Třicetiletá válka část 2.

Bitva na Bílé hoře Díl 2.

Jak sem již psala v prvním díle, 10. září udeřilo dlouho shromažďované vojsko ve Španělském Nizozemí pod velením Ambrosia Spinolly na Falc a tím se dala do pohybu tzv. Válka Falcká.

Na pochod za Anhaltem se dala spojená vojska císařsko-bavorská a přitom likvidovala slabé stavovské posádky . Bylo zřejmé, že Anhalt se válce cíleně vyhýbá, protože ustoupil se svou armádou dále ke Znojmu, proto museli nepřátelští velitelé zvážit další postup. Nakonec zvítězil návrh Maxmiliánův. Spojená vojska tedy bez ohledu na Anhalta zamířila do Čech a na Prahu, jelikož se předpokládalo, že Anhalt se dá také na ústup do Čech a nebude se moct vyhnout bitvě. Bylo nutno se vyvarovat velkému nebezpečí, že válečná kampaň do zimy neskončí a nastane velký problém se zásobováním tak obrovských armád, což by také přineslo obrovské finanční náklady. S Maxmiliánovým návrhem však nesouhlasil Buquoy, který chtěl na Anhalta udeřit ještě na Moravě a zde případně i přezimovat.S Buquoyem souhlasila i vídeňská válečná rada, která se obávala , aby Anhalt spolu s Bethlenem nepodnikl diverzí útok na Vídeň.

Napjaté příměří mezi Ferdinandem a Bethlenem se vyostřilo v létě, když Bethlen přistoupil k česko-rakousko-uherskému spolku. Tento krok udělal na základě jednání Kryštofs z Donína se sedmihradským vévodou. Bethlen byl ochoten připojit se k Anhaltovi za 300 000 zlatých.

Prví splátka by mohla proběhnout, ale jen za předpokladu, že král zastavil všechny své šperky . Důležitou otázkou spolku s Bethlenem bylo především získání turecké pomoci. Sultán poslal na bystrický sněm svého velvyslance Mehmeta agu, který odtud přicestoval z Prahy, kde byl přijat Fridrichem. Porta nabízela spolek proti Polsku. Zdálo se, že by se mohlo od Turků dosáhnout pomoci, proto bylo do Cařihradu vypraveno poselstvo, vedené dvěma pražskými patriciji, Ješínem z Bezdězí a Kohoutem z Lichtenfeldu. Poselstvo se nejprve dostavilo do Bánské Bystrice na uherský sněm, který konečně provedl sesazení Ferdinanda z trůnu a 22. srpna zvolil Gabriela Bethlena uherským králem. Po prohlášení bylo do česko-rakousko-uherské konfederace přijato také Sedmihradsko s povinností postavit 25 000 mužů. Bethlen hned po rozpuštění bystrického sněmu 27. srpna zamířil s početným vojskem k Bratislavě. České poselstvo se pak spojilo s posly uherskými a vydalo se na cestu do Cařihradu. Sem ovšem dorazilo až 27. listopadu , to znamená 19 dní po bitvě bělohorské. Nedosáhlo však víc než neurčitých slibů pomoci.

Dle dohody mezi Anhaltem a Bethlenem měl Bethlen udeřit na Štýrsko a Dolní Rakousy, a tím přinutit Buquoye k ústupu. Maxmiliánův plán přinášel Vídni velké nebezpečí, ve městě totiž zůstala jen slabá posádka asi 2 000 mužů. Ferdinand dal po dlouhých jednáních na doporučení španělského vyslance svůj souhlas k Maxmiliánovu záměru. Měl pouze jednu podmínku, aby z každé armády byl jeden pluk poslán do Vídně. Dampierre měl za úkol čelit útoku Bethlenovu.
Dne 16. září se konečně daly spojené nepřátelské armády na historický pochod. Zamířily k Bejdovu nad Dyjí (Waidhofen), 20. září překročily české hranice u Nových hradů a o dva dny později dospěly do Českých Budějovic. Všichni si oddechli teprve tehdy, když došla zpráva, že Maxmiliánův předpoklad byl správný. Anhalt se byl nucen vzdát myšlenky na spojení s Bethlenem a na diverzi proti Vídni a přes Moravské Budějovice se dal na ústup do Čech. Dne 20. září dorazil k Jindřichovu Hradci, kde se jeho armáda, posílená částí moravského vojska a uherskou jízdou , spojila se zbytky Turnova sboru.

Thurn se totiž obával, aby současně nevpadly do Čech z Bavor přes Brod nad Lesy části ligistického vojska ponechaného na místě. Proto vyslal Mansfelda s jeho pěším plukem, Setonovými mušketýry, Frenckovým plukem a Styrumovou jízdou (asi 4 000 mužů) do západních Čech , aby kryl hrozící průlom šumavskou hranicí. Tak již 22. září operoval Mansfeld mezi Klatovy a Domažlicemi. Jeho vojsko mělo být posíleno zemskou pohotovostí z Plzeňska, a však ta se již nesešla. Se zbytkem vojska se Thurn stáhl zpět. Zatímco Anhalt postupoval dál k táboru (24. září), spojené nepřátelské armády obsadily jižní Čechy.

Pokračování příště…….