Třicetiletá válka část 4.

Bitva na Bílé hoře Díl 4.

Výsledek jednání mezi Buquoyem a Mansfeldem

Mansfeld navrhl, že císařským vydá Plzeň za 400 000 zlatých a vystoupí z českých služeb .Buquoyovi a Maxmiliánovi se zdála suma příliš vysoká, a tak se rozhodovali, zda sumu mají vůbec vyplatit. Nakonec však Mansfeldovi vyplatili 100 000 zlatých, dalších 100 000 na dlužný úpis Maxmiliánův a zbytek mu byl zaručen samotným císařem. Mansfeld se zavázal, že než bude celá záležitost vyřízena, zachová příměří a to oběma velitelům stačilo. Celé jednání mělo být zcela utajeno, ale nestalo se tak. Mansfeld byl vyzván, aby vysvětlil svoje pletichy. Předstíral, že jediným důvodem těchto jednání, je získat čas, než přijde zima a veškeré operace zastaví, ale jeho vysvětlení skoro nikdo nevěřil. Uražený Mansfeld tedy požádal o propuštění z královských služeb, ale až po ukončení jeho finančních pohledávek, protože ujednání mezi Mansfeldem a Buquoyem stále platilo. Vypovídá o tom i to, že ligisticko-císařská vojska se vydala ku Praze, i když věděly, že mají v týlu Plzeň se silnou posádkou a aniž Mansfeld přes výslovný Anhaltův rozkaz cokoliv podnikl.

Nepřátelská vojska ( první ligisté za nimi císařští), vyrazila 23. října přes Křimice a Tošukov do Královic (25. října) a 27. října do Senomat u Rakovníka. tady se jim postavila do cesty stavovská armáda, jež ustupoval po kratší straně oblouku do Rokycan přes Mýto a Zdice na Unhošť (25. října) a odtud přes Nové Strašecí vyšla vstříc nepříteli k Rakovníku, kam dorazila 27. října. Armáda zaujala výhodné postavení na vrchu západně od města, kde se zakopala.

K srážce nakonec nedošlo, ačkoli vojska ležela proti sobě až do 4. listopadu. Došlo jen k mírným šarvátkám, které způsobily nepříteli jen drobné ztráty. Protože se blížila zima, soudilo se, že těmito boji skončí válečná kampaň roku 1620 a vojska se odeberou k přezimování. Situace na české straně byla velmi zoufalá. vojska opět nedostala dlouhou dobu zaplaceno, představitelů zemské a krajské správy se zmocňovala panika. Víra ve vítězství se stále zmenšovala. Šlechta žateckého kraje hromadně utekla do prahy, i když samotný Žatec byl opevněn a měl silnou posádku. Někteří poddání viděli útěk svých vrchností a tak povstali se zbraní s ruce, aby se uhájili a vyslali své zástupce do Loun, Mostu, Kadaně, a Chomutova s výzvou , aby se všichni do jednoho postavili proti očekávaným násilnostem vojsk, v té chvíli už bylo jedno kterých. Ve městě zcela převládl kapitulantský duch a měšťané považovali za jistější mít ve svých zádech císařskou posádku než houfy ozbrojených sedláků. Příklad daly Louny, které se 4. listopadu vzdaly bez boje Albrechtu z Valdštejna Válečná kampaň však neskončila, což bylo velkým překvapením. Maxmilián Bavorský totiž 5. listopadu obešel se svou armádou postavení českého vojska u Rakovníka , zamířil na Lužnou a následujícího dne dosáhl Nového Strašecí. Za ním postupovala přes Líšov i císařská armáda, jejíž velitel byl zraněn výstřelem na choulostivém místě a musel být dopravován na voze.

„Každý prý je trestán tam,“ řekl žertem, „ čím nejvíc hřeší.“Stavovským generálům však do žertu moc nebylo, neboť pohyb nepřátelských vojsk znamenal, že si císařští chtějí v co nejkratší době vynutit rozhodnutí.

Armáda byla v tak dezolátním stavu, že se dalo očekávat nejhorší. Thurn se odebral se svým pěším plukem spěšným pochodem přes křivoklátské lesy ku Praze a 6. listopadu ustoupila celá armáda na Unhošť sledovaná ligistickým vojskem táhnoucím přes Lány. Fridrich musel odjet do Prahy, aby převzal dohled nad opevňovacími pracemi a zaopatřil dostatek střeliva, spíže a nářadí. Následujícího dne 7. listopadu, vojsko Anhaltovo vidělo, že nepřítel postupuje pomalu, vyrazilo v poledne z Unhoště nepřetržitým pochodem údolím Litovického potoka a o půlnoci zaujali posice na strategicky velmi výhodné vyvýšenině Bílá hora , kryto na levém boku srázem motolského údolí, na pravém boku ohrazeno oborou letohrádku Hvězda. S budováním okopů se mohlo začít až druhý den a protože byl nedostatek nářadí, budování bylo zdlouhavé.

Důstojníci se většinou odebrali do Prahy, kde byl i král, který se zde měl setkat s anglickým poselstvem, na jehož počest se připravoval oběd. Když se 8. listopadu ráno objevil u Hostivic předvoj nepřítele, dívalo se na něj stavovské vojsko, unavené nočním pochodem a bez patřičného nářadí, nečinně.

Pokračování příště.......................................