102, U-Boot Patenschaft, sig. 350/1/a, Reisebericht der U-Boottaufe in Emden. CREMER, Peter: U-333. Story of a U-Boat Ace. The Bodley Head Ltd 1984, CREMER, Peter - BRUSTAT-NAVAL, Fritz: U-Boat Commander. A Periscope View of the Battle of the Atlantic. Naval Institute Press 1984, 244 s., Internet atd.
Zdraví schatzlar.
Článek je zařazen v kategoriích:
Komentáře
Super článek ..... díky za rozšíření obzorů, zase jsem o něco chytřejší ...... 
Skvělá práce,jako vždy... 
Paráda , ponorky můžu a film ponorka mám mezi svejma nej deseti
Parádní článek. Díky
Mike:článek v poslední Militari NEE.
Tento článek vznikl především prací kolektivu autorů(badatelů).
Hlavním autoři zde tohoto článku a řekl bych i v Militari jsou: Luděk Jirásek a Mgr. Petr Fuxa ,Muzeum Podkrkonoší v Trutnově, Státní okresní archiv Trutnov (většina je uvedena zde pod článkem).Veškeré tehdy dostupné dokumenty, archiválie,vydané knihy,svědectví k U -333 se podařilo dát do hromady cca v roce 2005-6 (i tak se občas objeví ještě v dnešní době nová indicie) .
Státní okresní archiv Trutnov, Archiv města Trutnov má ve svém depozitu v celku dost dokumentů k U-333 a dalším jiným událostem do kterých je možno v badatel ně bez problému nahlédnouti(možno ofotit či oskenovat).
Co se týče mé osoby k tomuto článku, tak jsem pouze pár věcí doplnil(upřesnil) a přidal foto .V žádném případě nejsem hlavním autorem zde prezentovaného článku.
Muzeum Podkrkonoší uspořádalo ve čtvrtek 28. února 2013 od 17.00 hodin přednášku Mgr. Petra Fuxy z Klubu vojenské historie Trutnov věnovanou atlantickým konvojům a bojům s německými ponorkami během druhé světové války. Pozornost byla věnována rovněž ponorce U–333, nad kterou mělo od roku 1941 patronát město Trutnov. Pan Mgr. Petr Fuxa na přednášce přednesl a vysvětlil veškeré události které jsou v článku prezentovány a doplnil o mnoho dalších faktu .Jak slovně tak foto materiálem. Chtěl bych poděkovat za Velmi poutavou a zajímavou přednášku.
Na základě této přednášky jsem zde článek prezentoval .Dle velké účasti posluchačů " jsem byl zklamán" věkovým průměrem .Většině posluchačů bylo, dovoluji si odhadnouti více jak 60.let.Je smutné, když dnešní mladá generace v celku nejeví naprosto žádný zájem o historii.
Prezentací článku na lovci jsem chtěl upozornit na U-333. Je zde plno mladých lidí, co historie zajímá at už dobrá nebo špatná.
Historie by neměla skončit v propadlišti dějin.
článek je to zajímavej, ale že se takovej vrah dožil 81 let, to jsem si přečet jenom velmi nerad
Super článek!
Článek je vynikající! A velice podrobný. Na LP byla publikována přímo od nás řada článků o nacistických zločinech a budeme v tom pokračovat.
Tento člověk byl ale myslím především dobrý námořník a voják. Můžeme se bavit o tom komu všemu sloužil a co tak vlastně tiše nebo nahlas podporoval. Chtě nechtě se pak musím ptát, kolik lidí tady sloužilo totalitnímu komunistickému režimu? A ty komunistické lágry, vraždy ...... . Určitě sám na sebe nikdo nekouká skrz prsty, že složil v socialistické armádě.
Tohle je ale také kus historie našeho pohraničí. Míst kde po staletí žili Češi a Němci společně. Určitě se nemohu považovat za úplně nestranného protože polovina mojí rodiny musela v roce 1938 opustit co by Češi Němci obsazené území. I když tam žili kam až paměť sahala, jít museli. Za pár let zase museli jít Němci a pokud se na to díváte pohledem roku 1945 asi to jinak nešlo. Mezi Čechy a Němci se stali strašlivé věci.
Snad jsem ale už dospěli tak daleko, že si můžeme říci, že statisíce Němců byly proti obsazení Československa Hitlerem (viz demonstrace za zachování republiky v České Lípě atd.) a pak po obsazení celé republiky jich řada sloužila i v Československé zahraniční armádě. Již v prvních měsících si i ty nadšenější sudeťáci uvědomili, že ten “návrat do říše” jim nepřinesl vůbec nic s toho o co usilovali a že na rozdíl od Československa, kde hráli velice důležitou politickou roli, po vtělení do říše neznamenali vůbec nic.
Dalo by se takto psát hodně dlouho a vyjmenovávat různé křivdy. Asi to ale nemá moc smysl. Fakta jak jsou popsaná v článku je myslím nejlepší přístup jak k látce přistupovat.
Přidat příspěvek
Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.